Režie: Austin Bosley
Rok výroby: 2015
Délka: 74 min
Země: USA
Hrají:
Nina Kova … (Sam)
Johnathon Krautkramer … (Justin)
Baker Chase Powell … (Mark Turner)
Danielle Doetsch … (Katie)
Leah Wiseman … (Emma)
Marla Van Lanen … (Joan)
… a další
Skupina kamarádů se rozhodne strávit vánoční svátky v lesní chatě, kterou vlastní otec jednoho z nich. Přestože se někteří z nich moc nemusí, věří, že díky alkoholu a společným aktivitám na své spory zapomenou. Ihned po příjezdu jsou však varováni jedním z místních, že zdejší lesy obchází vrah a ať raději odjedou. Omladina však bere jeho slova na lehkou váhu a rozjedou pořádnou alkoholovou párty. Ráno je kromě velké kocoviny čeká i nepříjemné zjištění, že dva z nich chybí. Odjeli bez rozloučení, nebo se jim snad něco stalo? Nepotrvá to dlouho a i ostatní pocítí na vlastní kůži, že příjezd sem byla největší chyba v jejich životě…
Jste-li začínající režisér s mrzkým rozpočtem 25 000 dolarů, máte opravdu omezené možnosti, jak si splnit svůj velký sen a hlavně si získat diváky na svou stranu. V minulosti se našlo několik výjimek (Sam Raimi – Evil Dead, Peter Jackson – Bad Taste, Eduardo Sánchez a Daniel Myrick – The Blair Witch Project), kterým se to povedlo, ale ti měli po ruce přece jenom o kapánek větší rozpočet a hlavně okolo sebe tým lidí, pro které hrát bylo radost a potěšení. Čehož se tady nedočkáme, protože po stránce hereckých výkonů to byla vyložená katastrofa. Austin Bosley tak měl více méně jen dvě možnosti, buď natočit found footage anebo slasher.
Naštěstí se rozhodl pro druhou možnost. I přes nevalnou kvalitu filmu jako celku, se tu dá narazit na několik docela povedených scén, které film zachránily od odpadu. Pokud totiž přežijete úvodní dvacetiminutovku, která se točí jen okolo příjezdu na chatu, prvních hádek, stupidních dialogů a pití alkoholu, budete následně odměněni celkem přijatelnou vyvražďovačkou. Samozřejmě v rámci možností, ale dalo se zde narazit na několik docela kreativních mordů, gore, a dokonce jsem tu zaregistroval i na několik pokusů o vytvoření napětí.
Navíc mi přišla zajímavá i práce samotného kameramana, který by si v jednom momentu zasloužil dostat pořádně přes držku. Kamerou totiž schválně zabíral úplně něco jiného, než by v danou chvíli divák chtěl, aby následně rozjel urputnou honičku po domě, kterou zabíral téměř do detailů. Právě i tyto drobnosti nakonec rozhodly o tom, že neodcházím ani moc zklamán.
