Název: À l’intérieur
Český název: Uvnitř
Režie: Alexandre Bustillo, Julien Maury
Rok výroby: 2007
Délka: 83 min
Země: Francie
Alternativní název: Inside

Hrají:
Alysson Paradis … (Sarah)
Béatrice Dalle … (záhadná žena)
Nathalie Roussel … (Louise)
François-Régis Marchasson … (Jean-Pierre)
Jean-Baptiste Tabourin … (Matthieu)
… a další

Fotografka Sarah je těhotná a myslí si, že jí teď začne to nejšťastnější období života po jakém jen může žena toužit. Během jediného dne se však všechno změní. Způsobí autonehodu, její přítel umře a dítě se ocitlo v ohrožení života. Nakonec se z toho dostala, ale tato událost jí navždy změnila a to ještě netuší co bude následovat. Uprostřed noci přesně na štědrý den u ní začne zoufale bouchat na dveře cizí žena, která si potřebuje zavolat Sarah jí však odmítne pustit. Jenže žena je neodbytná a nakonec se do bytu násilím dostane. V tu chvíli nastane v domě opravdové peklo. Neznámá má totiž s nenarozeným dítětem vlastní plány a nikdo jí nezastaví. Neštítí se použit násilí a brzy poteče i krev. Sarah dnes prožije tu nejhorší noční můru, jako nikdo před ní. A ne jen ona! Každý kdo dnes vstoupí přes práh jejího domu pozná jak bolí smrt.

Před spuštěním tohoto filmu jsme měl rozporuplné pocity. Francouzkou tvorbu moc v oblibě nemám, protože většina filmů za moc nestojí tedy těch co mám doma. Najdou se však mezi nimi i výjimky a tento snímek patří zcela určitě mezi ně. Hodnocení na internetu je docela velké a zaslouženě. Protože ti co se na Inside podívají už na něj asi nikdy nezapomenou. Jde o jeden z nejkrvavějších a nejbrutálnějších filmů co jsem kdy viděl. Přitom jde o vůbec první film režisérského dua, který měl jen minimum zkušeností a nepříliš velký rozpočet. Přesto se jim podařilo něco, co sklidilo obrovský úspěch po celém světě a odnesli si i několik ocenění za nejlepší film roku 2007, režii a efekty na Katalánském mezinárodním filmovém festivalu. Mnozí ho srovnávají s filmem Haute tension co se brutality týká, ale Inside ho i v tomto směru převálcoval na plné čáře.

Největším plusem a doménou filmu je fakt, že tvůrci nechodili dlouho kolem horké kaše a divákům naservírovali pořádnou dávku brutality a děsivých scén hned pěkně od začátku. Nač zbytečně ztrácet čas se smutnou minulostí hlavní hrdinky, když na to stačí pět minut a radši se soustředit na krutou přítomnost jenž všechny zajímá mnohem víc. Vše podstatné se rozpoutá příchodem tajemné ženy, která se násilím vetře do domu. V tu chvíli končí podívaná pro všechny těhotné ženy, protože by z toho mohly potratit. Tvůrci ponoří dům do tmy, kterou sem tam osvítí jen pomocná světla a na scéně se objeví děsivá atmosféra, která nás bude provázet až do konce. Začne sedmdesát minut pravé hrůzy, plné krve, násilí a výkřiků bolesti. Nečekejte žádné laciné triky, ale pořádnou dávku goré a litry životodárné krve. Hlavní hrdinka pocítí na vlastní kůži brutální zacházení psychopatické ženy a nezůstane na ní jediné místečko, které by neutrpělo nějaký ten šrám. Aby však nebyl celý film jen stereotypní záležitostí, objeví se na scéně i několik vedlejších postav, které se stanou chutným okořeněním této francouzské pochoutky. Mrtvoly se začnou pěkně hromadit, kusy mozku a zakrvácených kusů těl proletí celým domem čímž vám ještě více zpříjemní celkový prožitek z filmu. To vše za přítomnosti ďábelské ženské, kterou budou jedni nenávidět a druzí milovat k zbláznění.

Najde se zde však i několik okamžiků, které nejsou zrovna moc reálné a filmu podle mě trošku ublížili. Některé goré scény totiž při delším záběru ztratí své kouzlo z prvotního okamžiku a jde vidět jejich umělost viz. scéna s porodem. Dost přehnané bylo i to, čím si musela projít hlavní hrdinka Sarah. Protože bych chtěl vidět ženskou, která by vydržela všechno to brutální týrání a ubližování, bodání do břicha atd… a nepotratit či dokonce nezemřít. Tahle skutečnost už byla hodně nadsazená, protože se film nenatáčel v bývalém SSSR, kde sovětský muž a žena vydrželi všechno. Přesto všechno mě konec celkem překvapil, protože jsem čekal jiné vyvrcholení. Ale i tak jsem byl nadmíru spokojený.