Beetle Juice

Hodnocení:

autor

80%

uživatelé

76.25%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1407x

tisknout článek

Režie: Tim Burton
Rok výroby: 1988
Délka: 92 min
Země: USA

Hrají:
Alec Baldwin ... (Adam)
Geena Davis ...(Barbara)
Annie McEnroe ... (Jane Butterfield)
Maurice Page ... (Ernie)
Hugo Stanger ... (Old Bill)
Michael Keaton ...( Beetlejuice)
Winona Ryder ...(Lydia)
...a další

Manžalé Adam a Barbara prodělají automobilovou nehodu, kterou jím není souzeno přežít. Jako duchové se vrací do svého domu, odkud se pak již nemohou dostat ven. Ve chvíli, kdy opustí jeho prostory, okolní svět se mění na pustou poušť plnou obrovských písečných červů. Nikdo jim neposkytuje žádné odpovědi ohledně jejich nového posmrtného života. Jediným pomocníkem je jim „Příručka pro čerstvě zesnulé“, která se náhodou objeví v podkroví. Mezitím se do jejich domu přestěhuje pěkně podivná rodinka z města. Jejich dcera chodí zásadně v černém a matka je potrhlou milovnicí avantgardního umění. Otec se zase stará jen o svůj byznys a svoje peníze. Rodinka začne Barbaře s Adamem pěkně komlikovat „život“ a ti tedy vymýšlí způsob, jak se nových spolubydlících zbavit. Pokusy strašit nevychází, jejich kurátorka pro zesnulé nepomáhá... Na modelu městečka se však objevuje nájemný „bioexorcista“ Beetlejuice – někdo, kdo nabízí pomoc...

Snímek je jedním z prvních režijních počinů populárního tvůrce Tima Burtona, který má na svém kontě taková esa jako Stříhoruký Edward, nejpopulárnější filmy o Batmanovi, remake Planeta Opic či Sweeneyho Todda. Burton natočil Beetlejuice s rozpočtem 15 milionů dolarů. Ani zde nepřehlédneme jeho osobitý režijní rukopis.

Burtonova žánrová schyzofrenie
Právě režijní práce je jedním z největších kladů snímku. Burton si tentokráte bere na paškál populární hororový subžánr – tedy prakticky klasickou duchařinu – a přepracovává za ji pomoci své velmi bujné fantazie a smyslu pro černý humor. Od Burtona můžeme jen velmi těžko čekat čistokrevný mainstreamový horor. To by bylo moc jednoduché. Burton měl vždycky menší problém s žánrovým zařazením vlastních snímků. Pro jedny je to klasický hororový tvůrce, pro jiné převážně morbidní komik. Zde se nám představuje spíše v té druhé variantě. A nutno dodat, že velmi dobře. Například scéna, kdy hlavní hrdinové příběhu začnou při večeři z ničeho nic zpívat píseň Harryho Belafonta, vešla do dějin. Pokud někde mezi „zasvěcenými“ vyřknete slovo „Beetlejuice“, s největší pravděpodobností vám alespoň jeden z nich zanotuje minimálně krátkou část refrenu.

Vítejte ve světě Tima Burtona
Od Burtona bychom rozhodně neměli čekat, že se nás bude snažit přesvědčit o realnosti svých postav. Tim měl vždycky trochu smysl pro pohádkové vyprávění a tak si vytváří svůj vlastní svět. Svět, který bychom se těžko rozhodli hledat někde v našem blízkém okolí. Ale na druhou stranu, někde v hloubi svoji duše, kde se nachází to ztracené dítě v nás, věříme, že takový svět může existovat. Burtonově bizarní fantazii šel tentorkáte na ruku velmi schopný tým výtvarníků a maskérů. Vznikl tak interiér domu dekorovaný těmi nejbizarnějšími plastikami moderního umění, v němž se jakoby nic prochání duchové, na nichž na první pohled poznáte, jaká okolost ukončila jejich bytí v realném světě. Masky jsou skutečně velmi umně provedené. Pokud bychom uvažovali nad potencionálním oceněním snímku, nominace za masky by byla na prvním místě.

Maskovaný genius
Díky této geniální práci možná ani nepoznáte úžasného Michaela Keatona v hlavní roli. Traduje se, že Burton ho původně vůbec pro tuto roli nechtěl a prosadilo si ho studio Warner Brothers. Původně prý Burton zamýšlel pojmout tento námět s daleko větší morbiditou a jeho hororové prvky měli být mnohem výraznější. Ale bylo to prý neustálé Keatonovo spontání šaškování, které dovedlo Burtona k tomu svůj postoj k tematu přehodnotit a zaměřit se více na komické prvky snímku. Pokud si v této fázi říkáte, že je to poněkud škoda, zřejmě jste něvěnovali Keatonovu výkonu dostatečnou pozornost. Dle mého názoru se zde předvedl v jedné ze svých životních rolí a ať už jej do ní obsadila jakkákoliv okolnost, jsem ji za to vděčný.

Hlavních rolí Barbary a Adama se ujali neméně slavní Alec Baldwin a Geena Davis, jež velmi obstojně sekundují Keatonovu hereckému koncertu. Ve vedlejší roli Lydie – dnes bychom tuto postavu možná označili jako „EMO girl“ - se blískne Winona Ryder, která bývá mnohdy kritizována pro svou upjatost a nebo, lidově řečeno, „nemastnost, neslanost“. Tentokráte ale chlad plynoucí z této herečky velmi přesně vystihnul charakter její postavy.

Osobitý humor
Samostatný odstavec je rovněž třeba věnovat samotné humornosti snímku. Neb jeho přítomnost již byla v mé recenzi mnohokráte naznačena. Inu, černý humor na diváka dýchne prakticky z každého obrazu. Ale jedná se o jeho osobitý typ typický právě pro Burtonovu tvorbu. Tento, přiznávám, nemusí být každému po chuti. Kupříkladu lehká satira na nesnesitelnou byrokracii, které se hold nezbavíte ani po smrti, či pravidlo, že sebevrazi se stávají v posmrtném životě úředníky, nemusí každému připadat vtipné.

Humor poráží horor
Také by bylo vhodné si před vynesením rozsudku nad tímto snímkem ujasnit přesněji jeho žánrové vymezení, neb se pohledy na tento počin různí. Často jej naleznete pod pojmy, jakými jsou „hororová komedie“, „duchařská komedie“, „komedialní horor“... apod. Přesněji řečeno se však jedná o černo černou komedii zpracovávající hororové téma, aniž by se vás jakkoliv snažila vyděsit. Tyto ambice Burton rozhodně při natáčení snímku neměl. Vytvořil spíše velmi vtipnou pohádku pro dospělé a dospívající a obohatil ji několika hororovými prvky, jenž ovšem servíruje s tak velkou nadsázkou, že se při nich jen s těží vyděsíte.

Hodnocení
Beetlejuice je velmi vydatnou porcí netradiční zábavy, kterou vychutnáte, pokud ovládáte onu dovednost naladit se na tu správnou frekvenci jménem „Tim Burton“. Vládnete-li touto schopností, Beetlejuice se pro vás stane klultovním snímkem, ke kterému se s určitým intervalem rádi vrátíte znovu a znovu. Řadíte.li se ale mezi ty, jenž Burtonovo ego příliš neoslovuje, odnesete si téměř nulový zážitek. Jak vidno z mého projevu, sám patřím spíše do skupiny prvotně jmenované. Proto hodnotím vysoko, nýbrž Beetlejuice z mého pohledu patří ke snímků, které se velmi těžko okoukají a které snad vlivem času ztrácí na atraktivitě.