Český název: Temné patro
Režie: Pete Riski
Rok výroby: 2008
Délka: 84 min
Země: Finsko / Island

Hrají:
Skye Bennett … ( Sarah)
Noah Huntley … ( Ben)
Dominique McElligott … ( Emily)
Lordi … (as Mr. Lordi)
…a další

Ben se rozhodne odvést svou autistickou dceru Sarah z nemocnice, protože doktoři si s ní neví rady a samotné dívce se tu nelíbí. K nelibosti nemocniční sestry Emily s ní nastoupí do výtahu společně s dalšími třemi lidmi. Výtah se však zasekne v 7. patře a když se znovu dveře otevřou o patro níže, naleznou jen prázdné chodby, po pacientech a personálu ani stopy.

Všude jsou slyšet podivné zvuky, přístroje se zbláznily, slyší vlastní ozvěny hlasu v reproduktorech a posléze naleznou mrtvolu bez očí. Všem je jasné, že se tu děje něco podivného, něco co nedokáží rozumně vysvětlit. Sarah kreslí podivné obrazce do svého bloku a neustále opakuje divné věty. Když se jim zjeví duch a chvíli po něm podivné monstrum je jasné, že za vším stojí pekelné síly, které je nenechají z nemocnice odejít. Šestice přeživších se musí dostat do přízemí budovy, ale k cestě za svobodou jí stojí ještě šest pater a spousta nemilých překvapení.

Skandinávie je zatím spíše proslavená hlavně díky hokeji a skokanům na lyžích. Co se týká hororové scény jsou teprve v začátcích, ale určitě jde vidět snaha a pomalé zlepšování. Mnoho režisérů se již dostává do podvědomí diváků a možná se brzy dočkáme nějakého top filmu. Tento film má na svědomí finský režisér Pete Rinski, pro kterého je to premiéra. Největší doménou a zároveň i lákadlem je však finská kapela Lordi, která na hudební světovou scénu vstoupila vítězstvím v hudební soutěži Eurovision Song Contest (2006). Vyhráli nejen díky svému zpěvu, ale hlavně díky své netradiční vizáži a kostýmům. Jejich klipy jsou na severu velice oblíbené a hlavně na začátku své hudební kariéry byli velice žhavým a vyhledávaným zbožím. Tento film se stal jejich první možností vstoupit i do filmového světa a my jsme tak měli možnost vidět všechny členy kapely pěkně v akci.

O tomto filmu jsem hodně slyšel. Ať už z rozhovorů na tomto webu, nebo i z jiných internetových zdrojů. Proto mě dost překvapilo, ale i zároveň trochu vyděsilo, když jsem zjistil, že tento film vyšel v DVD edici. Po jeho shlédnutí musím přiznat, že těch investovaných 49 Kč určitě nelituji.

Děj se odehrává v nemocničním prostředí, které bývá dost často děsivé i bez filmových efektů, tedy alespoň pro mě. Ze začátku máme možnost vidět zoufalé počínání otce, který svou dceru z celého srdce miluje, ale kvůli její nemoci ji nemůže pomoci, a to mu rve srdce. Lékaři nejsou schopní přijít s nějakými většími výsledky a tak se rozhodne vzít dceru domů. Jeho autistická dcera, má zvláštní dar vidět a slyšet věci dřív než ostatní. Kromě toho se musím přiznat, že právě ona mě štvala z celého filmu nejvíc svými záchvaty. Ostatní postavy do děje celkem zapadaly a neměl jsem s nimi sebemenší problémy, tedy až na postavu bezdomovce, kterého jsem moc nepochopil. Vztahy mezi postavami jsou ve filmu vždycky důležité, ale nikdy nejsou prioritou. Diváka vždycky zajímá, kdy to už konečně mezi nimi začne skřípat, dále pak v jakém pořadí a hlavně jakým způsobem budou umírat. Ani zde nebudete o nic z toho ochuzeni, ale předem bych chtěl upozornit, že budete zřejmě lehce zklamáni formou, jakou nám to bylo prezentováno.

Co se týká filmových efektů musím říct, že jsou na celkem přijatelné úrovni a spousta scén dokázala mě, jakožto diváka, zaujmout. Šlo vidět, že se na nich jistě nešetřilo, ale některé z nich byly zcela zbytečné a do filmu mi moc nezapadaly. Scénáristé chtěli co nejvíc u diváků nabudit hrůzu, ale mnohdy z toho byl jen chabý pokus. Nestvůry zde představovaly členové kapely ve svých kostýmech, ale jelikož je všichni znají z jejich videoklipů, nemohli nikoho vystrašit, leda tak malé děti, a to byla velká škoda. Neříkám, že se do filmu nehodili to ne, někteří z nich byli velice dobří, zvláště scény ve výtahu či vyrvání srdce se velice povedly. Nejméně se mi líbil konec filmu, od kterého jsem čekal mnohem víc a přišel mi velice nedotažený, zbytečný a chaotický. Uškodil celému mému dojmu z předešlých minut.

Nejvíce se zde zapracovalo na atmosféře, a to myslím v dobrém slova smyslu. Prázdné chodby a ticho, které přerušovaly pouze kroky a hádky postav nabudily pocit sklíčenosti postav, jež byly občas vyrušeny podivnými zvuky a hlasy odnikud. Lehce mysteriózní hudba doprovázela příchod nestvůr na scénu a několikrát jsme ji mohli slyšet i při soubojích. Co se týká hudby musím říct, že jsem byl lehce zklamán, protože jsem očekával něco z repertoáru samotné skupiny a kromě několika známých melodií k tomu bohužel nedošlo.