Český název: Démoni
Režie: Lamberto Bava
Rok výroby: 1985
Délka: 88 min
Země: Itálie

Hrají:
Urbano Barberini … (George)
Natasha Hovey … (Cheryl)
Karl Zinny … (Ken)
Fiore Argento … (Hannah)
Paola Cozzo … (Kathy)
Fabiola Toledo … (Carmen)
Nicoletta Elmi … (Ingrid, the usherette)
Stelio Candelli … (Frank)
…a další

Démoni patří mezi legendární horory italské produkce a dovolím si říct, že svým zpracováním vystupují i k těm nejlepším americkým hororům té doby.

Hrdiny filmu jsou návštěvníci kina Metropol, kteří dostali od tajemného muže v masce vstupenku na projekci neznámého snímku. Bohužel ne všechny kina nabízejí popkorn a slušnou zvukovou kulisu. Tohle je jinší, připravilo si pro nic netušící diváky smrt a beznaděj v podobě démonů vyslaných snad ze samého pekla.

Herecké obsazení není nějak, pro ty co neholdují italským kouskům, známé (takže se možná budete v následujících větách hledat). Někteří z nich hráli nebo později budou účinkovat ve filmech takových mistrů jako jsou Lucio Fulci či Dario Argento, který k Démonům pomáhal napsat Bravovi scénař a produkoval ho. Koho byste si ale mohli všimnout, je Michael Soavi hrající tajemného muže v masce a ukáže se i na plátně, doslova – jako Jerry, ve filmu co zrovna běží v kině. Soavi později režíroval docela úspěšné snímky – Hrůza na jevišti, Svatyně a Dellamorte Dellamore.
Možná ještě stojí za zmínku, že hlavní hrdina, Urbano Barberini, se ukázal v novém filmu o agentovi 007, s názvem Casino Royale.

Všechny herecké výkony se dají považovat za dostatečné, vzhledem k jejich úloze ve filmu. Mají buď umřít strašnou smrtí a nebo jen utíkat, mezitím říct pár vět a zase utíkat.

Na scénáři se mimo jiné také podíleli Franco Ferrini a Dardano Sacchetti.

Celý film je doprovázen povedeným soundtrackem. Výborně se v něm střídáji líbivé metalové skladby s hudebním motivem mající podpořit hororovou scénu. Zvláště v těch adrenalinových chvilkách je metal na místě a výrazně tak podpoří výsledný zážitek.

Masky jsou příjemně strašidelné a značným způsobem ovlivnili také úspěch tohoto filmu. S větou, že některé působí lépe, než novodobé, budu jistě také na místě. Snímek se bohužel nevyhne i pár laciným trikům, v té době docela často používaných ve vícero hororech. Abyste věděli o čem mluvím, tak vám to vysvětlím tak trochu polopaticky. Kamera zabírá postavu zepředu, ta se otočí, následuje střih, pohled kamery z jinéhu úhlu, postava se otáčí zpět a je natřená make-upem. Takto je to opakováno i vícekrát za sebou, dokud člověk opravdu nevypadá hrůzostrašně. Ono je to působivé, pokud se to u jedné postavy neopakuje vícekrát. Ale tenhle trik Bava naštěstí nepoužívá tak často, že by to nějak narušovalo děj či atmosféru.
Gore efekty nijak nevybočují z italského hororového průmyslu, takže se můžeme pokochat prsty zajíždějícími do očních důlků a podobných chuťovek. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak vlastně celý film je taková malá přehlídka nejrůznějších gore scén. Jen je škoda, že některé jsme mohli vidět už v jiných filmech.

Ve většině momentech si tvůrci speciálních efektů dali záležet, ale bohužel jim to někdy kazí kamera zabírájící víc, než by měla. Je to docela častý jev v těchto itaských filmech. Navíc se Démonům nedá upřít jistá chaotičnost celého snímku. Často se někam přebíhá a vy díky odlišně postavené kameře leckdy nepoznáte v které místnosti se nacházíte, i když jste tam měli možnost nahlédnout. Tohle je asi největší problém snímku, pominu-li fakt, že se nedovíme z jakého důvodu se vlastně démoni vynořili na svět a začali vraždit. Tady si můžeme jen domýšlet, co nám vlastně chtěli tvůrci říct. Je to tím kinem, filmem nebo za to může muž v masce? Čert ví, ale hlavně, že je na co se dívat.

Všechny tyhle neduhy, jenž jsem vyjmenoval, ale zastiňuje sám Lamberto Bava (syn slavného Maria), který se snaží držet diváka v pozoru po celý film, a to se mu daří na výbornou. Takže mu lecos nakonec odpustíte, tak jako já. Navíc jsem byl mile překvapen, že se vyhnul stereotypnímu zpracování, kterým oplývaly některé italské horory.