Český název: Mrtvá zóna; Zóna smrti
Režie: David Cronenberg
Rok výroby: 1983
Délka: 103 min
Země: Kanada / USA

Hrají:
Christopher Walken … (Johnny Smith)
Brooke Adams … (Sarah Bracknell)
Tom Skerritt .. (šerif George Bannerman)
Herbert Lom … (doktor Sam Weizak)
Anthony Zerbe … (Roger Stuart)
Simon Craig … (Chris Stuart)
Nicholas Campbell … (Frank Dodd)
Martin Sheen … (Greg Stillson)
… a další

Johnny Smith je učitel. Právě odmítá nabídku Sarah, ženy, kterou si chce vzít, aby přenocoval u ní. Jede deštivou nocí. Po ní se probouzí v sanatoriu doktora Weizaka. Uplynulo několik let od chvíle, kdy po strašlivé nehodě upadl do kómatu. Johnny se samozřejmě zajímá o své okolí a zjišťuje, že nic není jako dřív. Je odepsaný. Musí podstoupit náročnou rehabilitaci, ale také rozhodující zkoušku svého života. Probudil se totiž se zvláštní schopností předpovídat konkrétní události. I když se snaží svému „daru” vzdorovat, nakonec se musí rozhodnout, zda může přijmout veškerou odpovědnost a moc, která je mu takto dána.

Filmy podle námětu Stephena Kinga trpí obecně prokletím nepřílišné vydařenosti. Jak dopadla Mrtvá zóna? Dobře, jméno režiséra může mnohé napovědět, je tu ovšem zásadní „ale”. Je třeba si uvědomit, čím před tímto snímkem Cronenberg proslul. Mohl svá charakterická témata prosadit i zde? Přepracovat Kingův příběh ve svůj obraz? Nikoli, alespoň ne přímo, protože scénář má v tomto případě na svědomí Jeffrey Boam. Z čehož vyplývá, že na Dead zone se dá hledět ze dvou stran a podle toho jej hodnotit.

Za prvé jako na film podle Kinga obecně, za druhé jako na film Cronenberga. Zatímco v prvním případě je na místě divákova nefalšovaná spokojenost, v tom druhém již přichází rozčarování. Nejedná se totiž v žádném případě o klasický Cronenbergův snímek. Chybí tu otevřené a tvrdé násilí, sexuální výjevy, výlety mimo všední realitu, rozvíjení charakteristických témat, zběsilé tempo, které občas může působit nepřehlednost. Zkrátka to, čím se ve stejném roce proslavil snímkem Videodrome. Tyto dva filmy jsou jakoby z jiných pólů magnetu zvaného Cronenberg. Zatímco Videodrome lze vidět jako hodně „ulítlou” zábavu, Dead zone naopak jako velmi umírněnou. To ale neznamená, jak už bylo naznačeno, že by se jednalo o špatný film.

Právě naopak. Za vše hovoří 7 získaných ocenění, z nichž asi 5 patřilo právě Cronenbergovi. Ani se nedivím. I přes značný odklon od svého stylu nezapomněl na základní věc. Dobré herce a atmosféru (která je u Kingových filmů obzvláště důležitá).

Walken hraje přinejmenším solidně a dá se říci, že je tahounem celého filmu. Byl za to dokonce nominován. Vedle něho vyčnívá patřičně i Sheen, který skutečně vypadá jako ten, koho hraje, tj. nepříčetný fanatik. Z jeho projevů běhá skutečně mráz po zádech. Což částečně přispívá k udržování atmosféry, která je vydařená jak v rámci Cronenbergova standardu, tak také v rámci Kingova díla. Celkově film působí hodně skličujícím dojmem a velkou měrou se snaží (nutno podotknout, že úspěšně) působit na emoce. Tím ještě zřetelněji vystupuje dramatický nádech příběhu, ve kterém se obáváte toho, co se stane. I když tentokrát neskládal hudbu Cronenbergův oblíbenec Howard Shore, bylo o zvukovou stránku dobře postaráno mistrem Michaelem Kamenem.

Pokud jde o celkové tempo filmu, je pomalejší. Zvláště ve druhé polovině. Ta je složena „pouze” ze dvou klidnějších a prolínajících se epizod, v nichž se místy mohou objevit nudnější pasáže. Rovněž konec není tak docela grandiózní, ale to je snad jen jediný zásadní nedostatek filmu.

Zajímají-li nás Cronenbergova nejčastější témata, můžeme i zde nalézt několik odkazů, jako například odcizenost výjimečností, ovšem hlubší význam bych v tom vzhledem ke skutečnosti, že se nejedná o dílo, které je plně v rukou režiséra (myslím scénář, námět apod.), nehledal.