Diary of the Dead (2007)


Český název: Deník mrtvých
Režie: George A. Romero
Rok výroby: 2007
Délka: 95 min
Země: USA

Hrají:
Michelle Morgan … (Debra Moynihan)
Joshua Close … (Jason Creed)
Shawn Roberts … (Tony Ravello)
Amy Ciupak Lalonde … (Tracy Thurman)
Joe Dinicol … (Eliot Stone)
… a další

 

Jason Creed natáčí se svými přáteli uprostřed lesa laciný horor. Náhle přichází zpráva, dle níž mrtví ožívají. Film se odkládá, kamera však ne. Jason je rozhodnut zdokumentovat vše, co se jim přihodí na cestě domů, jediného místa, kam se dá jet. A to tím více, čím větší počet oživlých mrtvol potkávají a čím více lží se ohledně nastalé situace objevuje v médiích.

Diary of the Dead je v mezích filmu pokus zachytit bezprostřední okamžiky počátku konce lidstva. Z pohledu diváka a tvůrce pak pokus podat tento konec netradičně, sugestivně, autenticky.

Ona míra vtíravé autenticity je značně vysoká, ne však moc. S přibývajícím počtem stejným způsobem točených filmů (třepotající se ruční kamera) získává divákova slabost nechat se vtáhnout přímo do děje (a možná i uvěřit, že se to všechno opravdu děje, o což zde primárně nejde) jistou odolnost. Ta je v tomto konkrétním případě ještě utužována skutečností, že ačkoli se snímek skládá z útržků, které mají do profesionální kameramanské statiky daleko, přesto je v něm relativně spousta momentů, které vyznívají až moc „čistě”. Pro vyznavače roztřesených kamer to řečeno s nadsázkou znamená, že občas budou sami z nouze lomcovat televizí. Odpůrce této kamerové techniky sice nelze plně uspokojit, lze je však uklidnit ujištěním, že míra třesu a nepřehledného zmatku je v přijatelných mezích.

Atmosféra se zastavuje mezi tradičním žánrovým hororem a dokumentem. Naneštěstí nemá tendenci se více přelévat do hrůzy a beznaděje, kterou koncept nabízí. I přes obvyklé lekačky, krvavé scény a temnotu zůstává nad filmem odér pouhé dokumentaristiky. Herecké výkony nelze kritizovat, byly však lehce držené na uzdě. Krev a vše co v souvislosti s ní k zombies patří teče proudem, zpracování je precizní, ovšem způsob podání bohužel nezpůsobuje znechucení. Nekoresponduje s bezprostředností Jasonovy kamery a je málo naturalistické. Mnohé části filmu jsou tak paradoxně ještě více neosobní, než v klasickém tvůrčím pojetí.

Což je na druhé straně jevem, který sebe sama coby nedostatky přebíjí a mění ve značný klad. Neboť jednou z kritických myšlenek, jež Romero divákovi předkládá (a z nichž je cítit osobní nechuť ke zkaženému lidstvu), je právě neosobní přístup kameramana k natáčené skutečnosti. Dokonale ji tak v jistém úhlu pohledu demonstroval a jinak průměrný snímek vynesl na vyšší úroveň. Ať už úmyslně, či nikoli.

Jako třešnička na dortu figurují na posledních stránkách Deníku jména jako Wes Craven, Stephen King, Quentin Tarantino, Guillermo del Toro. Propůjčili snímku své hlasy.

