Behind The Mask: The Rise Of Leslie Vernon

Je těžké být postmoderní. Viděli jsme tolik dekonstrukcí, dokumentů a filmů, které byly přeplněny sebe si vědomým dialogem, takže v těch nových projektech pokoušejících tuto sortu materiálu je takový ten pocit "tam jsem byl, to jsem viděl, to jsem dělal". Neříkám, že je nemožné doručit něco odlišného a zajímavého, co laskavě komentuje svůj zdrojový materiál, ale je to větší výzva, než bývala kdysi. To mě vedlo k půjčení si tohoto filmu, který vskutku postmoderní je. Je to takový film, který příjmete pouze tehdy, když důvěrně znáte filmy jako Halloween a Friday the 13th, a to, jak fungují.

Titulární Leslie je místní legenda v malém městě, ze kterého pochází; chlapec, který byl hrozivě zavražděň, a říká se o něm, že jeho duch stále obývá okolí. Ale Leslie není mrtev. Vlastně, je docela zdravý. A jak se brzy dozvíte, chystá se na návrat do rodného městečka na malé noční vraždící běsnění. A je nad nebe jasné, kdo ho ovlivnil; jména jako Michael Myers, Freddy Krueger a Jason Voorhees mluví za vše.

Behind The Mask existuje ve světě, kde Freddy, Jason a ostatní jsou velmi skuteční, s jejich dobře známými smělými činy - film nikdy doopravdy nevysvětluje, kde a kdy v tomto vesmíru fungují Freddyho neprokazatelně nadpřirozené činy, ale to odsuňte stranou - no a Leslie chce být přesně takový, jako on. Svolil jednomu školnímu filmovému štábu zdokumentovat si jeho aktivity během připravování se na svou velkou noc, a většinu filmu uvidíte z perspektivy jedné z jejich kamer. Reportérka této nadšené party je Taylor, a její počáteční jasnozřivost začne brát pryč významější pochybnosti o morálce toho, čeho se dobrovolně účastní.

Behind The Mask má zábavný nápad. Pravda, je nemožné nevzpomínat na Scream, kdykoliv dojde na filmy dekonstruktující slashery, ale tento snímek přichází do žánru z velice odlišného úhlu. Myšlenka sledování chlápka typu Michaela Myerse ještě před událostmi typickými pro slasher, a být svědkem té tvrdé práce, která musí být podstoupena při přípravě perfektního večera terroru, je zkrátká zábavné. A film zvětšuje hodnotu tohoto nápadu svým zobrazením Leslieho. Spíše než blouznivý šílenec nebo mlčenlivý psychopat, Leslie je prostě normální, průměrný, přátelský chlápek...který čistou náhodou plánuje lov a zabití skupinky puberťáků předtím, že se postaví svému konečnému panenskému protivníkovi.

Baesel hrale Leslieho hodně dobře. Někdy podobný režisérovi Bryanu Singerovi, Baesel má ten správný cit a senzibilitu na prodání toho neobvyklého šarmu, který Leslie má, a je přitom častokrát velmi vtipný. Ty nejlepší momenty ve scénáři, napsaném Scottem Glossermanem a Davidem J. Stievem, zahrnují Leslieho vysvětlování do kamery všechné té práce, do které se chystá během svého řádění, a jak musí promyslet každičkou možnost: od oken, kterými možná jeho oběti budou chtít vyskočit, až po zbraně, které by mohly jeho oběti uchopit.

Nicméně, Stieve a Glosserman nejsou se svými vtípky vždycky úspěšní, neboť některé z nich jsou takové nemastné neslané. Baesel umí prodat mnoho momentů, ale celkově má film velmi nestejný tón, což pak produkuje mnoho nemístných momentů. Několikrát uvdite, že myšlenka za určitým vtipem je vtipná, ale vtip samotný již nefunguje.

V pozdějších fázích filmu se objeví větší a větší smysl hrůzy a horroru. To je těžký švindl, protože celé nastavení filmů jasně idnukuje fakt, že tento film přesahuje limity serióznosti - Taylor a její štáb přece dokumentují muže plánujícího si masivní zabíjení. Přimět Taylor si pak říkat: "Hm, možná to není nakonec moc dobrý nápad..." po takovém nastavení nemá moc dramatické váhy, a scény, ve kterých Taylor vidí tu skutečně děsivou stranu Leslieho, nejsou efektivní.

Co je ještě horší, Glosserman není schopný vytvořit pořádné napětí pro úspěšný horrorový film. Tady je porovnání se Scream obtížnější ignorovat, protože jedním z mnoha triků ve Williamsonové scénáři byl ten hbitý balanc komediálních elementů s horrorovými scénami, a po obou stránkách pak film působil opravdově. Samozřejmě, Williamson měl Wesa Cravena - který něco málo o budování suspenze věděl - jako režiséra. Glosserman očividně má zalíbení v životní práci Cravena a jeho vrstevníků, ale bohužel, nemá šanci se vyrovnat jejich citlivosti.

Tohle je film o slasherové filmové postavě, vytvořen fanouškem slasheru, pro fanoušky slasheru. A je těžké se několikrát během sledování nezasmát. Zaryté fanoušky subžánru tento film pobaví celý a dost možná v něm uvidí cosi geniálního. Tento film byl zřetelně vytvořen s láskou k žánru. Ale taky je frustrující, neboť je to film plný vtipných a chytrých nápadů, které ovšem v mnoha případech nejsou přivedeny do praxe s dostatečnou péčí.