Český název: Amityville 5
Režie: Tom Berry
Rok výroby: 1990
Délka: 91 min.
Země: Kanada / USA

Hrají:
Kim Coates … (Frank)
Dawna Wightman … (Debbie)
David Stein … (Marvin)
Anthony Dean Rubeš … (Bill)
Jan Rubeš … (kněz)
…a další

Nad Amityvillem se stahují mračna. Jakoby nestačily všechny ty hromadné vraždy, spojené s osudnou stavbou, která žije svým vlastním životem. Zdá se, že tento pekelný dům není jediným, co nám může městečko nabídnou. Hans Holzer to věděl jistě také, načež napsal další knihu, podle níž vznikl v pořadí, již pátý díl této série (jeho rukopis byl použit i v druhém, s názvem Posedlost). S původním konceptem, má ale pramálo společného – snad jen název města a znepokojené obyvatele, kteří se štítí zájmu novinářů, aby zase nerozpoutali horečku, jež by vedla k hromadnému přísunu senzacechtivých návštěvníků, jako minule (po vraždách). Co naplat! Jeden míní, druhý mění.

Pětice přátel se vydává opravit koupený dům, pod vyhlídkou dalšího (o něco dražšího) prodeje. Na tom by nebylo nic divného, kdyby barák neměl svou vlastní, nevyřešenou minulost, která ožívá po příchodu média, skrytého v jednom z nich…. Dříve sloužil totiž jako farnost, zákeřně zavražděnému knězi.

Atmosféra, připomínající horor je značně narušována nestabilitou zmateného scénáře, který svou nepropracovaností vede často k samotné dezorientaci diváka a koneckonců nenabízí nic jiného, než jakýsi kriminální případ, zabalený do temnější a mysteriózní roušky. Nádech napětí vystupuje především ze starého domu, jenž se snaží návštěvníky vyděsit nebo varovat pomocí přeludů oběšence a otřepaných triků s temnějšími zákoutími sklepů či pokojů. Varovat, ale před čím? Do celého příběhu vnáší nějakou pointu až detektiv odkrývající skutečnosti, právě ohledně vraždy faráře. Je to však příliš pozdě na to, aby zápletku, postrádající souvislosti, dokázal divák pochopit a odnést si z ní patřičný požitek (pokud se snad najde někdo, kdo ji prohlédne hned zkraje, tak ho upřímně lituji předem, protože se připraví o sebemenší zbytek napětí).

Herecké výkony jsou kapitolou samy pro sebe (samozřejmě, že v tom špatném slova smyslu). Těžko uvěřit, že se vedle elity nesympaticky hrajících “umělců”, skrývají i česká jména. Na povrch ze všech zúčastněných tak vystupuje jedině Jan Bureš st., ale jeho vedlejší, avšak podstatná role kněze nemůže ovlivnit celkový dojem z filmu. Jeho syn pak zaujímá jednoho z pětice “opravářů”, kteří sice občas předvedou nějaký výstup, ale po většinou času jsou jen dalšími ze strůjců tohoto neštěstí.

Práce maskérů a tvůrců speciálních efektů je nejvíce k vidění v posledních minutách, v nichž snímek konečně nabere rychlejší spád a zvrtne se do malinkatých vražedných orgií. I přes skrmonost využití těchto kouzel však kamera kazí co se dá – mnohdy zabírá víc, než je vhodné, čímž se na plátno dostává trikař, kontrolující právě provedený výbuch nebo přesné označení místa, kam má jedna z hlavních postav stoupnout, aby se následně propadla parketa v daném místě.

Parazitující, ale v jistém směru zároveň i originální námět se bije s tvůrčí neschopností vytvořit film, alespoň něčím, pro oko hororového fanouška zajímavým. Této sérii nic nepřináší, stejně jako tomu bylo v případě Halloween 3 a titulovat tento snímek názvem Amityville se rovná zapomnění se ošetřovatele ve lví kleci, během čtrnáctidenního masového půstu…. Tvůrci spáchali harakiri. Jiné označení, vystihující jejich práci mne nenapadá.