Český název: Kruh Osmi
Režie: Stephen Cragg
Rok výroby: 2009
Délka: 83 min
Země: USA

Hrají:
Austin Highsmith … (Jessica)
Ryan Doom … (Evan)
John Bishop … (Ed)
Katie Lowes … (Elaine)
DJ Qualls … (Randall)
… a další

Nadešel čas, aby se Jessica osamostatnila a tak se z pohodlí rodinného domu na venkově odstěhuje od rodičů do osmipatrového bytového komplexu v Los Angeles. Sice nejde o žádný přepych a ponuré chodby i vzhled samotné budovy vzbuzují spíše strach, ale první kroky jsou vždycky těžké. Mnohem více však mladou dívku trápí její sousedé. Zdají se být sice na první pohled milí a přátelští, ale je na nich něco divného. Jakoby o ní všechno věděli a nenechají ji ani na chvíli na pokoji. Jediný, kdo vypadá normálně, je pohledný umělec Evan. Jenže je v tomto domě vůbec něco či někdo normální? Poté, co se Jessica stane svědkem podivných úmrtí několika sousedů, rozhodne se přijít na kloub tajemství tohoto místa i jeho obyvatel.

Krátký obsah prozrazující hrubou kostru příběhu vypadal docela zajímavě. Nečekal jsem sice žádné zázraky, ale někde ve skrytu duše jsem doufal, že by tento film nemusel být zas až tak špatný. O jeho nepříliš lichotivém hodnocení jsem při spuštění tohoto kousku neměl ani potuchy. Začátek se nesl v duchu písně Flames Go Higher od skupiny Eagles of Death Metal a já si pobrukoval společně s hlavní hrdinkou. Dokonce jsem společně s ní pociťoval i jistý prvotní odpor k domu s výstižným jménem Dante. Vlastně to samé můžu říci i o samotném pokoji, který ve mně vyvolal nedobré vzpomínky na jedno nejmenované ubytovaní, které jsem v minulosti musel absolvovat.

Ale konec nostalgických žvástů. Pochmurný interiér a především vlezlí až úlisní obyvatelé domu byli příslibem k zajímavé podívané, ale to jsem ještě neměl tušení o všech těch slabinách samotného scénáře. A že jich tu bylo. Nevím, jestli to bylo slabou chvilkou jinak docela úspěšného režiséra Cragga, ale je pravda, že on se ve své kariéře věnuje spíše natáčení seriálů, nebo jeho neschopností pracovat s hororovou atmosférou. Ovšem i scénárista by si za odvedenou práci zasloužil pořádně nafackovat. Kvalita nepříliš duchaplných dialogů byla na úrovni zvláštní školy.

Když k tomu připočítáme i přemíru žánrového klišé a opravdovou nemohoucnost tvůrců, byla katastrofa na světě. Objevila se tu celá řada scén (nebo konverzací), u kterých jsem si prostě musel zaťukat na čelo, jak je možné něco takového vůbec vypustit do světa. No jestli to nebude tím, že celý film byl pod hlavičkou Mountain Dew Green Label Studios, které se mimo jiné podařilo procpat svůj produkt (nápoj) i do samotného filmu (Coca Cola to dělá pořád, tak proč se tomu vlastně divím).

Čímž tedy hodně zamrzí, že když už se tu něco hororového skutečně objevilo, tak to pohřbila právě již zmíněná nemohoucnost režiséra. Několik slušně naaranžovaných mrtvol – to je dost chabý výsledek pro uspokojení hororových fanoušků. Zvláště, když se ve finále ukáže, že jde o další kousek s časovou smyčkou – ale více nebudu prozrazovat, abyste nepřišli alespoň o těch několik střípků, které tajemství bytového komplexu nabídlo. Co se hereckých výkonů týká, tak tady to nebyla žádná sláva, a to na všech frontách. Představitelka hlavní hrdinky Austin Highsmith je sice pohledná ženská, ale tady moc nezazářila ani ona. No a DJ Qualls (asi nejznámější tvář) jakbysmet. Přece jenom v teenagerských komediích mu to jde mnohem lépe. Tam dokáže alespoň prodat ten svůj ksicht, protože tady byla ta jeho postava přímo na ránu.