Annihilation (2018)


Režie: Alex Garland
Rok výroby: 2018
Délka: 115 min
Země: UK / USA

Hrají:
Natalie Portman … (Lena)
Oscar Isaac … (Kane)
Benedict Wong … (Lomax)
Sonoya Mizuno … (Katie)
Jannifer Jason Leigh … (Dr. Ventress)
Gina Rodriguez … (Anya)
Tessa Thompson … (Josie)
… a další

 

Natalie Portman je moje platonická láska a projekty, ve kterých hraje, jsou většinou velmi ambiciózní. Nejinak tomu bylo i s Anihilací – sci-fi hororem (ovšem více sci-fi než horor) od Alexe Garlanda. Ten má za sebou poměrně chválený režisérský debut Ex Machina (2014).

Z kosmu na Zem přistane podivná hmota, která expanduje do okolního prostředí formou zvětšující se fialové zóny. Uprostřed ní záhadný organismus kopíruje a nutí mutovat veškerou faunu a flóru. Všechny pokusy o kontakt skončily zmarem, protože nikdo se ještě zpátky nedostal. Jedním z pohřešovaných je i Kane – manžel Leny, který se po roce odloučení nečekaně vrátí. Jeho stav se ale brzy zhorší a Leně nezbývá než prozkoumat Oblast X a zjistit, co se mu tam vlastně stalo.

Annihilation je zvláštní film. Alex Garland, jak je jeho zvykem (napsal také scénář pro 28 dní poté nebo Sunshine), míchá vzrušující myšlenky a podněty s béčkovou poetikou a dělá to poměrně zábavným způsobem. Výsledkem jsou opět rozpolcení diváci i kritici. U mě naštěstí převládá ta spokojenější část. Ambice zůstaly nenaplněny (zásadní pecka to není), ale svou existenci si obhájí.

Anihilaci zdatně pomáhá audiovizuál. Úsporný rozpočet (40 milionů dolarů) je využit tak, že byste hádali i víc. Oblast X působí dojmem ztraceného ráje, ale jen do chvíle, než vás navštíví zmutovaný medvěd. Nějaká ta krkavice se totiž proseknout musí, leč těchto hororovějších scén není tolik. Alespoň má Annihilation krvavý rating.

Příběh mi i přes mírně divotvorné finále přišel srozumitelný, byť informace o návštěvníkovi a jeho úmyslech jsou nedořešeny nebo zatajeny (film vychází z knižní předlohy). No a taky se divák dočká klasicky nejednoznačného a otevřeného konce.

Hodnocení7
Annihilation je zkrátka zvláštní snímek. Vzhledem k nedostatku podobných látek mu rád odpustím některé přešlapy a zaokrouhlím nahoru.
70%

Sdílejte článek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Solo 5 října 2018 v 19:52

    Rozhodně jsem do tohoto filmu nešel s příliš velkým očekáváním a popravdě ani nadšením, protože dané téma mi zrovna moc nevonělo. Zpočátku jsem však byl docela mile překvapený, protože „svět“ za fialovou aurou byl opravdu povedený. Mám rád děj odehrávající se v přírodě a to, že se tam vyskytovala zmutovaná zvířata, nebo neznámé druhy rostlin mi absolutně nevadilo. Navíc souboj s netradičním aligátorem či medvědem patřil vůbec k tomu nejlepšímu, co nám tento film nabídl. Bylo to zřejmě hlavně proto, že právě v těchto chvílích měla atmosféra ty správné grády. Moc jsem totiž zrovna neholdoval těm vzpomínkovým scénám a nejrůznějším dialogům, které mezi sebou ty slepice vedly. Zbytečně to brzdilo rozjetý děj a navíc mi to leda tak zhnusilo pohled na hlavní hrdinku. Ona celkově Natalie Portman nevypadala zrovna moc k světu (přitom to byla ještě donedávna celkem pěkná ženská) – inu to však lze přičíst na vrub mateřství a hlavně malé vrstvě make-upu. Zbytek ženských tu však byl spíš jen tak do počtu, aby se navýšil počet mrtvých. Co mě však vytočilo nejvíc, byl samotný závěr – potažmo vše, co se odehrálo po finálním útoku toho zmutovaného medvěda. Od té chvíle šla v mých očích kvalita dost dolů. Ono tajemství ukryté pod majákem bylo ještě v rámci přijatelnosti jakžtakž snesitelné (po vizuální stránce), ovšem jen do chvíle, kdy se ze třpytící hmoty stal „UFONEK“ a já měl v tu ránu po náladě. Víc zmrvit už to vážně nemohli. Přitom jsem byl tři čtvrtě filmu přesvědčený, že tomuhle prostě vlepím nadprůměrné hodnocení, protože to mělo své osobité kouzlo. Jenže takhle v tom (coby celku) vidím jen průměrnou podívanou, kterou už znovu vidět nepotřebuji. 50-60%

Nový komentář