Bukarest Fleisch (2007)


Český název: Krvavá stopa
Režie: Andy Fetscher
Rok výroby: 2007
Délka: 90 min
Země: Německo

Hrají:
Friederike Kempter … (Lara)
Ioana Iacob … (Nichita)
Andreas Thiele … (Nicki)
Philip Hagmann … (Fimo)
Daniela Schulz … (Alice)
… a další

 

Studentka Lara se od policie dozví, že celá její rodina zemřela při autohavárii v Rumunsku. Společně se svými kamarády Nickim, Fimem a Alicí se vydávají na východ, aby naposledy mohla spatřit své mrtvé příbuzné a zjistila, jak se to stalo. Brzy však všichni pocítí na vlastní kůži jakou udělali chybu. Její otec, který tady byl na služební cestě, kšeftoval se zkaženým geneticky upraveným hovězím masem, které nakazilo několik dětí. Ty se změnily v krvelačné bestie, které v místních lesích loví své oběti. Shodou okolností se seznámí s rumunskou dívkou Nichitou, která je nevědomky zavede přímo do náručí těchto monster. Uprostřed lesů začne boj o přežití a šance na přežití je velmi malá.

Německá produkce se po dlouhé době lehce probudila a vypustila na svět další hororový kousek. Tentokrát jde o takový mix filmů REC a The Blair Witch Project. Samozřejmě jde jen o přirovnání co se stylu natáčení a střihu týká. Jinou podobnost vůbec nehledejte, protože to ani není možné. Režisér Fetscher, pro kterého to byla premiéra v režisérském křesle, se bezesporu inspiroval i dalšími filmy, ale kupodivu se mu podařil natočit průměrný film s několika velice vydařenými scénami a triky.

Na začátku se nám snaží nabulíkovat, že se jedná o film natočený podle skutečné události, ale jak už to tak bývá – brzy poznáte, že je to lež. Samotný scénář není zas až tak hrozný, ale chtělo to více propracovat. Zaznamenal jsem pokus o vysvětlení proč a jak se děti nakazily, ale bylo to docela odbyté a mě to moc neuspokojilo. Stejné to bylo se samotným ztvárněním krvelačných děcek. Čekal jsem bůhvíco, ale nakonec jsem viděl pouze obyčejné lidi omotané obvazem, jak pobíhají po lese. Právě proto jsem byl překvapený, když se přede mnou odehrály asi tři čtyři scény, ve kterých bylo vidět několik gore lahůdek. Bylo jich málo, ale natočeny byly velice dobře a označil bych je za nejlepší na celém filmu. Taková lžíce bořící se do vaší páteře nebo uhryznuté nohy… Už vím, že polévková lžíce se dá použít i na víc věcí než jen na polévku. Mňam.

Hudební podtext byl vybrán pečlivě a v některých chvílích dokázal vytvořit skvělou atmosféru. Je sice pravda, že by se více hodila do akčních scén, ale i při škrkání zápalkou dokázala navodit mrazivý pocit tísně a já to skutečně postavám i na okamžik uvěřil.

Prostředí filmu bylo ze začátku deprimující, protože vidět chudobu, špínu a hlavně ty lidi v Rumunsku ve mně vyvolali vzpomínky na dovolenou a čas, který jsem v této zemi strávil. Potom jsme se již přenesli do lesů a okolí domu, kde se odehrávala větší část filmu. Jednotlivé střídání barevných a černobílých scén točené jen z pohledu postavy ve mně vyvolali právě to srovnávání s filmy uvedenými výše. Bohužel to co působilo děsivě ve filmu REC, tak tady mi přišlo slabé a hlavně ne tak dobře natočené. Některé záběry byly rozmazané, opakovaly se a teoreticky byly k ničemu, protože sice odváděly pozornost, ale mnohdy se vůbec nic nestalo a my tak ztratili zbytečně pět minut filmu.

Kamenem úrazu však byli nejvíce samotní herci. Většina z nich hrála naprosto prkenně, bez zájmu diváka zaujmout a přehrávání s nich srčelo na sto honů. Jako by čekali, kdy už konečně na ně přijde řada, zemřou a budou moci jít domů. Průměrný výkon předvedli jen dvě hlavní herečky Friederike Kempter a Ioana Iacob, na kterých bylo vidět, že se snaží. Obě mě potěšily asi nejvíce svou lesbickou scénkou, která byla sice decentní, ale trochu okořenila nudný a zmatený konec filmu. Navíc jsem mohl spatřit, jak se první z nich na chvíli změní v MacGuyvera a ukáže nám, co všechno se dá udělat z láhve, větve, nože, kondomu a tkaničky.

 

 

Hodnocení5
Po dlouhé době se mi zase líbí nějaký německý film, na který se dalo dívat. I když neoplývá zrovna nejlepším příběhem ani hereckými výkony, tak pořád ho vidím jako čistý průměr. Některé scény se jim hodně povedli a minimálně na tu se lžící budu ještě dlouho vzpomínat.
50%

Sdílejte článek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Nový komentář