Režie: Brian James O’Connell
Rok výroby: 2015
Délka: 86 min
Země: USA
Hrají:
Fran Kranz … (Evan)
Pedro Pascal … (Max)
Joey Kern … (Tim)
Joel Murray … (Ted)
Emma Fitzpatrick … (Amanda)
Yvette Yates … (Zabeth)
Justin Ware … (Andrew)
…a další
Film Bloodsucking Bastards bych popsal jako survival drama chlápka z kanceláře, který během své pracovní doby musí čelit invazi upírů. Hlavní hrdina – nepovýšený úředník Evan – odhalí velké spiknutí ve firemních praktikách, pokusí se ho prolomit a nesmí chybět ani boj o životní lásku. Na otázku, jak tento koncept – odehrávají se pouze v oněch kanclech – předhodit ve stravitelné formě, bych neměl odpověď. Začátečník Brian James O’Connell svou vizi očividně měl.
Než se divák dostane k finálnímu střetu dvou pracovních týmů (a tedy i k troše krvavých orgií), musí se s postavami projít po tenkém ledě situačního kancelářního humoru. Nejsem expert na tento druh zábavy, ale tady jsem našel přesné a jasně definované postavy plné skvělých hlášek (černošský securiťák rulez!) a vůbec celý koncept vyznívá už od první minuty jako skvělá oddychová blbina. A tento pocit mi vydržel až do konce.
Film plně využívá jednoduchého prostředí a vtipně nastavuje zrcadlo některým (ne)pracujícím zaměstnancům. Kupodivu mě neotrávila ani klišovitá love story, naopak jsem nabyl dojmu, že všichni zde mají své místo a hluchá místa takřka neexistují. Rozumnou stopáž vždy vřele vítám.
Hororové komedie mi nějak zvlášť nevadí a občas mezi nimi najdu opravdový klenot, u kterého se pořádně pobavím. Z Bloodsucking Bastards jsem však měl dost rozporuplné pocity. Zelenáč Brian James O’Connell totiž dokázal natočit film, který mě místy dokázal skutečně rozesmát, ale narazil jsem tu i na spoustu momentů, které dost zaváněli trapností. Zvláště pak úvodní pasáž a seznámení se suchým kancelářským humorem, který zrovna nepatří mezi můj nejoblíbenější. Navíc mi zde byla většina postav naprosto nesympatických a chovali se jako úplní dementi. On to byl určitě tvůrčí záměr, ale já zřejmě nebyl při sledování v nejlepším rozpoložení. Kupící se hloupé dialogy mi po chvíli začali lézt na nervy a moc mi nepomáhala ani přítomnost atraktivní Emmy Fitzpatrick. Už jsem viděl dost hororových komedií či parodií, ale tady bylo opravdu záživných scén jako máku. Změnu k lepšímu jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy se kancelářské „krysy“ začaly postupně měnit v upíry a Evan se společně se svým dementním kámošem a ochrankou vydal na záchranou misi. Béčkové gore a gejzíry krve mi alespoň částečně zvedli náladu. Zvláště pak černoch (ochranka) patřil k tomu nejlepšímu, co nám tento film nabídl. Bloodsucking Bastards tak vidím jako opravdu zvláštní film, který rozhodně není pro každého. Přestože to nakonec neskončilo úplnou katastrofou, téměř po celou dobu jsem z toho cítil jakousi formu křečovitosti – na rozdíl od jiných hororových komedií. I proto jsem dost dlouho zvažoval, jestli tomu mám dát alespoň průměrné hodnocení, ale Fran Kranz si ho za svůj výkon v této blbosti prostě zaslouží.50%