Český název: Critters 2: Hlavní chod
Režie: Mick Garris
Rok výroby: 1988
Délka: 93 min
Země: USA

Hrají:
Scott Grimes … (Bradley Brown)
Don Keith Opper … (Charlie)
Terrence Mann … (Ug)
Roxanne Kernohan … (Lee)
Eddie Deezen … (obsluha/Lee)
Gregory Patrick … (Ug/Lee bez tváře)
Liane Alexandra Curtis … (Megan Morganová)
Barry Corbin … (Harv)

Druhý díl začíná akcí lovců odměn na podivné planetě. Jaké překvapení, jsou tři, a je tam Charlie. Ug stále vypadá jako Johnny Steele, Lee je bez tváře. Dostávají zprávu, že se musí vrátit na Zemi a dokončit vyhlazení Critters. Že by tehdy na pár vajec zapomněli? Skutečně. A je jich více než dost. Bradova babička si jich několik koupila pro děti k nadcházejícím Velikonocům, na něž přijíždí ze školy i její vnuk. Jeho příjezd je prokletím. Nejen, že se zakouká do dívky, kolem které se točí drsný týpek, jenž si s možným sokem hned měří síly, ale nenávist k sobě za údajné historky o masožravých potvorách z vesmíru cítí na každém kroku. Tím spíše, že vejce se při velikonoční mši začínají podivně pohybovat a děsivý křik na sebe nenechá dlouho čekat…

Je příjemné zjistit, že nás druhým dílem provází staří známí. Charlie už je pojat důstojněji, je z něj lovec odměn, i když asi vesmírnou pušku nikdy nedržel v ruce. Brad vypadá větší, ale vedle něj je Megan kapánek starší, přestože by měli být stejně staří. Šerif Harv, teda bývalý šerif, je ztvárněn jinou osobou, ale zase tak moc to poznat není. Je stejně nabroušený a autoritu má, tak co? Ug je stejný štramák, je ale lidštější a dává průchod citům. Lee se naopak nezměnil vůbec. Kromě tváře.

Scénář se zdá být naprosto v pořádku, pořád se něco děje, žádné hluché místo zde neexistuje. Jen je po logické stránce záhadou, proč vejce čekala s vylíhnutím 2 roky, přestože byla živá.

Critters je mnohem víc. Stovky. Na to, že vajec byly jen 3 krabice, je to trochu moc, ale proč ne? Příšerky ukazují svoji vychytralost, když tarasí cesty. Neztrácejí nic ze svého smyslu pro humor, když si U Hladové jalovice dopřávají vskutku výborného pohoštění, což je rituální scéna. Nebo když se jeden z nich v lednici Bradovy babičky rozčiluje, že nemůže najít nic než zeleninu. V závěru již legrace moc není. Obrovská koule za sebou sice nechává legračně se zmítající kostry, ale žene se na kostel plný dětí. Mimochodem, všimli jste si, že by critters někdy vzali do tlamiček dětské maso? Myslím, že kdyby to udělali, kdyby jim v tom vždycky nezabránila „náhoda”, veškeré jejich další snahy o vtip by vyšly naprázdno, protože už by pro diváka byly těmi sviněmi, co žerou malé děti.

Když je nejhůř, přichází lovci, což je další rituální scéna. Rituálem by mohla být i nedotknutelnost vesmírných boys, ale nejsou to žádní terminátoři. Mají slabiny, které se zde naplno projeví. Takže tak odlišní od nás nejsou, nebo ano? Ug oplývá houževnatostí, když se konečně vzmuží, ale i soucitem, když se snaží povzbudit Brada. Charlie tentokrát dostal daleko větší prostor, hlavně co se zasahování do děje týče. Závěrečné zúčtování provádí právě on. Ovšem máte z toho všelijaké pocity. Vypadá to totiž na bláznivou sebevraždu. Víte ale, že je to komik, tudíž čekáte, že vyjde z plamenů nebo něco podobného. Přinejhorším, že se objeví do několika minut od oné děsivé scény. On místo toho čeká do druhého dne, aby vám vehnal do očí slzy radosti a přidal ještě navrch pocit hrdosti ve chvíli, kdy nechápavě svírá v rukou hvězdu strážce zákona.