Amityville: Dollhouse (1996)

| 20 prosince, 2008 v 11:59

2862

Český název: Amityville 8
Režie: Steve White
Rok výroby: 1996
Délka: 93 min.
Země: USA

Hrají:
Robin Thomas … (Bill Martin)
Starr Andreeff … (Claire Martin)
Allen Cutler … (Tedd Martin)
Rachel Duncan … (Jessica Martin)
Jarrett Lennon … (Jimmy Martin)
…a další

Amityville si prošel už kde čím, ale tentokrát ho tvůrci nechávají obživnout v té nejbizarnější podobě, jakou nám mohla tato série nabídnout. Přes všechny ty lampy, zrcadla a hodiny se vrací k osvědčenému domu. Co na tom, že dům je svou velikostí vhodný akorát tak pro panenky, když má stále obrovskou sílu. Zápletka se nijak závratně nemění a stojí na osvědčeném souboji zla proti rodině.

Bill a Clair to neměli v životě lehké, jejich minulé vztahy skončily buď rozvodem anebo smrtí partnera. O rozruch se jim teď starají převážně jejich děti z předcházejícího manželství. Občas si totiž vlezou do vlasů. Hlavně Todd se rád baví popichováním nevlastního sourozence Jimmyho. Rodinná idylka končí ve chvíli, kdy Bill objeví ve staré kůlně domeček pro panenky a nějaký chytrák mu zničí dárek pro dceru, která brzy slaví narozeniny. Hrůzu nahánějící kolotoč může začít…

…a spouští ho producent tří předcházejících (pokud nepočítáme příšernou pětku) částí Steve White, jenž tento Amityville řídí z režiserského křesla. Těžko říci jestli to vzal jako srdeční záležitost, anebo jednoduše pro tuto funkci nikoho nenašel, ale je to koneckonců jedno, protože jeho prvotina (na tomto postu) nedopadla vůbec špatně vzhledem k tomu, že se jedná již o osmou část s několikrát použitým námětem.

White s hororovým žánrem dlouho nestagnuje a po klasickém seznámení s hrdiny, přitápí pod kotlem, aby nakonec stvořil solidní béčko s pěknými efekty a dobrou atmosférou. Ta na diváka pomrkává, skrze výtečný hudební doprovod (Ray Colcord), prakticky už v úvodních titulcích, ale na něj by se chytl asi jen málokdo, zvlášť pokud by ostatní skladby nestály za nic. V tomto případě je tomu naštěstí jinak – hudba se stává nedílnou součástí odehrávajícího se dění na obrazovkách a leckdy vás může díky ní snímek vylekat nebo těm hororu znalým, alespoň zpříjemnit průstřelný a lehce předvídatelný scénář.

Zlo nahání své ovečky zábavnými béčkovými způsoby a divák je tím pádem svědkem, třeba zhmotňujících se přání hlavních hrdinů. Zejména postava zombie vojáka (Jimmův otec) je zvládnuta, po vizuální i herecké stránce, na výbornou. Tvůrci na něm zachycují několik stádií rozkladu a všechny vypadají příjemně odpudivě. Stejně si vyhráli s kopií Amityvillského domu, který prošpikovali nejrůznějšími detaily všeho druhu, aby působil alespoň z poloviny tak mrazivě, jako jeho originál. Bohužel, sami si podkopávají nohy ne moc technicky vydařeným koncem, což ale nic nemění na faktu, že speciální efekty jsou jednou z nejlepších věcí na samotném filmu.

Herecké výkony zapadají skvěle do vytyčeného záměru béčkového snímku, takže se nesnaží nikdo přehrávat víc, než je nezbytně nutné. V hlavě vám patrně zůstane, kromě zmiňovaného zombie vojáka, jen Clairin (Starr Andreeff) erotikou nabitý výstup před zrcadlem, který přímo odkazuje na podobně laděnou scénu ze šestého dílu. A to je patrně ten největší problém Whiteova počinu – sem tam si něco půjčuje, byť nepatrným náznakem, ze svých předchůdců. Na jeho obranu lze však dodat, že od sedmého pokračování čekat velkou originalitu divák prostě nemůže.

Hodnocení7

Dollhouse patří mezi nejlepší filmy, co tato série nabízí.

70%