Boy Who Cried Werewolf, The (1973)


Český název: Chlapec, který spatřil vlkodlaka
Režie: Nathan Juran
Rok výroby: 1973
Délka: 93 min
Země: USA

Hrají:
Scott Sealey … (Richie Bridgestone)
Kerwin Mathews … (Robert Bridgestone)
Elaine Devry … (Sandy Bridgestone)
Bob Homel … (Bratr Christopher)
Robert J. Wilke … (šerif)
… a další

 

Robert Bridgestone často jezdí se svým synem Richiem do srubu u jezera, kde tráví volný čas opékáním a rybařením. Zrovna se u nich schyluje k rozvodu a tak se snaží syna ale i sebe přivést na jiné myšlenky. Osudného večera jsou však napadeni podivným stvořením. Dojde mezi nimi k souboji, Robert je pokousán a stvoření umírá. Ukáže se však, že se po smrti chlupatý tvor proměnil v neznámého člověka. Zatímco Richie je přesvědčen, že šlo o vlkodlaka, jeho otec se vše snaží nedramatizovat a šerifovi potvrdí, že je napadl onen muž. Jenže při dalším úplňku se Robert začne sám nevědomky měnit ve vlkodlaka a terorizovat své okolí…

Vlkodlaci se objevovali už v pradávných bájích a příbězích, takže se nedá divit, že se stali vděčným námětem kromě spisovatelů i mnoha filmařů. Už si snad ani nevzpomenu, který film s touto tematikou jsem viděl jako první, ale vlkodlačích hororů jsem do dnešní doby viděl už opravdu hodně. A tak musím bohužel souhlasit s tvrzením, že tento kousek patří po právu mezi ty přehlížené a velmi nízko hodnocené. Tu a tam se objeví na nějaké naší televizní stanici, ale moc kvalitní podívané se opravdu nedočkáte. Z vlastní zkušenosti však můžu tvrdit, že znám ještě mnohem horší kousky.

Moc pozitivních věcí tu ovšem skutečně nenajdete. Většina postav vám přijde neskutečně protivných, kvalita jednotlivých dialogů je rovněž dost mizerná a to nemluvím o samotném vzhledu vlkodlaka. V některých záběrech skutečně jeho obličej připomíná ksicht paviána (k čemuž jej mnozí přirovnávají nejvíce), z některých úhlů zase prase – no strach zřejmě nikomu nenažene a spíš vás rozesměje. Což by ale neměl, protože o komedii rozhodně jít nemá. Naštěstí se tu objeví i pár scén, při kterých se tvůrcům podařilo navodit alespoň na několik krátkých okamžiků i snesitelnou atmosféru (jde však jen o pár záblesků), a to hlavně při útocích na těch pár nebožáků, které vlkodlak Robert zabije.

Kapitolou samo o sobě je partička hippiees se svým vůdcem bratrem Christopherem a jeho hlásání slova božího mixnutého s bláboly nějaké sekty typu jehovistů či vesmírných lidí. Ti mi lezli na nervy mnohem více, než otravný malý spratek nebo špatný vzhled vlkodlaka. Snad kdyby se stopáž smrskla na hodinu, dalo se z toho vyždímat něco o trošku lepšího, ale to se nestalo.

Hodnocení3
Chlapec, který spatřil vlkodlaka tak i v mých očích patří k podprůměrným céčkovým brakům, kterým se klidně můžete vyhnout a o nic nepřijdete. Těch pár světlejších okamžiků to jako celek rozhodně nezachrání.
30%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář