Conjuring, The (2013)


Český název: V zajetí demonů
Režie: James Wan
Rok výroby: 2013
Délka: 112 min
Země: USA
Alternativní název: Warren Files, The

Hrají:
Patrick Wilson … (Ed Warren)
Vera Farminga … (Lorraine Warren)
Ron Livingston … (Roger Perron)
Lili Taylor … (Carolyn Perron)
…a další

 

Že je James Wan veleúspěšný hororový tvůrce asi víte. Napakoval se díky sérii Saw, jejíž první díl sám stvořil, zabodoval s Insidious (dvojka je už na cestě) a nyní je oslavován za The Conjuring. Jeho dílům nelze upřít technické kvality a především skvělé nápady při strašení diváků. Dnes ale budu chválou trochu šetřit – přestože tu máme opět slušný film – a pokusím se zaměřit na druhou stranu mince: Proč se Wanovi stále nedaří natočit opravdovou klasiku namísto těch „instantních“!?

Je samozřejmě kacířské hanit jednu z posledních hororových jistot na režisérské sesli, ale přijde mi trochu přehnané Wanovo dílo řadit hned vedle klasik typu Ti druzí (2001). Jistě, v současnosti takřka nemá konkurenci, to by však nemělo vést k velebení filmu, jenž by mohl sloužit jako hororová encyklopedie oblíbených motivů. Už tento důvod – minimum inovativních prvků – mi nedovoluje výrazněji jásat nad výsledkem.

Wanův koktejl začíná klasickou duchařinou, v níž rodinu terorizují přízraky, pokračuje stupňující se atmosférou, v níž dojde na klasická zvířátka (tedy mrtvá), klasické duchy a nějaké to klasické prokletí, a končí klasickou vymítačskou show. To vše v klasickém příběhu o paranormálních vyšetřovatelích, kteří jdou pomoci nově nastěhované rodině. A poněvadž se jede v kolejích „skutečné události“, musí tvůrci držet své vize tak trochu zkrátka.

V zajetí démonů hezky reprezentuje Wanův styl se všemi jeho pozitivy i negativy. Krom precizního technického hávu (kamerové jízdy) a nezbytného trademarku v podobě tajemné panenky, je to především schopnost netradičně lekat diváka. Za to všechno mu patří dík, ale tak úplně to nestačí (nebo alespoň mě ne) k jeho katapultování mezi mistry. Zatím ne.

S čistým svědomím mohu prohlásit, že u Insidious jsem se bavil i skrz desetinový rozpočet a béčkovější pojetí o něco lépe. Jistou měrou se na tom podílela i stopáž, protože si myslím, že takřka dvě hodiny jsou pro horory stále přílišným luxusem. Luxusem, který akorát dává ještě více vzpomenout linkám, které mohly skončit na podlaze střižny (dcerka vyšetřovatelů apod.).

Hodnocení7
Jinak je ale V zajetí demonů vlastně celkem fajn.
70%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

11 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    djng 26 února 2015 v 15:27

    Vymítání nikdy nebylo mým šálkem kávy. K tomu mnoho promarněných potencionálních dějových linek, jako tleskání, nebo ona panenka. Vzhledem k recenzím a hodnocením jsem čekal daleko víc a konečné "vyléčení" během shlédnutí denního světla, bylo vrcholem amatérismu. Horor s "hepyjendem"? Vážně? … Pro mě to rozhodně nebyl horor roku, jak je Conjuring často označován. V žánru démonů, posedlostí a exorcismu jsou rozhodně lepší snímky. 40%

  2. Profilový obrázek
    Solo 29 prosince 2013 v 20:22

    K tomuto kousku jsem přistupoval dost skepticky. Podobných filmů o prokletých domech existuje už celá fůra, takže jsem očekával další neoriginální zápletku plnou klišé a navíc mě už serou ony „příběhy podle skutečnosti“, ale James Wan opět nezklamal. Začátek mě sice moc nebavil, ale když se posuneme od panenky k prokletému domu a Bathsheba si konečně přestane hrát na schovávanou, propuká ta správná démonická podívaná. Díky bohu za dvojici Vera Farmiga a Patrick Wilson, protože naše rodinka v nesnázích byla vážně na ránu. Od jejich hlášky „Víš, co jsi mi řekl o svatební noci? Můžeme ještě jednou? Potom…“ se tvůrcům podaří vytvořit opravdu dobrou atmosféru, která nám nabídne pěkně se stupňující vlnu napětí. Je sice pravdou, že lekacích scén si tu moc neužijeme, zvláště díky hudebnímu doprovodu, ale ani jsem se tu kromě již zmíněného začátku nenudil. Navíc to závěrečné vymítání, luxus…70%

  3. Profilový obrázek
    pan Hnědý 4 prosince 2013 v 10:20

    Fúú. James Wan je mistr atmosféry! CONJURING je po vynikajícím Insidiousu a thajském Shutteru ta nejlepší duchařina poslední dekády. CONJURING je drsný, krutý – nikým nešetřící horor, který se v závěru přibližuje k infarktovému momentu (exorcismus, mnoho záběrů, zrychlené tempo, spousta zvuků které vytváří v divákovi paniku). James Wan nepotřebuji litry krve, aby diváka zhnusil, nebo vyděsil, Wan má daleko promyšlenější formu: budování napětí, námět (i když tenhle námět je klišé), intenzivní atmosféru, dokonalé zvuky, děsivé scény, skvělou práci s kamerou, v každém překvapujícím momentu ten nejlepší vybraný temný tón – a v prostředí domu je nepřekonatelný (moc moc moc se těším na Insidious 2). A z tak ohraného námětu vytěžit tak intenzivní duchařinu potvrzuje Wanovu kvalitu. James Wan je pro mě nový Sam Raimi a Derrickson se svým Sinister se může jít zahrabat. CONJURING bych povinně pouštěl lidem, kteří jsou někde v lese na chatě.

  4. Profilový obrázek
    Viktoriana 2 října 2013 v 12:03

    Čekala jsem od toho mnooooohem více, ano atmosféra byla někdy opravdu dobře navozená ale příšerně obyčejná. Takové to staré dobré klišé. Čekala jsem že se tam leknu něčeho nového, že vymyslí něco nového ale je to prostě klasika. Panenka, otvírající se dveře, padající obrazy…Jakoby daly prvky z jiných hororů do sebe a tak vymysleli toto, občas tam některé prvky nezapadali ale jako celek to nebylo zas tak špatné, ovšem Insidous se to nevyrovná 😉

  5. Profilový obrázek
    Isaac 5 září 2013 v 15:37

    James Wan nezklamal. Po vynikajícím Insidious se nedalo od tohoto snímku očekávat nic jiného, než pořádnou porci strachu od nejlepšího režiséra hororových filmů dnešní doby. Holt téma "démoni" dneska letí a zazdívají zlé duchy do dějin zapomnění. Začalo to u Paranormal Activity přes Insidious a vygradovalo to (zatím) v tento děsivý zážitek plný atmosférické hudby, která téměř všem nažene husí kůži. Mistrovská hra s kamerou a s nervy diváka je prostě brilantní. Lekačky fungují tak, že se pod jejich výborným provedením prohýbají sedačky v kině, skřípou boty zarývající se do země, sem tam se ozve nějaké to sprosté slovíčko, které divák vyřkne na pokraji zhroucení. Tohle téma mě prostě sedlo a ze sto let omývaného námětu dokázali tvůrci vyždímat všechno, co se dalo! Dvě projekce mám za sebou a na třetí se chystám. Vřele doporučuji! PS: Jen silným povahám!!! T-UP

Nový komentář