Basket case
20. 02. 2008 / autor: Prasoid / kategorie: Hororové filmy
Režie: Frank Henenlotter
Rok výroby: 1982
Délka: 91 min
Země: USA
Hrají:
Kevin Van Hentenryck ... (Duane Bradley)
Terri Susan Smith ... (Sharon)
Beverly Bonner ... (Casey)
Diana Browne ... (Dr. Judith Kutter)
Lloyd Pace ... (Dr. Harold Needleman)
Bill Freeman ... (Dr. Julius Lifflander)
Robert Vogel ... (hoteliér)
... a další
Hned na začátku jsme svědky klasické úvodní scény. Jistý doktor jde ze svého domu, ale je něčím natolik vyděšen, že okamžitě pádí zpět a bezhlavě kolem sebe střílí. Jeho osud je samozřejmě zpečetěn, ale co jej poslalo do pekel, zůstává zatím neodhaleno.
Poté se přesouváme do ulic New Yorku a na nápis Hotel Broslin. Tento záběr je ve filmu k vidění tak 10x a je pro jeho finále hodně důležitý. Do tohoto zapadlého a špinavého hotýlku zavítá mladík Duane, vizuálně připomínajícího Van Halena. Nosí s sebou neustále koš zajištěný zámkem a tvrdí, že v něm má oblečení. Po chvíli je vám jasné, že lže, protože do koše sype maso a večer si povídá s něčím, co v koši zjevně přebývá. Právě toto se vypořádává s doktory, po nichž Duane pátrá. Zdá se, že jde o nějakou pomstu. Ale za co? Vše se komplikuje, když ve chvíli, kdy se Duane zakouká do jedné dívky, začne monstrum zuřit a vybíjet si zlost i touhu na ostatních nájemnících hotelu.
Pro bližší vysvětlení děje je nutné použít následující spoiler. Duane s sebou nosí svého bráchu. Měl ho přirostlého k pravému boku. Jednoho dne je od sebe doktoři rozdělili a chtěli toho menšího nechat zemřít. Protože však ten komunikuje s Duanem telepaticky, zavolal ho na pomoc. Od té doby žijí spolu a podle plánu menšího hledají ke konečnému zúčtování doktory, kteří je od sebe oddělili. (konec spoileru)
Mohu s klidným svědomím říci, že mne k filmu neváže ani zrnko nostalgie. To je sice dobře, ale na druhé straně to může způsobit přehnanou kritičnost. Minimálně co se týče atmosféry. Tato ze mne však spadla ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že film je vlastně hororovou komedií. Mohl jsem se tak zpětně zasmát scénám, které jsou údajně vtipné, ale které ve mě spíš vyvolaly antipatie k teatrálně přehrávajícím hercům a několika krkolomným scénám, o logické neprovázanosti (větší monstrum než koš) ani nemluvě.
Tato atmosféra místy sklouzává k dramatu, které vygraduje v neveselém závěru. V podstatě sledujete smutný příběh pomsty za nespravedlivé příkoří. Ve filmu i přes označení komedie není nic k smíchu. Tedy z hlediska děje. To, že třeba Duane utírá mokrého malého, může sice působit směšně, ale celkově je to dost depresivní a při pomyšlení na všechny věci kolem, které kvůli vyzrazení děje musím zamlčet, i dost hnusné. Minimálně pro ty, kteří mají děti nebo se na ně chystají.
Na druhé straně tu několik velmi odlehčených záběrů přeci jen je. Ovšem nečekejte žádné vtipy. To jediné, čemu se možná zasmějete, jsou některé zbytečně dlouhé záběry a přehrávání herců, kteří křičí, co to dá. Chvílemi jsem tlumil zvuk, aby na mě někdo nezavolal policajty. V závěru jsem měl pocit, že mnohé předlouhé scény zapomněli sestříhat. Pár rychlejších záběrů by možná i vyděsilo, ale režisér se o tohle zřejmě nesnažil. Nejspíš chtěl dlouhým pohledem do Belialových očí vyvolat v divákovi soucit.
Po trikové stránce toho není moc co vytknout. Samozřejmě s přihlédnutím k době vzniku. Monstrum je viditelně gumovým maňáskem, jehož pohyby jsou pak výsledkem práce zručných modelářů a animátorů. Zvláště chvályhodné jsou krvavé scény. Je jich tu dost a stojí (až na pár výjimek) za to. Stejně jako erotiky. Chcete-li vidět nějaké to poprsí, nahého Duana a po ženě lačnící příšerku, která navíc pohlavního splynutí dosáhne, nemáte proč váhat. Jen tu mohlo být více hudby.
Basket case je něco mezi nechutným (a úchylným) hororem, suchou komedií a hořkým dramatem. Je to celkem zábavná podívaná, máte-li na to žaludek. Nic světoborného, ale jako příjemný exkurz do raných zvrácenějších hororových námětů to stačí.
