Režie: Roger Corman
Rok výroby: 1957
Délka: 62 min
Země: USA
Hrají:
Richard Garland … (Dale Drewer)
Pamela Duncan … (Dr. Hunter)
Russell Johnson … (Hank Chapman)
Leslie Bradley … (Dr. Karl Weigand)
Mel Welles … (Jules Deveroux)
… a další
Ostrov, jehož nejbližší okolí poznamenaly testy jaderných zbraní, je centrem pozornosti týmu vědců. Ti se zajímají nejen o to, jaké změny zaznamenalo rostlinstvo a živočišstvo po pokusech, nýbrž i o to, kam se zpropadeně poděla předchozí výprava. V odpověď jim pískem leze v ústrety obří krab, před kterým není úniku.
Rychlé, levné, zábavné. Přesně ve stylu divákům starých béčkových sci-fi filmů věrně známého Rogera Cormana. Zatímco první dvě kvality jsou neoddiskutovatelné a všimne si jich téměř kdokoli, teprve v závislosti na tom, s jak velkou mírou benevolence k nim kdo přistupuje, lze hovořit i o zábavě. Jedni budou zastávat názor, že krabí monstra jsou nekoukatelným čajíčkem. Fandové Cormana naopak budou pět ódy na béčkově-odpadní dokonalost, které film dosahuje. Kde je pravda? Jako vždy někde uprostřed.
Tenhle Cormanův kousek tedy zábavný je, protože ani chvilku nenudí. Aby také ano, když trvá jen hodinu, že? Některé momenty a dialogy jsou sice krkolomné, přehnané a vypadají hloupě, ale ani přes střední tempo děje nenutí diváka zívat. Spíše budí úsměv. Legračnost opět vychází jak ze záměrně představených vtipů, čemuž se málokdo nezasměje, tak z dobových filmařských nešvarů, čemuž se zase nezasměje ten, komu by to připadalo jako vysmívání se tvrdé práci tvůrců.
Snímek oplývá typickou atmosférou starého sci-fi, už jen díky hrůzostrašné hudbě, která nechybí všude, kde by měla být. Pravda, tlačí na pilu více, než je třeba, ale zcela v souladu s dobou, z níž pochází, a nikoli nesnesitelně přehnaně. To zvuk dává mnohdy šanci zapomenout, že pohyb obrazu, který podporuje, je v souvislostech v podstatě nelogický a ubohý. Divák totiž není hlupák a pozná, že co mělo vypadat jako potápění v moři, je ve skutečnosti potápění úplně někde jinde apod.
Konzistenčně děravý scénář coby odraz rychlosti zase tolik nevadí, horší je to s daní, kterou si vybrala nutnost šetřit náklady na monstrózitě.
Krab. Legrační stvoření samo o sobě. Když se tehdejší dostupnou technikou zvětší do obřích rozměrů, dají se mu elegantní oči a schopnost promlouvat k lidem z pozice jakéhosi místního šéfa, je to pro bránici jako dráždidlo. Přinejmenším pro toho, kdo nepřišel k filmu plně respektovat jeho dobové omezení. I s tímto případným přístupem je těžké nepočastovat silně komediální vzezření monstra lehkým úsměvem. Pakliže ne jeho vzhled a chování, jeho závěrečnou likvidaci (je to přece jen jeden z příběhů, které nekončí špatně) určitě. Co se týče ostatních vizuálních efektů, většinou stojí za příjemnější pozornost. Katastrofa natočená pomocí miniatur je zvláště povedená.
Herecké výkony tu divokou jízdu plnou nezáměrné legrace naštěstí vytahují z rozbředlého písku o něco výše.
Ujeté zábavné béčko, přesně podle mého gusta.
Corman a jeho styl je prostě nezaměnitelný a když už diváky ve svých
scifi-hororových monster filmech nedokáže postrašit, tak je alespoň rozesměje.
Stačí jen obléct dva herce do krabího kostýmu, navštívit aquapark a půl je
hotovo. K tomu ještě vymyslet nenáročný scénář o radiací zvětšeném
monstru, které umí komunikovat s lidmi, je inteligentní a má rádo lidské
masíčko, kašlat na nelogičnost, všechno to pořádně promíchat a naservírovat. No
já jsem každopádně teď dostal chuť na krabí koktejl.