Dellamorte Dellamore
21. 02. 2010 / autor: Prasoid / kategorie: Hororové filmy
Režie: Michele Soavi
Rok výroby: 1994
Délka: 105 min
Země: Francie / Itálie
Další název: Cemetery Man
Hrají:
Rupert Everett ... (Francesco Dellamorte)
François Hadji-Lazaro ... (Gnaghi)
Anna Falchi ... (Ona)
Clive Riche ... (Dr. Verseci)
Barbara Cupisti ... (Magda)
... a další
Francesco je správcem hřbitova v malém městečku na severu Itálie. Je to zatraceně zapadlý kout světa. Nebohý mladík se zde totiž nemůže dovolat řádné pozornosti místních politiků, ani když jde o takovou věc, jako je znovuožívání čerstvých mrtvol, jež on musí posílat zpátky do říše mrtvých vším, co je po ruce. Když si na svůj úděl zvykne, přichází na jeho hřbitov žena, která mu dokonale zamotá hlavu. Tak, že už se mu začíná vytrácet hranice mezi skutečností a tím, co je jen jako...
Alespoň by se tak mohl Francesco divákovi jevit. Protože tak na něj možná působí celý film. Cemetery Man je totiž jedním z interpretačně složitých a zatraceně zapeklitých filmů.
Sledovat jej okem konzumního hledače pouhopouhé béčkové zábavy může znamenat setkání s pochybností o tom, dávalo-li vše, co se na obrazovce dělo, vůbec nějaký smysl. To na druhé straně poskytuje dostatek látky k uspokojení tomu, kdo o sobě ví, že je náročnějším divákem libujícím si v nejrůznější symbolice, trefné metafoře, ale hlavně hledání pravděpodobných možností výkladu viděného, což je v případě tohoto snímku více než nutné, má-li být nějak střízlivě pozitivně ohodnocen.
Že je co hodnotit, o tom svědčí 7 získaných cen a další 2 neproměněné nominace. A cože je to Dellamorte Dellamore zač, oprostíme-li se nyní od interpretace, které je stejně plno na internetové síti? Výborný komediální horor s nádechem dramatu, který v duši cosi zanechá. Co, to záleží právě na tom, jak se k němu přistupuje.
Atmosférická směsice všeho možného nedovoluje nechat se unášet pouze na jedné vlně. Naopak nutí proplouvat vizuální dokonalostí, a to s radostí a nevšední lehkostí. Žádný surový strach, žádná hra na nervy, žádné přehnané rozechvívání bránice, žádná neúnosná hnusota. Vše rozplynuté do celku, který se tak báječně sleduje, ale který zároveň může tak strašně nudit a lézt na nervy.
Divákovi jistě neujdou vyzrálé herecké výkony, jimiž je patřičně vykreslováno množství postav. Hlavní hrdina coby komický smolař měnící se v hořkým osudem zkoušenou trosku, zahraný s takovým přehledem, že nikdo ani nemrkne. Smyslná kráska, která dokáže v jedné roli vydráždit a v další, byť v podstatě té samé, téměř sršet frigiditou. Blázen, který budí soucit, zároveň strach, ale který je nakonec asi tím jediným, kým si můžete být jisti. A další, kteří v tom koncertu mají své jedinečné místo.
Film je mimořádně zajímavý nejen po stránce obsahové jakožto výživa pro mozek, ale taktéž po té, která je blíže oku. Vizuálně je Cemetery Man zpracován nesmírně výživně. Práce s kamerou, která jako by se nezastavila, a přitom působí klidně. Prostředí, které díky propracovaným kulisám dokáže pohltit. Bravurní masky oživlých mrtvol, které při zachování archaického hororového vzhledu na jedné straně a použití jemného vtipu na té druhé, vypadají skutečně. Efekty, jež množstvím krve a bezprostředností užití vytvářejí řádnou dávku celkové a přitom nepřehnané brutality (v uncut verzi). Příjemný zážitek umocňuje erotický nádech scén, které odkrývají málo i mnoho.
Cemetery Man je složitý film, který toho spoustu nabízí, jak k vidění, tak také k přemýšlení. Tím je nevšední a řadí se k těm, které jedni milují a druzí ani neví, o čem jsou. Záleží na divákovi, zda k němu zahoří obdivem, nebo rozpaky. V každém případě není srozumitelnou podívanou pro masy.
