Český název: Zmeškaný hovor
Režie: Takashi Miike
Rok výroby: 2003
Délka: 112 min
Země: Japonsko
Hrají:
Kou Shibasaki … (Yumi Nakamura)
Shin’ichi Tsutsumi … (Hiroshi Yamashita)
Kazue Fukiishi … (Natsumi Konishi)
Anna Nagata … (Yoko Okazaki)
Atsushi Ida … (Kenji Kawai)
Mariko Tsutsui … (Marie Mizunuma)
… a další
Takashi Miike umí točit filmy – svědčí pro to jeho sedmnáctiletá kariéra a desítky úspěšných snímků. Pro mě osobně má nálepku autora exotického, pro Evropana hůře pochopitelného. Všechny čtyři filmy, které z jeho tvorby znám, mě zaujaly napoprvé, ale na kloub jsem jim vždy přišla až při druhé projekci. Když jsem proto dostala šanci vidět původní Zmeškaný hovor – Chakushin ari v improvizovaných podmínkách a s ne moc dobrým anglickým dubbingem, byla jsem přesvědčená, že to úplně nezvládnu… Miike mě však mile překvapil.
Když mladá Japonka objeví na svém mobilním telefonu hlasovou zprávu, na níž uslyší mluvit a křičet sama sebe, považuje to za “kinda weird”. Když však záhy umírá předpovězeným způsobem, stává se z podivného telefonátu noční můra šikmooké mládeže. Na telefonního posla špatných zpráv neplatí vypnutí telefonu ani vymítání v přímém televizním přenosu – způsob jeho zneškodnění je třeba hledat u neklidných mrtvých. Yumi, která takto přišla o kamarádku, se pokusí přijít věcem na kloub. Jenže poté, co i jí telefon zahraje známou dětskou melodii, je jasné, že na rozluštění celé záhady má nebezpečně málo času…
Sledování recenzovaného filmu je příjemné hned ze dvou důvodů. Jednak Miike neodsoudí žádný záběr do kategorie obyčejnosti – na každé scéně je vidět nápad a propracovanost kompozice. A za druhé umí snímek velmi dobře překvapovat – nebo se mu to alespoň dařilo v mém případě. Nepředvídatelnost dějových zvratů a neočekávanost “lekaček” bych ohodnotila nadpoloviční úspěšností, což je podle mě dobrý výsledek. První úmrtí na sebe nenechá dlouho čekat, přesto se však rozjezd filmu někomu může zdát pomalejší. Vyplatí se setrvat. Odměnou je skutečné napětí a několik povedených šokových scén v druhé části filmu.
Rytmus snímku s ohledem na frekvenci střihů není úplně konstantní, ovšem převažují delší záběry. Dvakrát se mi stalo, že jsem neviděla zdroj zděšení – přestože byl v obraze – dokud se nepohnul. To jsou pak skutečně parádní hororové zážitky… Velmi efektní jsou rovněž jednotlivé “scény smrti”. Ty ocení zejména divák, jenž je seznámen s letošním remakem. Minimálně v jedné pasáži však podle mě tvůrci hrůzu přeženou a naservírují divákovi chodící a plačící (!) shnilou mrtvou, z níž při každém pohybu odpadne nějaký ten červy prožraný sval.
Je pravda, co se tvrdí – Chakushin ari je některými prvky podobný Nenávisti, Kruhu i dalším nedávným snímkům. Nezdá se mi však, že by šlo o jakékoliv vykrádání.
Zmeškaný hovor považuji po Nenávisti za druhý nejlepší japonský horor, co jsem viděl. Jestli to něco vykrádá nebo kopíruje, je mi buřt. Scéna ve staré nemocnici mi pěkně brnkala na nervy, je dóóóst povedená. A vzhledem k tomu, že jsem nedávno viděl americký remake, bych klidně ještě těch 20% přidal. Ale možná by to mohlo být o něco kratší…
Mne to teda nepřišlo nějak extra děsivé
Davam sto procent,i kdyz jsem film videla jen do pulky…nebo prave proto.Byl totiz tak desivy,ze i pri zvysene hladine alkoholu v krvi jsem rozpoznala jasne varovani,ze se mi po tomhle bude spatne spat…americky remake na padesat procent,tohle jeste jednou zkouknu i s druhym dilem…ale za denniho svetla.
Jak píšeš: Děsivě překvapivé,překvapivě děsivé…
Euh,konec sem nák nepobral,ale myslim že jsem ho pobral.Teda,…to je fuk.
Prostě špica,souhlasím s hodnocením.
Celkem solidní horor, ale mě se více líbí zápletka 2. dílu
mám doma oba díly,ale ještě jsem neviděl