Český název: Černobylské deníky
Režie: Bradley Parker
Rok výroby: 2012
Délka: 86 min
Země: USA

Hrají:
Devin Kelley … (Amanda)
Jonathan Sadowski … (Paul)
Olivia Taylor Dudley … (Natalie)
Jesse McCartney … (Chris)
Dimitri Diatchenko … (Uri)
… a další

Chris se svou přítelkyní Natalií a společnou kamarádkou Amandou uskutečnili vysněnou cestu po Evropě. Projeli několik metropolí a jejich další zastávkou je Kyjev, kde žije Chrisův bratr Paul. Ten mladým Američanům navrhne dobrodružný leč mírně nebezpečný výlet do nechvalně proslulé Pripjati – městečka nedaleko Černobylu, ze kterého byli po výbuchu jaderného reaktoru evakuování všichni obyvatelé, protože oblast byla zamořena radioaktivitou. Omladina je nadšená a společně s dvěma dalšími turisty (Zoe, Michael) a průvodcem Urim vyráží na nebezpečnou akci. Do střeženého objektu se dostanou tajnou cestou a zpočátku vše probíhá v pořádku. Ovšem jen do chvíle, kdy zjistí, že jim někdo nebo něco poškodilo dráty v autě. Pomoc je daleko a společně s tmou přichází i něco mnohem děsivějšího. Něco, co mělo a má zůstat skryto před širokou veřejností…

Oren Peli svého času se svou prvotinou Paranormal Activity docela zabodoval u některých fanoušků a milovníků found footage, takže bylo celkem jasné, že mu dost narostla křídla. Já však vůči němu zůstal zcela chladným, film se mi moc nelíbil a další jeho kousky jsem dost dlouho míjel bez povšimnutí. Tentokrát sice do režisérského křesla usedl Bradley Parker a Oren si ponechal jen scénář a produkci, ale kredit si v mých očích rozhodně nevylepšil. Zvláště když Černobyl a Pripjať jsou dodnes dosti ožehavým tématem (které mě dost zajímá) a sám se do těchto končin chystám podívat během příštího roku v rámci plánovaných toulek po Ukrajině.

I proto bylo mé zklamání o to větší, že se tvůrci vydali natáčet úplně jinam. Jasně chápu, že natáčet v zamořené oblasti by jim tamní vláda zřejmě nedovolila, ale výběr lokace coby vojenského objektu kousek od srbského Bělehradu a staré ruské letiště v Maďarsku rozhodně nebyly tím pravým ořechovým a autentičnost tak byla v tahu. Což byl taky jeden z hlavních faktorů, proč se mi nelíbí ani tento film. Tím dalším byl i samotný příběh. Postavy mi nějak závratně k srdci nepřirostly, slušná atmosféra se tu objevila jen v několika momentech a po většinu času jsem se dost nudil.

Pracovalo se tu jen s náznaky, což by mi zas až tolik nevadilo, alespoň mohla zapracovat divákova představivost, kamera taky nebyla nejhorší (taková scéna s medvědem v baráku s sebou přinesla i jistou atmosférickou vložku), ovšem vzhledem k tomu, že spousta důležitých momentů se odehrává ve tmě, jen při svitu světla z baterky, bylo mnohdy vidět starou belu. A samotný závěr doslova vycucaný z prstu se mi nelíbil už vůbec. Chtělo to prostě mnohem více scén se psy a zmutovanými lidmi, i když vlastně nevím, jestli by to vůbec pomohlo…