Dead Ringers (1988)


Český název: Příliš dokonalá podoba
Režie: David Cronenberg
Rok výroby: 1988
Délka: 115 min
Země: Kanada

Hrají:
Jeremy Irons … (Beverly Mantle/Elliot Mantle)
Genevieve Bujold … (Claire Niveau)
Heidi von Palleske … (Cary)
Shirley Douglas … (Laura)
Stephen Lack … (Anders Wolleck)
David Cronenberg … (jeden z operatérů)
… a další

 

Beverly a Elliot Mantleovi jsou jednovaječná dvojčata k nerozeznání. Již od dětství se zajímají o lidské vnitřnosti a sex, takže nakonec jsou oba gynekology, a to velmi úspěšnými. Jejich vzájemný vztah je velmi vřelý, prožívají spolu doslova vše. Také díky tomu, že dominantnější Elliot shání ženy a plašší Bev je po něm následně přebírá, aniž by to daná žena vůbec tušila. Poslední takovou je právě televizní hvězda Claire, která má mimochodem velmi unikátní vadu vagíny. Beverly se do ní bezhlavě zamiluje a začíná se měnit, hlavně díky určitým podpůrným prostředkům. Jde ke dnu. Jenže jestliže klesá on, pak musí kvůli vzájemné propojenosti i Ellie. Ten se rozhodne bratrovi pomoci i za cenu toho, že se dostane do stejných problémů jako on.

Tento film natočil Cronenberg podle knihy „Twins”, jejímiž autory jsou Bari Wood a Jack Geasland. Sám se spolu s Normanem Sniderem chopil scénáře. Obstarával produkci, přizval svého dvorního skladatele (Howard Shore), objevil se před kamerou (nejde ho téměř poznat, je od hlavy k patě zakryt rudým hábitem). Měl film zkrátka plně ve svých rukou, i přesto, že námět pocházel odjinud. Jak to dopadlo? Dá se říci, že nadmíru dobře. 19 získaných ocenění hovoří samo za sebe. 11 z toho jsou kanadské ceny Genie. Sám režisér získal cenu filmových kritiků z Los Angeles. Vedle něj byl kritiky, tentokráte z New Yorku, vyznamenán i hlavní protagonista Jeremy Irons, jehož si režisér tedy uměl vybrat!

Jeho výkon je skutečně pozoruhodný. Dokázal zahrát dva psychicky odlišné lidi tak dokonale, že si divák ani nemá šanci uvědomit, že je hraje pouze jedna osoba. Ze začátku se mohou objevit menší problémy s identifikací toho, který je který. Postupem času, kdy vyplouvají na povrch jejich povahové vlastnosti, se však rozdíl mezi nimi rýsuje docela zřetelně. Při troše snahy je lze rozeznat i zpětně.

Zní to jako psychologie? On film také ničím jiným není. Cronenberg opět předkládá obraz lidského nitra. Konkrétně zde rozvíjí téma závislosti a v jejím důsledku i psychické změny. Charakterově nepříliš silný Beverly je závislý nejprve na svém bratrovi, aby jej vystřídal za ženu, kvůli které pak propadne drogám. Na jejich základě začíná vnímat trochu jinak než dřív a je tu problém, který mu může pomoci vyřešit teprve až opětovné splynutí s bratrem, který ovšem není od Beverlyho zase až tak odlišný a je ke stejné závislosti jako slabší sourozenec rovněž náchylný. To, co následuje poté, by se dalo označit jako úplný rozpad života, bez nejmenší naděje na světlejší zítřky, které se zdály nedosažitelné již na začátku celého problému, natož při jeho vyvrcholení.

Zní to moc složitě? Jen žádné obavy. Téměř 2hodinový film je celkem přehledný a pochopitelný. Je to způsobeno zejména velmi pomalým tempem, které může v krajním případě nudit. Nikam se nespěchá, změna duševního stavu přece potřebuje dost času. Na rychlost není zaměřená ani hudba. Její melodie zní spíše romanticky až pohádkově. Alespoň ze začátku, kdy se ještě nerozvíjí Cronenbergovsky patřičně zvládnutá atmosféra. Působí celkem depresivně a beznadějně, i když tentokrát ne tak zřetelně. Nato, jak je příběh dramatický, mohl být pocit z filmu intenzivnější, ale to už je asi pouze můj vysoký nárok.

Tradiční rysy Cronenbergových filmů v podobě otevřené zvrhlosti a násilí zde nedostávají příliš prostoru. Nahoty tu trochu je, jedna žhavá sexuální scéna také, stejně jako náznak jiné. Ukázáno toho však mnoho není, velká část zvrhlých choutek hlavních postav se děje mimo kameru. Co se týče krvavých scén, omezil se tvůrce tentokrát pouze na nejmenší a nejnutnější množství, k tomu opět zcela mimo přímé zobrazení. Důvod je zřejmě jednoduchý, jde především o psychologii, nikoli o efekty.

Jednu malou perličku na závěr si neodpustím. Ve filmu se v jedné z vedlejších rolí objeví i Stephen Lack, hlavní hrdina Cronenbergova filmu Scanners.

 

Hodnocení9
Příliš dokonalá podoba je oslovující dramatický hororový thriller, který demonstruje umělecký talent jeho tvůrců a většiny herců. Není to podívaná pro každého, minimálně ne pro odpůrce zdlouhavých psychologických příběhů. Je to na poměry režiséra patřičně zvrhlé, současně však umírněné po vizuální stránce. Pro mne je to jeden z jeho nejlepších a nejstravitelnějších filmů. 85% zaokrouhluji.
90%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Jino 19 března 2009 v 19:01

    No tak musím říct, že je to rozhodně pozoruhodné dílo po kterém mám rozporuplné myšlenky, zda-li je to pro běžného filmového a televizního uživatele vůbec stravitelné . Ale tohle je přesně Cronenbergův vyjímečný smysl a styl tvořit něco, co by jiný natočit mohl jen ztěžka. Ale v tomto případě mu vydatně pomáhá herecký koncert Jeremyho Ironse, a to zrovna ve stereu….

    Jak napsal Prasoid. Ze začátku jsem měl trošku problém rozeznat oba bratry od sebe, ale s postupem času, kdy je Cronenberg začal více charakterově a po psychologické stránce pitvat, tento tvrdší oříšek odpadl…

    Od plného počtu mě odrazuje celkové zklamaní nad očekáváním, něčeho víc, než jen totální devastace lidské duše. Naproti tomu, ale musím říct, že Cronenberg rozhodně nezklamal, ale těšil jsem se prostě na nějaké nechuťárny, místo toho se dostavili Prasoidem zmiňované náznaky, které mě sice zahřáli na duši, ale bohužel nedokázali nasitit… I tak se však jedná o nadprůměrný film s podařeným koncem… 80%

Nový komentář