 

Hodnocení7
Diary of the Dead je profesionálně natočený film podaný jako neprofesionální zachycení kruté reality, která se stává terčem režisérovy kritiky, pod jejímiž křídly se formální nedostatky filmu tváří jako její podpůrné prostředky. Proto se přikláním k lepším...
70%

Sdílejte článek

13 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Eraserhead 29 prosince 2009 v 21:09

     No, musím říct, že mě Deník mrtvých zcela neočekávaně mile překvapil. Zprvu mě trošku nasrala ta jakoby dokumentární kamera (nějak jsem tomuto novému směru nepropadl – ale k tématu a sociální kritice filmu se to velice hodí), naštěstí to nakonec nebylo nijak na škodu a Romero ukázal, že na rozdíl od jiných podobně točících, má tohle v malíčku. Film má docela dobrý a promyšlený scénář, děj a hlavně pro podobné Romery snímky sociální kritiku, tentokrát zcela moderně ohledně života v záplavě informací. Nejen díky internetu jsme každý den zahlcováni kvanty a kvanty různých informací, což by na jednu stranu mohlo působit pozitivně, na druhou stranu problémem je to, že většina těch informací nemá žádnou hodnotu, jsou to často jen informace pro informaci, kdy důležité je to, že ta informace byla sdělena a ne obsah té informace, navíc se v té záplavě ztrácíme a přestáváme být schopni tyto informace vstřebávat, analyzovat je, třídit zrno od plev. A tak se stává například to, že když jdeme se ženou nakupovat, ona pozdraví kolemjdoucího a já ne a ona mi říká: “Proč jsi nepozdravil?” A já na to: “Lidi který neznám, nezdravím.” A ona: “Ty vole, vždyť je to náš soused z baráku!” Takže, pořádně ani nevím, kdo s námi bydlí v baráku, ale hlavně že vím o každém uprdnutí vypatlané trubky Agáty Hanychové…. Film patrně zklame ty, co očekávají nějakou zombie řezničinu, o tom film vůbec není, on v podstatě není (jak je u Romera zvykem) ani tak o těch zombících…. Zombie zde jsou tak, jak je mám rád. Z celé Romerovy zombie série je tohle druhý nejlepší film. Hodně silná mi připadla závěrečná scéna. A na úplný závěr si hlavní hrdinka pokládá jednu otázku. Má s věkem postupující míra nihilizace a ztráta víry a důvěry v lidskou rasu mě na tuto otázku nutí odpovědět zcela jednoznačně: “NE!”

    0
  2. DonMartinez 27 října 2008 v 12:00

     Osobně jsem nemohl přestát některé zcela uměle vytvořené a naprosto nelogické scény. Tím je míněno, že někdy se hlavní hrdina chápe kamery a natáčí situace, při nichž by sebezapálenější dokumentarista kamerou mrštil do neznáma a vzal nohy na ramena. Ještě více nemožnější jsou scény, kdy Jason vede vážné rozhovory se svou přítelkyní a naprosto samozřejmě má při tom kameru přilepenou na obličeji. Zkuste se zamyslet, pánové, která z vašich přítelkyň by toto byla schopná tolerovat… 50%

    0
  3. Jino
    Jino 22 října 2008 v 13:39

    No musim rict, ze Romero si uz toci jak se zdá pro radost a pro své skalní fanoušky. Tím chci říct, že pro ty, kterým jméno George A. Romero nic neříká bude Deník mrtvých nejspíš zklamáni – samozřejmě mezi zklamanými budou i někteří sklaní fans tohoto staříka – to se prostě stává.

    Po prvním shlédnutí tohoto dílka jsem měl spíš smíšené pocity, najednou se filmů točených ruční kamerou nahromadilo docela hodně. Celkem tři filmy vtrhly divákům před oči: REC, Monstrum a Deník mrtvých. Deník mrtvých v tomto souboji u mě neobstál, ale zase na druhou stranu musím říct, že vzhledem k dnešním možnostem filmařů (triky, rozpočet, propagace,…) vychází Romero pořád dobře a je stále o krok před ostatními režiséry.

    Bacha, možný spoiler!

      Na Deníku mrtvých mi vadil scénář a celkové nelogické chování některých postav. Pravá atmosféra Romerových zombie hororů na mě dosáhla až na úplném konci, který se odehrává v obrovské vile a dal mi tak připomenout slavnější režisérovi kousky – Night, Dawn, Day of the living Dead. Dále mě potěšili některé epizodní postavy (němý Sam nebo zombie klaun na oslavě).

    60%

    0

Nový komentář