Režie: John Gulager
Rok výroby: 2018
Délka: 82 min
Země: USA

Hrají:
Marci Miller … (Ruth/Sandy)
Jake Ryan Scott … (Aaron)
Lynn Andrews III … (Carl)
Mary Kathryn Bryant … (Sarah)
Sara Moore … (dívka ve žlutých šatech)
… a další

Poté, co se děti zmocnily celého Gatlinu a vyvraždily většinu dospělých, rozhodly se následovat „Toho, jenž chodí mezi řádky“ do pole s kukuřicí. Ne však všichni. Těhotná Ruth se rozhodne skoncovat s dětským kultem a prchnout co možná nejdále od Gatlinu i Zla, které ho ovládá. Třináct let se jí dařilo žít i se svým synem Aaronem v anonymitě, cestovali z místa na místo, až je jejich kroky zavedly do malého městečka Luther v Oklahomě, kde by chtěli konečně žít normální život.

Ruth si najde práci v místní autoopravně, je jim umožněno bydlet v jednom starém domě a velmi ráda by poslala Aarona konečně do školy. Jenomže temná minulost ji dostihne i zde. Nejprve se jí začnou vracet krvavé vzpomínky a následně si povšimne, že se děti v Lutheru začnou chovat divně. Zvláště pak má divný pocit vždy, když se nedaleko objeví roztomilá holčička ve žlutých šatech. Je jasné, že „Ten, jenž chodí mezi řádky“ jí nedá pokoj už nikdy, pokud se mu ještě jednou nepostaví a nebude bojovat o svůj i synův život…

Sedm let jsme si museli počkat, než se někdo odhodlá a natočí další díl této, kdysi docela oblíbené série. S každým následujícím dílem, však tato obliba postupně upadala, protože kvalita byla opravdu různorodá. Já však patřím k těm, kteří na Kukuřičné děti nikdy nezanevřeli. Desátého přírůstku se ujal John Gulager, režisér který už má v hororovém žánru něco za sebou, takže jsem očekával další alespoň průměrnou podívanou, a tak se nakonec i stalo. Přestože zatím na tento film nejsou příliš kladné ohlasy, já byl spokojený i tentokrát.

Nevím, možná to bylo tím, že po skvělém prvním díle jsem se nakonec smířil s tím, že mé nároky nesmí být u Children of the Corn přehnaně vysoké. Scénárista Joel Soisson si byl vědom, že další hazardování s diváckou trpělivostí by už nemuselo dopadnout dobře (viz ohlasy na jeho předchozí Genesis) a tak tentokrát změnil taktiku. Vše se točí okolo jedné z těch, kteří tehdy v Gatlinu rozpoutali krvavý masakr dospělých a poukazuje na fakt, že vaše temná minulost vás může – a většinou dostihne i po tolika letech. Kromě dramatické vložky s obtížemi, se kterými se Sandy (tedy Ruth) a Aaron museli vypořádat během svých toulek a neustálého skrývání, však diváci hlavně očekávali i nějaké ty vraždy, krev a hlavně poživatelnou atmosféru.

No a toho se nám tu dostalo v míře popravdě nepříliš velké. Je tu sice k vidění několik mordů, které má na svědomí dívenka ve žlutých šatech a které lahodily mému oku a ani ty vzpomínkové sekvence (vidiny) nebyly vůbec špatné, ale ta omáčka okolo místy trochu nudila. No a zvláště závěr považuji za nepříliš zdařilý. K dobru však přičítám i scény z bistra, kdy se servírka Sarah zrovna moc nemazlila s buranskými hosty. Jen kdyby ty herecké výkony nebyly tak suché. Kromě hlavní hrdinky a té malé holky tu totiž nebyl nikdo, kdo by mě nějak výrazněji nadchl.