BloodRayne
29. 11. 2006 / autor: Shark / kategorie: Hororové filmy
Režie: Uwe Boll
Rok výroby: 2005
Délka: 95 min
Země: USA / Německo
Hrají:
Kristanna Loken ... (Rayne)
Michael Madsen ... (Vladimir)
Matthew Davis ... (Sebastian)
Will Sanderson ... (Domastir)
Udo Kier ... (mnich)
Meat Loaf ... (Leonid)
Michael Paré ... (Iancu)
Billy Zane ... (Elrich)
...a další
Mimo to, že se rád dívám na filmy, si občas taky něco zahraju, buď na PC nebo na PS2. Proto, když se objeví film, který se honosí titulem "Podle herní předlohy" většinou jsem se nemohl dočkat. První Resident Evil mě celkem uspokojil, s druhým to bylo o moc, ale o moc horší. Mnohem později jsem zjistil, že je i film podle mojí obzvlášť oblíbené hry Alone In The Dark a protože si tak sám někdy připadám, nemohl jsem se filmu dočkat. Bohužel jsem se dočkal a recenzi napíšu někdy příště, pokud k tomu najdu sílu a odvahu. Nás ale zajímá film BloodRayne a co mě mělo varovat, je jméno režiséra, který je podepsaný i pod výše zmíněným Alone In The Dark, a to Uwe Boll.
Film BloodRayne mohl být možná i trhák, který by navázal na módní vlnu upírských filmů, jako Blade nebo Underworld. No nenavázal. Proč? Na první pohled tento film lacině nevypadá i herecké obsazení by se při troše dobré vůle dalo nazvat hvězdné. Například Ben Kingsley, který si zahrál nespočet skvělých rolí, například v Schindlerově seznamu. V BloodRayne neměl možnost ukázat vůbec nic ze svého skvělého herectví, až na pár nic neříkajících grimas při vlastní smrti. Kristanna Loken, která nevím jestli je hvězda, ale ve třetím Terminátorovi to Arniemu pěkně nandala. V BloodRayne se velice snaží, ale prostě nemůže porazit něco, co se nepodařilo nikomu, kdo v tomto filmu hraje, a to díky scénáři. Kdo nikdy nehrál hru, nejspíš vůbec nechápe co se děje. Několik sekaček pospojovaných příběhem o pár zbytcích praupíra, alespoň mně absolutně nenaplnilo pocitem nějakého příběhu a invaliditu scénáře dokazuje několika minutová milostná scéna, kde Kristanna Loken prodává skoro vše co má a závěrečná retrospektiva, která zase ukazuje, kolik filmaři spotřebovali červené barvy. Podbarvit tuhle retrospektivu pěknou hudbou třeba od Slip knot, byl by to nádherný videoklip, který by mohl existovat i bez zbytku filmu.
A na závěr ta nejstrašnější zpráva. Zdálo se mi, že si film otevírá vrátka na dvojku. Holy shit, jak by řekla moje babička, když hledá zuby. Deset procent, a to jen díky tomu, že Kristanna ukázala víc než musela...
