Cabinet des Dr. Caligari, Das (1920)


Český název: Kabinet doktora Caligariho
Režie: Robert Wiene
Rok výroby: 1920
Délka: 71 min
Země: Německo

Hrají:
Werner Krauss … (Dr. Caligari)
Conrad Veidt … (Cesare)
Friedrich Feher … (Francis)
Lil Dagover … (Jane)
Hans Heinrich von Twardovski … (Alan)
Rudolf Lettinger … (Dr. Olson)
… a další

 

Skoro se mi nechce věřit, že tu tahle legenda chybí. Kabinet doktora Caligari (dále jen KDC) je pro mě spolu s Nosferatem nejlepší filmový počit první čtvrtiny, ne-li poloviny dvacátého století.

Doktor Caligari objíždí městečka spolu se svou atrakcí – náměsíčným Cesarem, který kromě toho, že dvě desítky let prospal, navíc údajně umí věštit budoucnost. Jednomu z diváků na dotaz odpovídá, že se dotyčný nedožije druhého dne. Večer je to ještě legrace, nicméně v průběhu noci kdosi mladíka skutečně zavraždí. Jeho přítel se rozhodne vypátrat, kdo za tím vším stojí a jeho první kroky vedou k Cesarovi. Celá věc se však komplikuje a na diváka tak do konce filmu ještě čekají překvapení.

KDC je odvážným skokem do vod expresionismu. Jako jiné milníky světové filmografie, přináší i tento snímek řadu novinek, z nichž s mnohými se lze ve filmech setkat dodnes (například: většina filmu je “vzpomínkou”, flashbackem). KDC se stal slavným již relativně brzy po premiéře (ne všechny revoluční snímky měly to štěstí) a do dnešních dnů se dočkal celé řady remaků, mnoho umělců se jím nechalo inspirovat ve své tvorbě (filmové, výtvarné i hudební) – roku 1997 se Caligari dostává na pódia coby opera, Střihoruký Edward byl údajně inspirován Cesarovým vzhledem, existuje několik hudebních skupin shodného jména a ani některé knihy populárního Lemony Snicketa Caligariho vliv nezapřou (většinu příkladů čerpám z anglické verze wikipedie).

Je-li scénář filmu vynikající, pak nevím, jak mám označit jeho vizuální stránku, zejména pak kulisy. Ty měli na starosti umělci z významné skupiny Der Sturm. Výsledek mě ohromil při první, druhé i každé další schůzce s tímto filmem. První dojem diváka je nejspíš vždy stejný – všechno je tam křivé. Nicméně, a to je zásadní fakt, nejde o samoúčelné deformace. Jeden příklad za všechny – úředníci sedí na nesmyslně vysokých židlích. Kdo by tomu nerozuměl.

Všechny scény se mohou chlubit dokonalou výtvarnou kompozicí. Vynikajícím způsobem zachycují prostor, vliv světla a někdy i implicitnější skutečnosti – blázinec má stěny pomalované kroutícími se křivkami. Některé záběry začínají jen na malém kousku obrazovky a postupně se roztečou po celé ploše (a tím nemyslím jen klasické rozrůstající se kolečko) – nebo naopak. Někdy dokonce jedna scéna končí v jednom rohu obrazovky, zatímco další začíná v jiném. Myšlenky jednoho z hlavních hrdinů létají po nebi a lezou do korun stromů. Výtvarně zajímavě pojednali tvůrci i titulky a rovněž se mění barevné ladějí jednotlivých scén (ve stylu filmu Limonádový Joe). Připravte své oči na pořádnou hostinu. Vše dokresluje dobrá (převážně smyčcová) hudba, která výjimečně i reaguje na situaci na plátně (příchod nové osoby apod.).

Z hereckých výkonů je nejčastěji vyzdvihován ten, který podal Werner Krauss, coby samotný Caligari. Metál by však zasloužili všichni herci. Každý ví, že ve starých filmech se přehrává, protože jinak by nedostatek jiných vjemů (zvuk, kvalita záznamu apod.) unudily diváka k smrti. Nemluvě o tom, že v němém snímku lze jen velmi omezeně používat přímé řeči typu: “Teď jsem v rozpacích.”, “Bojím se.” a podobné. Herec má jen vlastní tělo, zejména pak obličej. A v Caligarim se v tomto směru všichni hlavní aktéři představili vynikajícím způsobem. Právem se jim začal po premiéře filmu pěkně rozrůstat seznam rolí. Kolonka režie patří Robertu Wienemu, jenž se natáčení filmů věnoval už od roku 1914 a který má kratší životopis i na zdejších stránkách.

 

Hodnocení10
KDC je snímek odvážný, atmosférický a precizní v detailech. Velmi často se lze v souvislosti s tímto filmem setkat s označením "první moderní horor". Naprosto vážně si jej troufám označit za to nejlepší, co kdy bylo v rámci hororového žánru natočeno. Download najdete zde.
100%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 20 prosince 2009 v 20:41

    No já z toho zas až tolik odvařený nebyl. Rozhodně nebudu hodnotit
    vysoko jen kvůli stáří filmu. papírové kulisy byly sice hodně dobré,
    ale já jsem se první půlku filmu doslova užíral nudou. Nenadchlo mě
    vůbec nic a musím říct, že mi to přišlo hodně trapné. Teprve scénky s
    náměsíčním mužem začaly být zajímavé. I tak to byl ale normální průměr
    a žádné terno kvůli kterému bych se posadil na ”prdel”. Tohle
    rozhodně nebude patřit mezi moje nej…60%

  2. Profilový obrázek
    beonica 7 září 2007 v 17:22

    Frenku, tohle je trochu jiná kategorie – od Omen dělí Caligariho více než půlstoletí . Je dokonce o dost starší než nejstarší z natočených Frankensteinů, který je, tuším, z třicátých let. Caligari patří k tomu minimu němých filmů, který má sebevědomé místo v TOP 200 jak v žebříčku IMDB (175.), tak ČSFD (138.) 

  3. Profilový obrázek
    Ange.fou 7 září 2007 v 16:25

     Každopádně horor dobrý,důkaz, že lze natočit dobrý horor?Jo jde, ale těch je k sakru málo…A na staré horory se už pomalu zapomínáKaždopádně já jsem od svých ujetých pěti let zastáncem Hitchocka a jeho filmů…A 100% bych nedala zatím zádnému filmu, jelikož 100% film by měl být dokonalý, stím,že by  se líbil většině populace…Je to jen věc názoru jak se říká.Každopádně dobrý film.

  4. Profilový obrázek
    Frenk 7 září 2007 v 16:19

     Přiznám se, že jsem o tomto filmu pouze slyšel a to mě hrozně mrzí. Mám celkem v oblibě starší horory (naprosto miluju třeba film Omen – Přichází satan z roku 1976 nebo ještě staršího frankeinsteina). Ale kdybych chtěl vidět všechny filmy, co se mi líbí, tak bych u televize strávil asi 90 % života?

Nový komentář