Boogeyman (2005)


Režie: Stephen T. Kay
Rok výroby: 2005
Délka: 86 min
Země: USA / Nový Zéland / Německo

Hrají:
Barry Watson … (Tim)
Emily Deschanel … (Kate Houghton)
Skye McCole Bartusiak … (Franny Roberts)
Andrew Glover … (Boogeyman)
Tory Mussett … (Jessica)
…a další

 

Když byl Tim malý zabil mu bubák ze s skříně otce přímo před jeho očima. Nikdo mu však tehdy nechtěl věřit a tak on sám časem uvěřil, že jeho táta prostě odešel. Nyní i když je už dospělý se mu vzpomínky pořád vracejí a strach ze tmy v něm přetrvává. Na radu svého psychologa odjíždí do rodného města, aby se zde vypořádal se svou minulostí a sbalil věci po nedávno zesnulé matce. Jeho strýc mu odevzdá klíče od domu a Tim se rozhodne postavit svému strachu čelem. Jenže po překročení prahu se mu ihned vrací všechny vzpomínky z oné osudné noci a k jeho překvapení na něj Boogeyman nezapomněl. Naopak za tu dobu zesílil a je rozhodnutý zabít všechny Timovy blízké i jeho samotného. Nastal čas potlačit svůj strach a vybojovat poslední bitvu, protože pokud to Tim neudělá nemá proti němu absolutně žádnou šanci.

Asi každé malé dítě se v dětství bojí nějakého toho bubáka či strašidla, které je schované pod postelí či ve skříni. Kolikrát jsme museli rodiče přemlouvat ať nechají otevřené dveře a rozsvícené světlo. Našim rodičům se to sice moc nelíbilo a jejich řeči o placení elektriky nás tehdy opravdu nezajímaly, ale nakonec jsme je stejně vždycky ukecali. Tento film rozhodně nestojí na žádném originálním scénáři, ale před svou premiérou na něj byla spousta lidí stejně jako já velice zvědaví, protože na něm spolupracoval samotný Sam Raimi jako jeden z producentů. Jenže po shlédnutí tohoto snímku nadšení velice rychle vyprchalo, protože žádná bomba se nekonala. Zklamání a rozpaky jsou jen velmi slabá slova. Režisér Stephen T. Kay do té doby natočil několik velice kvalitních filmů, ale tady šlápl hodně vedle. A to něco velice smrdělo na sto honů.

Je sice pravda, že začátek měl velice slibný rozjezd a hned úvodní scéna, při které Boogeyman vybafne poprvé ze skříně vypadala docela solidně, jenže potom následovala doslova pohroma. Následujících pětatřicet minut se absolutně nic neděje, divák pouze sleduje strašpytla Tima  a jeho cestu domů. Najde se zde sice několik zajímavých flashbacků, ale to je tak všechno. O nějaké mrazivé atmosféře nemůže být ani řeč, protože k vidění není vůbec nic. Pouze několik laciných lekaček ve stylu šáhnutí mrtvoly rukou na svého syna, jenže tohle bylo snadno předvídatelné. Následné bouchání dveří a létání jakéhosi černého dýmu po pokoji nevystraší ani desetileté děcko. Jediné co mě alespoň trošku zaujalo byla hudební vložka, která sem tam zazněla ve velmi krátkých intervalech.

Něco podstatného se začalo odehrávat až ve druhé polovině filmu, jenže pořád to byl jen slabý odvar alespoň průměrných duchařin. Když už se nezjevil Boogeyman, který si dával asi někde šlofíka, tak na scénu naklusali duchové malých dětí čili bubákových obětí. Tato scéna se mi líbila stejně jako ta následná ze starého domu. Jenže všechno se opět pokazilo příchodem Timovy holky na scénu a jejím zmizením. Tady jsem si začal připadat jako při sledování nějakého fantasy, kdy se prochází skrze skříně do jiné dimenze. Tu se chudák Tim objevil tady, tu zase tam a mě z toho zůstával rozum stát. Nicméně to ‘‘nejlepší mělo teprve přijít‘‘ ve finálním souboji. Tvůrci si vzpomněli i na to, že by do svého snímku měli fouknout nějaké ty vizuální efekty a pohroma byla na světě. Na obrazovce se objeví tisíce světélkujících paprsků, všechno lítá vzduchem a Tim začne ničit bubáka pěkně po kouskách. Větší fantasmagorii jsem už dlouho neviděl. Nejen, že jednotlivé střihy byly naprosto nepřehledné, ale navyšující se tendence a mizerná kvalita efektů udělaly z celého filmu obyčejnou frašku. Už dlouho jsem nebyl tak znechucen u nějaké duchařiny, jako při sledování tohoto finishe.

Rovněž bych chtěl pokárat výběr jednotlivých herců, protože tohle prostě pánové nezvládli. Většina výkonů byla na podprůměrné úrovni a Barry Watson prostě nemá na to, aby hrál role, protože nedokáže být tím správným tahounem, který by zachránil alespoň trochu důstojnosti tam, kde zklame slabý scénář. Reklamní tah se jménem Lucy Lawless tvůrcům rovněž nevyšel. Tato známá herečka si tady sice střihla roli Timovy matky, ale kdybych si to nepřečetl v závěrečných titulcích, tak jsem jí ani nepoznal.

Hodnocení4
Boogeyman mě hodně zklamal. Těšil jsem se na něj opravdu hodně, ale postupem času jsem se nemohl dočkat závěrečných titulek. Najde se zde sice několik světlejších okamžiků, ale těch je opravdu žalostně málo na to, aby z toho byl alespoň průměrný film. Dám tomu hodně slabých 40% za zhruba patnáct minut, které se mi z celého filmu líbily a úvodní scénu.
40%

Sdílejte článek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

  1. Eraserhead 15 března 2010 v 19:31

    35:28 – přesně tolik jsem z filmu vydržel, pak jsem to znechuceně vypnul. Úvodní scéna byla docela dobrá, ale koukat pak nějakých 30 minut na něco, co vás vůbec ničím, ale opravdu vůbec ničím nezaujme nebo nenavnadí na další minuty, ale naopak, od dalšího koukání vás to čím dál více odrazuje, to už se mi dlouho nestalo. Od filmu, který se jmenuje Strašák/Bubák a pojednává právě o strachu z tajemných věcí tam ve skříni nebo pod postelí, bych čekal alespoň náznak strachu a tajemna, nebo atmosféry vůbec, kromě pár vteřin na začátku jsem se jich ale vůbec nedočkal, ten film o ně dokonce ani na chvilku nezavadil. 20% dávám jen proto, že jsem to nedokoukal a že se to, co filmu vytýkám (včetně jeho nedostatků) mohlo v té části, kterou jsem neviděl změnit, ale pochybuju.

Nový komentář