Režie: D. J. Caruso
Rok výroby: 2016
Délka: 92 min
Země: USA
Hrají:
Kate Beckinsale … (Dana)
Mel Raido … (David)
Lucas Till … (Ben)
Duncan Joiner … (Lucas)
Michaela Conlin … (Jules)
Ella Jones … (Laura)
… a další
Salton Sea, Disturbia, Oko dravce – toť filmy, které jsem viděl a pod nimiž je podepsán D. J. Caruso. Žádné klasiky stříbrného plátna, spíše fajn žánrovky. Jak si poradí na tenkém ledě komorních duchařin?
The Disappointments Room je, co se příběhu týče, klišoidní až běda. Rodina se stěhuje do nového domu, který chtějí rekonstruovat. On je racionální muž pevně stojící při zemi, ona psychicky nestabilní začíná potkávat duchy, a mezi nimi chlapeček, o jehož bezpečí půjde především. Tohle všechno by se dalo překousnout, pakliže by film disponoval nějakým zvratem, nápadem, povedenou lekačkou nebo kdyby alespoň dával smysl.
Jenže D. J. Caruso nabízí jen průměrnou formu s nulovým obsahem. Na film se (podobně jako na Kate Beckinsale) celkem hezky dívá, ale smysl toho všeho jsem nechápal. Nejenže na mě nefungovala hororová atmosféra, ale tvůrci nedokázali využít ani těch pár odboček skýtajících potenciál (nápad s místností pro “nevhodné” děti, rozdvojená osobnost matky), takže se již brzy dostavila nuda.
Přítomnost sexy upírky Kate Beckinsale byla hlavním důvodem, proč jsem si tuto duchařinu vůbec pouštěl. Většinou totiž nepatřím k těm, kteří se ženou za každou novinkou a nechávám je nějaký čas uležet. Nikterak jsem si dopředu o tomto filmu nezjišťoval žádné informace, ani jsem si nečetl žádné recenze či komentáře. Prostě jsem se hodlal nechat překvapit. Jméno režiséra Carusa mi taky není neznámé a už jsem od něj pár filmů viděl. Takže jsem doufal, že i tentokrát mě bude čekat zajímavá podívaná. No řekněme slušně, že se tak nestalo. Mnohokrát ohraná zápletka by mi ještě tolik nevadila, jen kdybych se u toho nenudil jako prase. Málem jsem se u toho uzíval k smrti a nebýt několika zajímavých momentů ve druhé půli, asi by se tak i stalo. Prvních patnáct minut se absolutně nic nedělo a já začal nervózně pokukovat po časomíře. Nejenom že mě neskutečně iritoval blonďatý přeliv hlavní herečky, ale kromě zašustění v křoví se nic nedělo ani další čtvrthodinu a to už bylo něco na mě. Bohužel ani Kate v ručníku či bílém tílku na mě tentokrát tolik nepůsobila a já měl prostě sto chutí to vypnout. Tohle že má být duchařina??? Naštěstí se pak na scéně objevilo několik rádoby lekacích momentů a nočních můr, což mě lehce probudilo z letargie. Nebýt však toho černého psa, tak by tyto pasáže za moc nestály. Předvídatelné bububu na mě už moc velký dojem nedělá a já prostě pořád postrádal potřebnou atmosféru a napětí. To se tu sice na pár krátkých chvil objevilo, ale žádná velká sláva to rozhodně nebyla. 30%