Crazies, The (2010)


Český název: Podivní
Režie: Breck Eisner
Rok výroby: 2010
Délka: 101 min
Země: USA / Spojené arabské emiráty

Hrají:
Timothy Olyphant … (David Dutton)
Radha Mitchell … (Judy Dutton)
Joe Anderson … (Russell)
Danielle Panabaker … (Becca)
…a další

 

Malé městečko kdesi v USA. Místní šerif David prožívá další z řady klidných dní a stejně jako většina místních se jde podívat na baseball, když v tom na hřiště vtrhne podivně vyhlížející spoluobčan a Davidovi nezbývá nic jiného, než ho zabít. Spouští se lavina šílenství, v níž se vraždí všichni navzájem. V bezpečí ale rozhodně nejsou ani ti „normální” – městečko je obsazeno armádou zakuklených ozbrojenců, kteří dělají čistku. Utéct není kam!

Film Podivní tedy použil klasický námět zombie hororů, kterých jsme již viděli stovky. Má šanci takový snímek překvapit? Spíše nikoliv! Když ovšem na režisérské sesli nesedí úplný packal, je možné, že se i u tak provařeného hororového tématu dobře pobavíte. Breck Eisner, jehož největším úspěchem byl velkolepý propadák Sahara, si musel tentokrát vystačit s mrzkým penízem a nepříliš zvučnými jmény (navzdory známějšímu duu Olyphant – Mitchell), ale svůj nový film, jenž je remakem stejnojmenného Romerova dílka z roku 1973, obohatil tím nejdůležitějším – dobrými nápady, atmosférou, zkrátka svěžestí.

To automaticky neznamená, že jsou Podivní nějakým milníkem žánru či něco podobného, ale přinejmenším neurazí ani toho největšího znalce apokalyptických hororů, v nichž následkem virusu/ nákazy/epidemie/hokusu-pokusu musí skupinka přeživších unikat někam do bezpečí. Samozřejmě, že ani Eisner se nevyvaroval určitým klišé, kdy přesně víte, kdo přežije, kdo zemře a kdo zešílí, i přesto, že hlavní hrdiny vystavuje téměř permanentnímu nebezpečí, jak ze strany zombies, tak ze strany krutých ozbrojených sil.

Atmosféra filmu je velmi dobrá. Režisér vytváří situace plné zoufalství, podpořené příležitostnými lekačkami (kterých je sice možná až moc, ale budiž) a dramatickými střety – na farmě, v čističce, na benzínce, v domovech, v pitevně a kdo ví, kde ještě. Lokace se mění a rozumnou stopáží obdaření Podivní tedy ani nikterak nenudí. Tvůrci se dokonce rozhodli dát svému malému horůrku trošku globálnější rozměr a to za použítí „zoomující” mapy, která se několikrát objeví. Je to milý tah, i když se ani do závěrečných titulků nedozvíme, zda-li se skutečně jedná o celosvětový problém.

Podivní jsou ve své podstatě nekonfliktním dílkem, které pobaví a ostudu neudělá. Proto mu také dávám nekonfliktní hodnocení. Technická preciznost, hutná atmosféra a kvalitní herci jsou vpuštěni do šablonovitého, nepřekvapivého a mírně klišovitého snímku, který je sice už stopadesátá zfilmovaná kopie originálního scénáře za poslední desetiletí, ale zároveň její lepší potomek.

Hodnocení6
P.S.: V poslední době začíná klamat i imdb, kde jsou Podivní označeni jen coby mystery/scifi/thriller. Jestli tohle není horor, tak potěš panbůh, jak budou žánrově děleny další snímky...
60%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

10 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Solo 29 prosince 2020 v 18:05

    Na tento remake jsem se docela těšil, protože jsem na něj slyšel vesměs jen samé pozitivní ohlasy. Nejprve jsem si však pustil Romerův originál, abych měl možnost srovnávat a musím konstatovat, že oba filmy ač se v některých situacích dost rozcházejí si nakonec nemají mnoho co vyčítat a jsou zhruba na stejné úrovni. Zatímco v originálu se mi více líbila vytvořená atmosféra, beznaděj a především ona kritika systému a armády, tady jsem měl šanci zase vidět mnohem lepší herecké výkony, akční pasáže, mnohem více mrtvol a rozmanitější styl zabíjení. Breck Eisner je režisér, od kterého jsem toho mnoho nečekal, ale nakonec jsem byl docela mile překvapený, jak si s tím poradil. I zde se dá narazit na pasáže se slušnou atmosférou, akorát zde nebyla tak moc využita armáda (jasně tu genocidu beru na vědomí), ale dost se tu hlavně zabíjeli obyvatelé mezi sebou – což mi samozřejmě zas až tolik nevadilo. Našlo se tu i několik silných momentů (připoutaní pacienti a ředitel s vidlemi, bitka v dětském pokojíčku, události v mycí lince, atd.). Stejně tak však i řada klišé, které mi tak trochu lezlo na nervy – bez toho se však už neobejde skoro každý druhý film. Radha Mitchell navíc patří mezi moje oblíbenkyně a tady jí to docela slušelo. Ač jsem byl zprvu trochu zklamán, že její postava není moc využitá, ke konci filmu se to výrazně zlepšilo. Její filmový manžel byl docela sympaťák – nicméně ve starém originálu se mi výkon hlavního hrdiny líbil o něco více. Sečtu-li všechny klady a zápory, tak oba filmy jsou pro mne spíše průměrnými záležitostmi, ale za Radhu dám přece jenom o trošku víc procent. 60%

Nový komentář