Režie: Kristine Peterson
Rok výroby: 1991
Délka: 86 min
Země: USA
Další název: Critters 3: You are what they eat

Hrají:
John Calvin … (Clifford)
Aimee Brooks … (Annie)
Christian Cousins … (Johnny)
Joseph Cousins … (Johnny)
Don Keith Opper … (Charlie McFadden)
Leonardo DiCaprio … (Joshua)
Katherine Cortez … (Marsha)
Geoffrey Blake … (Frank)
Diana Bellamy … (Rosalie)
Terrence Mann … (Ug)

Rodinka Clifforda, tj. dospívající dcera Annie a malý Johnny, jede z prázdnin domů. Cestou se děti seznámí s Joshem, na něhož ze země vyskočí jakýsi podivín a mluví o vesmírných hladových potvorách. Je to Charlie! Josh si z něj dělá legraci, ale Charlie daruje Johnnymu krystal. Když zezelená, je čas na sebe dávat pozor. A je proč. Podvozek Cliffova auta totiž skrývá věci, které se po příjezdu domů stanou dalšími obyvateli chátrající budovy. Noc se nezadržitelně blíží, potvory mají hlad a cítí v domě spoustu vypasených nájemníků. Tedy alespoň ty, kteří se zatím neodstěhovali, což má zařídit Joshuův nevlastní otec, jenž chce z domu udělat obchod. Rozhodne se vzít synka s sebou a ukázat mu, jak se zbavit obtížného hmyzu. Začne tím, že přeruší dodávku elektrického proudu a s baterkou v ruce prochází chodby, které vypadají, jako by zde někdo neskutečně řádil. A Johnnyho krystal svítí.

Třetí díl už je možná trochu mimo mísu, ale pořád je docela dobrý. Svoji zásluhu má na tom jen a jen Charlie. Jak sympatické, setkat se s ním po těch letech.

Záhadou je, proč Charlie tak dlouho loví critters a pořád je ne a ne chytit. Není taktéž jasné, kde se vzala vejce, ani jak se sama dostala do podvozku auta. Jsou to jedny z podstatných nedostatků, které další události sice překryjí, ale palčivé otázky úplně nezaženou.

Critters nejprve útočí jako krvelačná monstra, pak opět odkazují na svůj smysl pro legraci. Rose nejprve ukradnou koláč, takže začínají zlehka. Pak ji nechají sáhnout si na krev, čímž přitvrzují, nakonec na Rose vybafnou z pračky, takže je tu děs, ale rázem se sami děsí jejích bačkor, takže na místě je přeci jen divákův smích. Atd. atd., je zbytečné se rozepisovat o crittersáckých grimasách a gestech, snad je možné dodat, že nechybí pověstné řádění, při němž můžeme mj. vidět, jak si crittersák přežraný fazolemi uvolňuje zaplynovaná střeva, nebo jak se jeden opíjí prostředkem na nádobí. Nebo jak se všechny chlupaté potvory dívají v televizi na porcování kuřete, s čepicí na hlavě, to už jsem se smíchy válel po zemiJ.

Co také nechybí, je rituální záchrana. Když je nejhůř, je tu lovec. Tentokrát ale ani kapka z vesmíru, nýbrž samotný Charlie. Hrdinství vesmírných lovců je nahrazeno vtipem, když Charlie říká, že to, že se mu zasekla puška, je normální, nebo že se nemůže vyškrábat z výtahu a kopnutím do tlačítek ho zprovozní.

V závěru trochu chybí napětí z boje, ale i kdyby nějaké bylo (v tomto díle nepůsobí critters tak nebezpečně jako v předchozích), Charlie by ho pohřbil, protože nedokáže být snad ani chvilku vážný. Jen na začátku při strašení dětí a na konci, když se loučí s Johnnym. I za své nepřítomnosti nás rozesměje, když po něm baží Rose, jíž se evidentně zalíbil.

Otevřený konec působí trochu křečovitě, ovšem na druhé straně dává naději na lepší pokračování. Kromě toho jsme právě viděli Uga, což určitě potěší. I když to jeho „Charlie, kamaráde” zní trochu uměle a to nás může varovat. Možné obavy pak další pokračování beze zbytku naplnilo a veškeré naděje pohřbilo. Proto spousta fanoušků třetím dílem u chlupatých koulí končí.