Český název: Černé ticho
Režie: W. Mel Martins
Rok výroby: 1995
Délka: 98 min
Země: USA

Hrají:
Susan Edge … (Michelle Weston)
John Barrett … (Frank Weston)
Ward Estelle … (Ross)
Miki Welling … (Lena)
Bob Wells … (John Church)
…a další

Michelle neprožívá se svým mužem Frankem zrovna nejšťastnější manželství od chvíle, kdy zjistila jeho nevěru. V nejbližších dnech však bude muset čelit něčemu mnohem horšímu. Nejprve někdo zavraždí starého lékárníka, který pro Franka pracoval a následně zemře i její muž při tragické letecké nehodě. Zdrcená žena hledá útěchu u svých přátel, ale policie jí nedopřeje ani chvíli klidu. Jak se ukáže, pád letadla nebyla žádná nehoda a navíc Frank neletěl sám. Pro policii se stává Michelle hlavní podezřelou, protože manželova milionová životní pojistka mohla být pěkným motivem k jeho zbavení. Jenže brzy začnou vyplouvat na světlo další děsivá fakta, které rozvíří nový vír pochybností, zloby a smrti…

Při tomto filmu jsem si připadal, jako bych sledoval nějakou detektivku koketující s červenou knihovnou – čili nějaký zfilmovaný dívčí románek s trošku drsnější zápletkou. Takové jenž vysílá stanice Hallmark (nyní Universal). Nevěrný manžel, flegmatická až naivní manželka, tvůrci se snaží divákům postupně odhalit, kdo se s kým vyspal, s kým by chtěl a kdo u koho nemá šanci. Do toho všeho se pro zpestření přimíchá tragická nehoda, záhadný vrah a „grandiózní” finále. Ano na závěr se skutečně dočkáme jistého zlepšení a odněkud se zde „přiřítí” i napětí, které trošku pozvedne jinak nudnou atmosféru. Škoda těch 49 Kč které jsem za to dal, když to vyšlo v trafice.

Proti krimi filmům a detektivkám nic nemám, pokud mají dobrou zápletku. Jenže zde jsem se jí rozhodně nedočkal ani omylem. Tvůrci se asi až moc zahleděli do Danielle Steelové, která dává většinou přednost lásce a citům před pořádným dějem (nic ve zlém) a tak i my se budeme povětšinu času nudit. Kromě první vraždy, následuje neskutečně nezáživných zhruba padesát minut, kdy si klidně můžete přečíst nějaký časopis, nebo si zalaškovat se svým partnerem, protože o nic zajímavého nepřijdete. Při podobných snímcích bych očekával řadu emocí a to převážně u hlavní hrdinky, ale ta se chovala na můj vkus až příliš nepřirozeně. Navíc podobně jako její kolegové zbytečně v některých chvílích přehrávala. Kromě ní však stagnovala i atmosféra, která se rozeběhla až téměř na konci filmu. V tu chvíli se dočkáme i jisté dávky napětí, které se zřejmě probralo z kómatu poté, co zařval v úvodu ten stařík.