Babycall (2011)


Režie: Pål Sletaune
Rok výroby: 2011
Délka: 96 min
Země: Norsko

Hrají:
Noomi Rapace … (Anna)
Kristoffer Joner … (Helge)
Vetle Qvenild Werring … (Anders)
…a další

 

Než se Noomi Rapace rozhodla odhalit tajemství Vetřelce a usadit se v Hollywoodu, stihla se na norském sídlišti vžít do role zdrcené matky, tak trochu posedlé ochranou svého dítěte. Anin expřítel totiž jejího syna bil, proto následuje přestěhování a začátek nového života. Tak začíná psychothriller, za nímž stojí Pål Sletaune, který fandy celkem překvapil už svým předchozím hororem ve skandinávské koprodukci Naboer (Nebezpečná známost, 2005).

Problémy se sociálním dozorem a Aniny paranoie by však kýženou zajímavost tohoto díla jen tak nezaručily. Jako by si to uvědomoval i režisér, který do zprvu realistického dramatu přidává další a další linky, s nimiž se musí popasovat nejen hlavní hrdinka, ale především samotný konzument – divák. Krom strachu z návratu trýznitele se najednou začínají ozývat tajemné hluky z vysílaček, objeví se podivný chlapeček a pokoj nedá ani jeden chlápek s nečistými úmysly.

Není toho snad až příliš? Stupňující atmosféra je sice fajnová a zásluhou výtečné Noomi Rapace se na film dá vydržet koukat až do konce, přidaná hodnota v podobě oněch načrtnutých motivů si ale vybírá svou daň. A to mi rozhodně nevadí posun do nadpřirozena, očekávám však určitou kompaktnost. Babycall se ovšem nejspíš zařadí po bok těch snímků, co nedávají příliš smysl a hledat ho v něm už není zábavné jako před lety u Šestého smyslu.

Psychologický val bořící Anin svět je každopádně vytvořen slušně. Přehnaně starostlivá matka se mění na takřka šílenou ženskou, ochotnou svým cílům obětovat vše. Kruté halucinace její zoufalství ještě umocňují, sluší se ale připomenout, že horor zde hraje až druhé housle. Několik drsnějších, nervově vypjatějších scén se ale najde, bohužel jiné zase nešikovným uchopením budí rozpaky a pohřbívají napětí. Haprující logika je určitě jedním z hlavních faktorů, kvůli nimž Babycall zapadl do zapomnění.

 

Hodnocení5
Pokud máte zálibu ve sledování duševně narušených chudáků s dávkou pravé severské deprese, tak snad mohu Babycall na jedno podívání doporučit. Když už pro nic jiného, tak kvůli Noomi Rapace, kterou si tímto dávám do hledáčku. S otazníky kolem celého dějství vám však nepomůžu – k tomu by mě režisér a scénárista v jedné osobě musel přitáhnout trochu víc.
50%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Profilový obrázek
    Solo 27 prosince 2013 v 23:12

    Tak tohle severské mysteriózní drama mi dalo pěkně zabrat. Podobné filmy na přemýšlení mám rád, psychologická zápletka mi určitě voní, ale místy jsem v tom měl trochu bordel. Ke konci do sebe sice ledasco zapadlo, ale i tak zůstalo několik otazníků. Filmu nelze upřít zajímavý děj, který se každou minutou víc a víc zamotává, ale je tu i dost zdlouhavých pasáží, které místy dost nudí. Sletaune mne zaujal už svým předchozím Naboer, ale tentokrát to přece jenom byla slabší káva. Scénář více méně o třech-čtyřech hercích (když nepočítám sociálku) potřebuje pořádnou jiskru, ale tady se pořádně rozhoří až na samotném konci. Jediným štěstím bylo angažování mé oblíbenkyně Noomi Rapace, která je prostě skvělá snad v každém snímku, co jsem měl zatím možnost vidět a i tady byla hlavním tahounem.

Nový komentář