Candyman
29. 05. 2009 / autor: Solo / kategorie: Hororové filmy
Režie: Bernard Rose
Rok výroby: 1992
Délka: 99 min
Země: USA
Hrají:
Virginia Madsen ... (Helen Lyle)
Tony Todd ... (The Candyman)
Xander Berkeley ... (Trevor Lyle)
Vanessa Williams ... (Anne-Marie)
Ted Raimi ... (Billy)
...a další
Studentka Helen píše závěrečnou práci a jako téma si vybrala místní legendy. Zaujme ji ta o tajemném Candymanovi, který v minulosti zemřel krutou smrtí a nyní se vrací ze záhrobí na svět, aby se pomstil. Stačí, když někdo před zrcadlem pětkrát zopakuje jeho jméno a on se zjeví. Jenže to má jeden háček, který spočívá v tom, že tito lidé jsou nalezeni brutálně zavražděni. Helen tomuto příběhu nevěří, ale ze zvědavosti začne pátrat v černošském ghettu Cabrini Green, kde se nedávno stala vražda mladé ženy a místní jako vraha uvedli právě Candymana. Helen a její blízcí brzy poznají, že tato legenda je pravdivá víc než se zdálo. Začínají totiž umírat další lidé a stopy vedou k samotné Helen, která se stává hlavní podezřelou, a nikdo jí nevěří, že ji pronásleduje záhadná postava s hákem místo ruky. Nezbude jí tedy nic jiného, než se Candymanovi postavit tváří v tvář a očistit své jméno dřív, než zemře někdo další.
Režisér Bernard Rose natočil tento film podle povídkové předlohy Cliva Barkera. Samotný film se sice drží povídkové osnovy, ale úplně přesná kopie to není. Pozorný divák, popřípadě čtenář, zde pozná hned několik důležitých rozdílů, které tady nebudu zbytečně rozepisovat. O tom, jestli se film povedl více, musíte rozhodnout sami. Mně osobně se líbilo obojí zpracování. Samotný režisér natočil předtím několik filmů, jako například Paperhouse (1988), či Chicago Joe and the Showgirl (1990). A právě díky těmto dvěma, které se mu docela povedly, diváci očekávali solidní podívanou i tentokrát. Troufám si říct, že určitě nezklamal. O dva roky později natočil historické drama Immortal Beloved, které se stalo bohužel prozatím jeho posledním lepším filmem. Následoval totiž průměrný film Anna Karenina (1997) a odpadní hororový kousek Snuff-Movie (2005).
Candyman nejvíce těží ze své ponuré atmosféry a skvělému výkonu hlavní herecké dvojice. Samotná atmosféra ze začátku není bůhvíjak skvělá, to hlavně kvůli probíhajícímu ději, kdy se nic důležitého neděje a až na pár komických prvků je to docela nuda. Vše se ovšem velmi rychle změní po příjezdu do černošského ghetta. Tady se autoři snažili detailně zobrazit živoření sociálně slabších občanů a jejích příbytky a okolí byly vážně nechutné. Jednotlivé záběry byly doprovázeny tajemnou hudbou P. Glasse a J. Andersona, kteří odvedli pořádný kus práce.
Samotná postava Candymana je docela zvláštní. Moc se o její minulosti nedozvíme, jen několik holých fakt o tom co se stalo, ale vše je podáno velmi rychlou formou, a to hlavně proto, aby mohli zapojit diváci svou představivost. Když se však objeví na scéně, tak v podání Tony Todda (Final Destination) sledujeme perfektní herecký výkon, kterému dominuje jeho ďábelský hlas při kterém naskakuje husí kůže. Ozbrojený pouze hákem a doprovázený hejnem včel dokázal nabudit větší hrůzu než spousta těch tuctových masových zabijáků, které dnes cpou do každého třetího filmu. On totiž dokáže nalomit diváky i po psychické stránce (hlavně dívky), které by se určitě zdráhaly s polibkem, který může být přece tak krásný. Hlavně tedy pro milovnice hmyzích pochoutek a té nakyslé příchutě hmyzích tekutin, když je rozkousnete.
Svým výkonem určitě potěšila i herečka Virginia Madsen, kterou jsem do té doby moc neznal. Dokázala dokonale měnit mimiku obličeje a její zděšení jsem jí úplně sežral. Nenašel jsem jedinou známku přehrávání a docela se divím, že hraje většinou v hodně neznámých filmech. Nejvíce se mi líbila v té krvavé scéně se psem. Měl jsem to štěstí jí vidět ještě ve filmech The Prophecy (1995), nebo The Number 23 (2007).
Z ostatních známějších herců bych ještě zmínil Xandera Berkeleyho, který si zahrál například ve seriálu 24. Hrs, nebo Teda Raimiho, kterého bude jistě všichni znát především ze seriálu Xena. O tom, že jde o bratra známějšího režiséra Sama Raimiho, asi psát moc nemusím. Oba tito herci si však zahráli vedlejší role a moc prostoru nedostali. V neposlední řadě nesmím opomenout ani černoškou krásku Vanessu Williams, která se nejvíce proslavila svými erotickými fotografiemi. Vidět jste jí mohli ve filmu Ice Spiders.
Film Candyman se dočkal ještě dvou pokračování, které ovšem jeho kvalit v žádném případě nedosáhly. Pokud toužíte strávit večer u nějakého mysteriózního filmečku, tak právě tento snímek je tou pravou volbou. Jestliže překousnete první nudnou patnáctiminutovku, tak nebudete litovat. Dobrá tajemná atmosféra, zajímavý příběh a skvělé herecké výkony obou hlavních postav jsou tomu zárukou. To samé se dá říct i o samotných efektech či hudbě. Já dávám 70%.
Ocenění
Saturn Award--- hlavní ženská role ( Virginia Madsen)
Avoriaz Fantastic Film Festival: Audience Award ( režisér Bernard Rose)
Hlavní ženská role ( Virginia Madsen)
Nejlepší hudbu ( P. Glass)
asi to dělám blbě 
