Režie: Don Sharp
Rok výroby: 1965
Délka: 86 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Brian Donlevy … (Henri Delambre)
George Baker … (Martin Delambre)
Carole Gray … (Patricia)
Mary Manson … (Judith Delambre)
Michael Graham … (Albert Delambre)
… a další
Henri Delambre je jedním z potomků vědce, jenž sestrojil zařízení na přenos předmětů a během zkoušek se spojil s mouchou, což pro něj znamenalo smrt. Henri vynález dotáhl se svými syny do další fáze. Přenáší objekty i sebe rovnou mezi kontinenty. Ani jejich pokusy však nezůstávají bez vedlejších jevů. Ty uzavírají ve chlévech ve své rezidenci. V místě, kam si právě Martin tajně přiváží svou novomanželku, protože chce žít konečně normálně. Jak se jí asi bude líbit setkání se znepokojující skutečností, do niž strká nos i policie?
Jedná se v pořadí již o třetí díl trilogie, kterou dále představují snímky „The Fly” a „Return of the Fly”. Od svých dvou předchůdců se v mnohém zcela odlišuje. V závislosti na úhlu pohledu mu to značně škodí, ale taktéž velmi pomáhá. Což závisí na tom, jak dalece si divák uvědomí, že ačkoli se film částečně distancuje od původní Mouchy tím, že jaksi zapomněl zdůraznit, z jaké že literární předlohy si půjčuje námět, přece jen je s ní v přímém spojení skrze jméno Delambre.
Zásadní změnou je rezignace na téma přeměny některé z hlavních postav v mouchu. Bylo nahrazeno rychlým fyzickým stárnutím a mutacemi vzniklými v důsledku radiace. Objevuje se tak několik „příšerek”, jejichž zobrazení rozhodně nepatří k nejhorším, ovšem ona moucha tak nějak chybí. Mutace dále mohou leckoho zaskočit z hlediska logiky, neboť při vědomí, že se vynález zdokonaloval napříč generacemi až do stávající podoby, není pochopitelné, že nebyl jeho vliv na tělesnou tkáň zavčas odhalen a vyřešen.
Ostatně vynález telepodu zde hraje až druhořadou roli. Představuje se jako pouhý prostředek pro zametání stop a útěku z místa na místo ve chvíli, kdy na jedné straně světa hrozí Henrimu nebezpečí. Původní myšlenka o rychlém transportu lidí tak bere za své a z věci se místo pro prospěch lidstva určeného objevu stává průšvih, který je třeba ututlat.
Herecké výkony se nesou v duchu standardu. Výjimkou, jež ční nad ostatní a ještě více tak zvýrazňuje nepřesvědčivost a nedostatek charismatu těch, kdo by ho měli mít na rozdávání, čímž se ještě více rozšiřuje propast mezi nimi a v dosavadních dvou Mouchách se vyskytnuvším Vincentem Pricem, je představitelka hlavní ženské role Carole Gray. Potěší tak nejen vlastní krásou a odvahou ukázat se ve spodním prádle.
Tím nejsilnějším a taktéž nejodlišnějším od původního záměru je atmosféra. Ten tam je hororový nádech a děs vycházející z monster. Byť jich tu pár je, spíše podporují celkově značně dramatický nádech filmu. Zcela zásadní je dále i obrat k nefalšované love-story přesahující do tragédie. Právě ona (tragika) je svou intenzitou třešničkou na hořkém dortu osudů rodu Delambre, který se prolíná všemi třemi díly.
Druhé volné pokračování originální Mouchy není mezi veřejností příliš známé, což je docela škoda, protože rozhodně nejde o špatný film. Jen se prostě vydal zcela odlišným směrem než jeho předchůdci a spojuje je s nimi jen několik náznaků a především jméno rodiny Delambre. O nějakou „Mouchu“ tady totiž nezavadíme kromě slov ani jednou, což je samozřejmě škoda, ale tento díl nám nabídne jiné přednosti. Především dle mého obsahuje nejvíce hororových prvků ze všech tří. Osobně mě nejvíc zamrzela absence největší hvězdy – Vincent Price byl však smluvně vázán u jiné společnosti a tak se na natáčení nemohl podílet. Ostatní herci v čele Georgem Bakerem však i tak předvedli slušné průměrné výkony a Carole Gray dokonce i něco navíc. Kromě své krásy nám ukáže i ladný běh jen ve spodním prádle. Zdejší atmosféra taky nebyla rozhodně špatná, navíc se ve zdejších stájích ukrývá trojice nepovedených experimentů – podivně znetvořených lidí, kteří měli nahradit ono „muší monstrum“. Na obrazovce se však moc neohřejí a tak tvůrci přišli ještě s rychlým stárnutím hlavního hrdiny, které musel mít pod kontrolou aplikací séra. Jeho osud a finální podoba však byli tak trochu spíše k smíchu. Nechybí však ani dramatická vložka, která byla ozdobou originálu a i zde vše vyvrcholí doslova tragédií. Jak už jsem ale poznamenal, tento film vsadil na svou odlišnost a přístup k danému tématu a nechtěl být zaškatulkován, jako další laciný recyklát, což se jim povedlo. Přesto všechno to ale na víc jak obyčejný průměr nevidím. 50%
Bože Ilco ty jis vemeno.