Blood And Chocolate (2007)


Český název: Krev jako čokoláda
Režie: Katja von Garnier
Rok výroby: 2007
Délka: 98 min
Země: USA / Německo / Rumunsko

Hrají:
Agnes Bruckner … (Vivian)
Hugh Dancy … (Aiden)
Olivier Martinez … (Gabriel)
Katja Riemann … (Astrid)
Bryan Dick … (Rafe)
Chris Geere … (Ulf)
…a další

 

Á, mladá zamilovaná monstra! Jaký to skvělý koncept: Od “Bride of Frankenstein” přes různé drákuloviny až po klasiku osmdesátých let “Wierd Science”.

Je to ale také obtížný nápad, dostat to na obrazovku – tyto noční kreatury jásající “hurá!” s mužským a ženským druhem – a jak je to jednoduché s tím nadělat kompletní nepořádek, když se to dostane do nesprávných rukou, což Krev Jako Čokoláda krásně demonstruje.

Zasazen zejména do Bucharestu v Rumunsku, film nám představuje moderní potomky jedné letité sekty vlkodlaků. Tito šílenci žijí ve stínech města, zavázáni pouze k společným rituálním lovům jako smečka a pouze vzácně na lidské bytosti, se kterými musejí koexistovat – alespoň nikdy nepořádají lovy na takové lidi, jejichž smrt nebo zmizení by mohla autority vést k našim vlkodlakům.

Avšak stále je tu pro vlkodlaky mnoho místa na provázení sebe samých těmi krajními způsoby během bytí ve své lidské podobě, udeřující například temné a záhadné noční kluby, které by určitě mohly být povšimnuty jako nebezpečné nějakým, dejme tomu, starším občanem ze středozápadu. Mladším očím nicméně vlkodlaci v tomto filmu budou připadat stejně nebezpeční, jako jejich výběr oblečení, který je surový a konfekční. Přesně tak, jako samotný film.

Zaznamenejte Vivian (nanicovatou, ačkoli krásnou Agnes Bruckner), mladou vlkodlaci, jenž se připojila k enklávě o několik let dřívě, když se její rodina pokoušela pučet samostatně ve Spojených Státech Amerických, přičemž dosáhli pouze toho, že byly uloveni a popraveni člověkem, což z ní udělalo jediného přeživšího. Je to neochotná vlčice, stejně je ale právoplatný dědic kýžené role ženy vůdce smečky, svrchovaně prvotřídního, ale nepochybně romantického-pro-osamělé-hospodyňky, Gabriela (Oliver martinez). Víte, on si bere novou nevěstu každých několik let, jenom aby jí oplodnil a posléze jí nechává novějšímu, čerstvějšímu výboji. Jedna z Gabrielových ex je Vivianina teta Astrid (Katja Riemann), a výsledkem tamtoho spojení je knírem točící hajzlík Rafe (Bryan Dick), Vivianin bratranec. Důvod, proč Astrid zestárla od narození Rafa, zatímco Gabrielovi nepřibyla ani jediná vráska, není nikdy adekvátně vysvětlen, ale v tomto scénáři stejně celkově není moc logiky, tak proč si tím zatěžovat hlavu?

Vivian se pokouší žít normální lidský život – tak například, pracuje v obchodu s čokoládou (proto ta “čokoláda” v názvu filmu) – a během vyhýbání se Gabrielovým osudným pokusům o sblížení, dokonce to zajiskří mezi ní a člověkem, byť zpočátku neochotně. Aiden (Hugh Dancy) je mladý umělec (vy víte, že je cool, protože pracuje na grafických novelách) a ve městě je za účelem výzkumu “mytologických” vlkodlaků městské historie, a jeho neodbytná snaha o Vivian po tom náhodném setkání by mohla být předkládána jako sledování v nějakých kruzích. Ale namísto požádání o omezující rozkaz od autorit, Vivian se brzy zamilovává do tohoto lidského chlapce, což přispěje na zármutku vtírajícího moudrého Rafa.

A zbytek si už umíte jistě představit. Vivian a Aiden musí bojovat za svou skutečnou lásku. Aiden se musí postavit Rafovi. Vivivan musí bojovat s Gabrielem. Vivian musí konfrontovat její pravé dědictví. Všechno to v tomto filmu je, díky německé režisérce jménem Katja von Garnier a scénáristovi Ehrenu Krugerovi (dřívější návrh scénáře byl od Christophera Landona).

Režisérka se nejspíš rozhodla, že nechce použít počítačové vizuálie během zobrazení vlkodlaků, což je poctivá volba (vzpomeňme si na Van Helsinga nebo Amerického Vlkodlaka v Paříži a budeme vědět, jak vlkodlaky nevytvářet). Ale fakt, že v tomto filmu nespatříte jedinou transformaci z člověka do té chlupatější formy (mimo krátký záblesk bílého světla), je zklamávající, zvláště pro znalce tohoto žánru. Nicméně, dostane se vám zdánlivě nekonečných zpomalených záběrů na lidi uprostřed skoku, přičemž zpátky na zem dopadají již jako vlkodlaci; smích od diváků během těchto scén přichází hlasitě a tvrdě, bohužel.

Stejně neuspokojivá je pro fanoušky absence krve (nehledě na název filmu) nebo sexu. To je bezpochyb z toho důvodu, že film byl založen na základě mladistvé novely, a cílem bylo přitáhnout mladé obescenstvo s PG-13 ratingem, ale o tom filmy o vlkodlacích nejsou. Výsledek ve vší pravděpodobnosti bude takový, že ani děti – kteří Krev Jako Čokoláda ani nezachytí na svém radaru, jelikož v tom nehraje jediná slavnější celebrita -, ani opravdoví fanoušci horroru tento film nebudou chtít vidět.

Hodnocení1
Stejně jako hrdinka samotného filmu, Krev Jako Čokoláda je roztržená mezi dva světy, ale neschopná odevzdat se alespoň jednomu z nich. Výsledkem je opravdu směšný film, který se bere až moc vážně, a ani na moment nezvažuje, kdo je jeho publikum. Pokud tedy vůbec nějaké má.
10%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

17 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    upuaut 21 června 2012 v 10:56

    Tady je krásně vidět, jak se může lišit vkus různých lidí – m se tento film velmi líbil a upřímně řečeno, právě ta transformace mne velmi zaujala. Pokaždé když vidím, jak se lidem začíná protahovat při transformaci xicht, tak se mi chce smát a také netuším, proč mají vlkodlaci pořád vypadat jako ozubené opice – prostě to jsou vlci.

  2. Profilový obrázek
    Frenk 13 března 2010 v 15:42

    Pár bodíků za řemeslnost, kterou jsem od německé režisérky nečekal… ale to je vše. Krev jako čokoláda je ve všech ostatních ohledech nudný zážitek s gigantickou absencí jakýchkoliv emocí. I jiskření mezi Bellou a Edwardem v Twillight – jak tuto ságu nemám rád – je desetkrát větší než-li u Agnes Bruckner a toho “cool” maníka. Agnes má totiž naprosto kamenný obličej a Aiden (nebo jak se jmenoval) to, i vzhledem ke katastrofickému scénáři, taky nemůže zachránit. Akční momenty jsou kvůli hroznému střihu spíše matoucí, tady zkrátka nezabírá nic. Těch výsledných 20 je především za to, že jsem tolik netrpěl, film alespoň dvakrát trošku překvapil (byť jsem dané scény předpovídal) a beru v potaz existenci ještě mnohem horších titulů. Ale jinak palec dolů.  .  

Nový komentář