Český název: Osudový dotek
Režie: Eric Bress, J. Mackye Gruber
Rok výroby: 2004
Délka: 113 min
Země: USA
Hrají:
Ashton Kutcher … (Evan)
Melora Walters … (Andrea)
Amy Smart … (Kayleigh)
Elden Henson … (Lenny)
William Lee Scott … (Tommy)
…a další
V roce 2004 přichází do kin nepříliš výrazný nízkorozpočtový snímek od režisérů Erica Bresse a Mackye Grubera, kteří k filmu napsali i scénář a v hlavní roli se objevuje tehdy ne moc známý Ashton Kutcher jako talentovaný mladý fyzik Evan Treborn.
Evanovým pohledem už od dětských let sledujeme jeho pochmurný život, který je poset četnými výpadky paměti, se kterými si nedokáže poradit ani zkušený lékař. Vše od začátku napovídá tomu, že danou “nemoc“ Evan zdědil po svém otci, který je nadosmrti uzavřen v psychiatrické léčebně. Jestli podobný osud čeká i tehdy malého Evana je nejisté. Po několika chmurných událostech, po nichž vždy zůstávají následky v podobě zničených lidských životů – osudů, Evan dospívá. Své dětství nechal dávno za hlavou a deníky, které si jako malý psal, má založené pod postelí. Díky nim si uvědomí, že měl jako malý i svou velkou lásku, Kayley Millerovou, které slíbil, že se k ní jednoho dne vrátí. A nejen to. Čtením deníku se mu podaří nabourat do svého dětského já, kde zjišťuje, že změnou jediné věci změní vlastně nejen svojí budoucnost, ale i životy všech, se kterými se od onoho okamžiku setkal. Evan se rozhodne napravit křivdy minulosti. Jestli se mu to podaří je však otázkou. Otázkou, která může přinést i cenu nejvyšší.
Co stálo za úspěchem Osudového doteku (Butterfly efect) je jednoznačně skvělý scénář, který si producenti mezi sebou přehazovali jako horký brambor dlouhou dobu. Jak si ale na tom stojí ostatní?
Především tedy musím vyzvednout herecké výkony. Taková smršť skvělých hereckých kreací jak ze strany dětských, tak dospělých představitelů se skutečně ve filmu jen tak nevidí. Hlavně ne v psychologickém thrilleru. Děti hrají s přesvědčivostí hodnou Oscara a Ashton Kutcher s Amy Smart – hlavní tahouni filmu – jsou tak sehraní, že v lásku mezi nimi jsem věřil s každým jejich slovem a po celou dobu filmu jim jasně fandil.
Co by ale byl film bez hudby, kterou zde měl na starosti Michael Suby. Ta zde hraje skutečně důležitou roli a dokresluje celé vyznění jednotlivých situací a citů, které herci nedokázali říct. Je srdceryvná, ale i drsná zároveň. Přesně taková jako život sám.
Kamera, o kterou se postaral Mathew F. Leonetti, je skutečně dobrá. Záběry se po celou dobu drží pevného řádu ukázat to nejdůležitější a jít dál, takže ve finále spolu se střihem Petera Amundsona celek vypadá opravdu půvabně, i když vypnete zvuk.
Dodatečný český dabing je zde skutečně trefný a nemám nic, co bych mu vytknul. Vytknout tomuto filmu jde snad jen jedinou věc, a to pár nelogičností a rozhodnutí, které se ve filmu učiní. Je to klasický problém u filmu s podobnými tématy, ale zde je opravdu odsunut do pozadí.
Ericu Bressovi a Mackye Gruberovi se podařilo natočit skutečně jedinečný film, který i po letech bude oslovovat veřejnost a hladit srdce filmových fanoušků.
Naprosto geniální a nejlepší film co se týče tématiky cestování v čase
Tak tohle je povinna cetba pratele. Stoprocentni zalezitost a neuveritelnej scenar. Ashton Kutcher ve sve zivotni roli a prvni film ve kterym ze sebe nedela absolutniho idiota.
Někdy jsem byla dost znametá no prostě psycho,ale jinak dobrý film od začátku do konce,ale podruhé bych se na něho podívat nechtěla.
Souhlasím, moc hororové to není, ale kde jaký dnešní paskvil, který má být horor z přehledem převálcuje. Doufám, že se do budoucna ještě s nějakým skvělým snímkem jako je Osudový dotek ještě setkám
Dávám 85%
Jeden z mých oblíbených filmů 🙂
Nic méně chci říct, že se mi ondřejova recenze líbí a jde vidět, že nejenom povídky umí psát velmi dobře.
Jen tak dále
Hodně dobrý sci-fi film. Celkový dojem filmu od efektů až po herecké výkony mám tak na 70%. Docela se ovšem divím, že se počítá mezi horory. Nic mi na něm totiž hororového nepřijde. I když pravda ta smrt psa byla luxusní.
Zde mě opravdu mrzí “vynalézavost” české distribuce, která původní název filmu “Butterfly Effect” pozměnila na méně výstižný “Osudový dotek” místo toho, aby zachovala hlavní myšlenky doslovným překladem “Motýlí efekt”, jelikož nejde o žádnou parafrází. Tento jev, popsaný v teorii chaosu, vyjadřuje myšlenku, že jedna malá, miniaturní změna může mít v řetězci událostí nakonec gigantický vliv na celý systém (chcete-li společnost). Takovým univerzálním příkladem se uvádí, že když motýl zamává křídly, může to způsobit bouřku třeba na druhé straně zeměkoule (z toho název motýlí efekt) Tento film se takovou myšlenku snaží interpretovat zkrze čas a musím s potěšením říct, že si takto vede bravurně. Celou zoufalou situaci, kde není možné udělat šťastnými všechny, Ashton Kutcher ještě umocňuje svým hereckým výkonem. Film patří mezi mé nejoblíbenější… a možná je to i proto, že filmů z podobnou myšlenkou zde máme jako šafránu na skládce toxického odpadu. Snad můžeme doufat, že se někdy někomu podaří opravdu dobře natožit adaptaci bradburyho povídky “Lovci dinosaurů” (ten nový paskvil nepočítám, fuj) , která myšlenku motýlího efektu také následuje.