Attack of the Beast Creatures
22. 09. 2008 / autor: Prasoid / kategorie: Hororové filmy
Český název: Příšery útočí
Režie: Michael Stanley
Rok: 1985
Délka: 82 min/USA: 104 min
Země: USA
Další název: Hell Island
Hrají:
Robert Nolfi ... (John Trieste)
Julia Rust ... (Cathy)
Robert Lengyel ... (Case Quinn)
Lisa Pak ... (Diane)
Frank Murgalo ... (Philip)
... a další
Uprostřed noci se potápí loď a výsledkem katastrofy je člun s přeživšími směřující kdoví kam. Nadějí se zdá být ostrov, který skupině přivála do cesty náhoda. Začíná výprava za jídlem, která však končí dřív, než vůbec pořádně začala. Respektive ti, kdo hledají jídlo, se sami stávají potravou. Pro hejno malých hladových potvůrek, které útočí ze všech stran. To je vedle toho, že místní řeka není plná vody, nýbrž žíraviny, důkazem toho, že nejlepším řešením by bylo ostrov opustit. To však není snadné.
Přichází snímek, který tématem a posterem slibuje všelicos, přináší však béčkovou až céčkovou záležitost s nevyužitým potenciálem a rozvleklým dějem. Že se evidentně nejedná o zvláště povedený film určený pro širokou diváckou obec, může svědčit fakt, že samotný film byl vyroben již v roce 1983, tj. celé dva roky před vypuštěním do světa.
Tempo je pomalé i přesto, že se de facto od začátku skáče do rozjetého vlaku. První záběry ukazují potápějící se loď, nijak věrohodně, následují s titulky se střídající útržky zachycující život na člunu, nijak záživné. Ani přistání na ostrově nepřináší do celkového rytmu změnu. Po většinovou část děje hlavní hrdinové stále někam jdou. Kamera sice pracuje poměrně slušně, navíc poskytuje milovníkům flóry pastvu pro oči, ovšem nedokáže zastřít chudobnost scénáře. Vážně si nedokáži představit, že byl film do USA distribuován v délce 104 minut. Výraznou nudností je charakteristická již 80minutová verze. Při takovéto neúměrné náloži bezduchosti již divák většinou ztrácí zájem i o hodnocení hereckých výkonů, které zde vůbec nepůsobily tím dojmem amatérismu, jako samotné zpracování filmu.
Určitě si však i sebe otupělejší pozorovatel povšimne následků nízkého rozpočtu. Trpí nejen samotná monstra, ale i jejich útoky. O celkové legračnosti příšer, které vypadají jako panenky (nejvíce se dají přirovnat ke stvořením zvaným Fetish z populární Pc-hry Diablo II), není pochyb. Nabízely však mnohem více potenciálu k využití. Kdyby tvůrci více zapracovali na jejich očích, rozhodně by byly malé potvory schopny nahnat i trochu toho strachu, už jen tím, že by vypadaly živěji. A vůbec by nevadily jejich strnulé výrazy a pohyby, ani značně nevěrohodné útoky omezující se na pouhopouhé využití červené barvy a zcela zavrhující logickou rovnici „ostré zuby+část těla=kusy masa", ani nešťastně zvolená syntezátorová hudba. Oční bezduchost tak pouze vtlouká poslední hřebík do rakve skutečné hororovitosti.
Příšery útočí průměrným až podprůměrným menu, nudou obestřeným scénářem, nevyužitým hororovým potenciálem, nedostatky plynoucími z nízkého rozpočtu. Přesto jsou tak zajímavé, že se na ně prostě musí dívat až do konce. Máte-li rádi panenky a zajímá vás, jak vypadá kříženec critters a indiána, zřejmě aztéckého původu, jste na správném místě.
, ale na dobu, kdy je to natočené jsou ty dřevěné loutky (panenky) pěkně otřesné a suché. Místo očí mají golfové míčky, nebo co to je
