Český název: V zajetí démonů 2
Režie: James Wan
Rok výroby: 2016
Délka: 137 min
Země: USA/VB

Hrají:
Patrick Wilson … (Ed Warren)
Vera Farmiga … (Lorraine Warren)
Madison Wolfe … (Janet Hodgson)
Frances O´Connor … (Peggy Hodgson)

Ed a Lorraine Warrenovi odjíždí přes Atlantik do Anglie vyšetřit záhadné události v domě rodiny Hodgsonových. S nimi se vrací i vynikající duo herců Patrick Wilson a Vera Farmiga a samozřejmě mistr za kamerou James Wan, který se rozhodl překonat sám sebe pokračováním jeho hororového trháku The Conjuring z roku 2013. Podařilo se mu to?

Po událostech z roku 1971 z Harrisville, kdy Warrenovi odpomohli rodině Perronových od zlověstné čarodějnice Bathsheby, se před známými démonology objevuje další výzva. I když případy z minulosti (Annabelle, Harrisville, Amityville) manželský pár vyšetřovatelů značně oslabily, rozhodnou se přispěchat na pomoc jedenáctileté Janet Hodgsonové, kterou sužují zákeřné paranormální sily. Stejně jako předchozí film i toto pokračování sleduje skutečný příběh, který do historie vejde jako případ poltergeista z Enfieldu (Enfield poltergeist). Popis nepřináší nic nového. Dvojice démonologů se opět vydá zachránit nějakou nešťastnou rodinu od démonických sil. Ovšem režisér a scénárista James Wan několikrát přesvědčil, že v tomto tisíckrát prošlápnutém blátě umí chodit prvotřídně a dokázal to i nyní. A publikum jen žasne, jak tento malý malajsijský mužíček za kamerou dokáže z naprosto vyčerpaného potenciálu tohoto druhu hororu, vymáčknout ještě něco víc a uhranout.

Manželský pár Warrenů v podání Patricka Wilsona a Very Farmigy jsou prostě miláčci. Když pominu jejich automatické sympatie, ve svých rolích naprosto excelují. Souhra mezi touto dvojicí budí v člověku až mateřsky uklidňující pocity bezpečí. Skutečná Lorraine Warrenová chtěla do tohoto filmu promítnout právě hřejivý vztah s jejím dnes už zesnulým manželem a to se opravdu povedlo i bez zbytečných klišé momentů. A i když se určité sentimentální momenty rozhodně najdou, vždy je to vyváženo zdravým humorem, který nebudí v člověku tolik v hororech objevující se pocit trapnosti. Představitelka sužované Janet před sebou rozhodně neměla jednoduchou roli, protože už z trailerů bylo jasné, že se dočkáme určité formy posedlosti – což vyžaduje herecké výkony alespoň přibližující se excelentní Lindě Blair z Vymítače ďábla z roku 1973. Vše ale klape, jak má a to je zatraceně dobře.

Když už jsme u filmu Vymítač ďábla, tak sám James Wan se před premiérou nechal slyšet, že tímto filmem se snažil ve světě vyvolat stejný hororový boom, jako vyvolal William Friedkin v roce 1973 právě svým ztvárněním jednoho z nejděsivějších (ne-li nejděsivějšího) hororu všech dob podle Blattyho knižní předlohy. Zda se to Wanovi podařilo, záleží na každém divákovi zvlášť. Pokud bych měl osobně odpovědět na otázku; zda V zajetí démonů 2 posunulo hororový žánr směrem kupředu, (tedy to, co se podařilo již zmíněnému Vymítačovi nebo americké adaptaci filmu Kruh – které ovlivnily hororový žánr na dalších deset let), tak za sebe říkám, že určitě NE. I když je film velice povedený, není v něm nic natolik šokujícího nebo přelomového, co by vyrazilo dech všem filmovým tvůrcům, kteří by se do budoucna rozhodli Wanův sequel „vykrádat“. Naopak někteří lidé si stěžují, že právě Wan je tím, kdo vykrádá ostatní horory. Ovšem nalijme si čistého vína: Wan sice režíruje už 50 let ohraná témata, ale i tak dokáže publikum ohromit a strčit do kapsy spousty jeho předchůdců, kteří se o něco podobného taky pokoušeli. Je jedno, jaký hororový námět Wan točí, protože vždy přijde s kvalitním materiálem.

Pokud bych však měl odpovědět na otázku, zda je V zajetí démonů 2 hororem roku (zatím), tak jednoznačně ANO. Pravda, velikou konkurenci zrovna neměl, tudíž si dovolím říci, že tento Wanův kousek je nejlepším hororem od roku 2013, kdy vyšel právě první díl.

Předností filmu je jako vždy mrazivý Bisharův hudební doprovod a skvělá práce s kamerou. Lekačky nejsou nijak časté a už vůbec ne přehnané. James Wan přesně odhadne okamžik, kdy to na vás vybalit v plné parádně. Herecké výkony fantastické, k tomu není, co dodat. Anglicky správně „špinavé“ a „klaustrofobické“ prostředí dotváří celý dojem filmu a propůjčuje mu kolosální atmosféru. Jen si to užijte, když na vás „vybafne“ London Calling, který zahřeje u srdce nejednoho pamětníka osmdesátých let. Na druhou stranu nemám filmu co vytknout. Možná jen ty sentimentální scénky, které zavání jakýmsi klišé, ale jsou okamžitě zahnány (i ve světě plném démonů, duchů a vymítání musí existovat láska a radost ze života).