Český název: Město nemrtvých
Režie: Christopher Hatton
Rok výroby: 2013
Délka: 88 min
Země: USA / Singapur
Hrají:
Dolph Lundgren … (Max Gatling)
Melanie Zanetti … (Jude)
Matt Doran … (Reese)
Lydia Look … (Lynn)
David Field … (Duke)
… a další
V jednom z měst v jihovýchodní Asii kvůli výzkumu biotechnologií vypukla virová nákaza, která se záhy proměnila v zákeřnou epidemii, jenž téměř veškeré obyvatelstvo proměnila v obdobu zombie. Žoldák Max Gatling je požádán vlivným obchodníkem, aby se vydal do zakázané zóny, na kterou byla uvalena plošná karanténa a pokusil se tam najít jeho dceru Jude. Jsou jim však zamlčeny důležité informace a tak se Max společně se svým týmem ocitá v pasti. Hordy nakažených zdecimují jeho skupinu a Gatling je nucen pokračovat sám. Skutečně se mu podaří nalézt skupinku přeživších společně s Jude, ale uniknout z města plného zombie je téměř nemožné…
Docela hledím, že si Dolph Lundgren plácl se začínajícím režisérským zelenáčem Christopherem Hattonem a propůjčil se tomuto filmu. I když je pravda, že svého času se bývalý akční hrdina plácal v jednom céčkovém braku za druhým a marně se snažil navázat na své nejlepší období. A tímto kouskem si určitě své renomé nevylepšil. Je však potřeba říci, že on svou práci odvedl jakžtakž slušně, ovšem když vše okolo stojí za starou belu a potenciál není téměř žádný, tak z toho prostě víc nevyždímáte i kdybyste se na hlavu postavili.
Vyložená katastrofa to ale nebyla. Nakažených je tu opravdu hromada a na jejich masakrování je použita celá řada nejrůznějších zbraní či věcí, co byly zrovna po ruce. I když bylo docela úsměvné, jak Dolph sejme desítky rádoby zombie jen obyčejným nožem, nebo je ukope vlastníma nohama připoutaný k lampě. Podobně přitažených věcí je tu však celá řada. Co taky čekat od céčkového akčního sci-fi hororu. A aby toho nebylo málo, objevilo se tu i několik robotů zabijáků, kteří nejednomu z vás jistě vykouzlí zlomyslný úšklebek na tváři, nebo jen prosté zakroucení hlavou a obrácením očí v sloup.
Nemůžu však říci, že bych se u toho vyloženě nudil. Skoro pořád se totiž něco dělo, bojovalo nebo kecalo a člověk se u toho i párkrát nenuceně pobavil (hlavně nad tvůrčí stupiditou). A ani herci ve vedlejších rolích nebyli vyloženě tragičtí. Zdatně největší hvězdě sekundovali. Dokonce jsem tu párkrát zaznamenal i pokus o vytvoření alespoň nějaké dramatičtější atmosféry a emocí. No slza mi určitě neukápla ani jednou, to vím určitě.
