„Zemři, zemři, zemři!“ vykrádá se z úst malého chlapce a mačetou rozsekává svou oběť na malé kousky. Tím se profil Tommyho osobnosti změní jednou provždy a otevře se tím příběh pro nový začátek a tak i další pokračování již pátého dílu ze série třináctek – (Friday the 13th) s obdobným podtitulem New Beginning.
Jason tak zemřel a opustil svou fyzickou schránku, zasel tak pokračování pro život v nadpřirozeném světle (nebo spíše tmě) a jako přízrak a zároveň stroj na zabíjení pokračuje ve svém bezcitném řemesle.
Nu dobrá. Pan Mačeta má svou dějovou linii napsanou, ale co chudák Tommy!
Tommy, coby syn rozvedené matky a sourozenec Trish, dívky, která prochází svým pubertálním vývojem. Společné žití na venkově obnáší méně starostí a stresů, než v prostředí městského ruchu a tak i oblast v této malebné krajině, ovšem s ponurou legendou, dokresluje s příjemným pocitem umístění jezera s názvem Crystal Lake, kam se sjíždějí již několik dílů mladé páry, aby si naplnili své blažené pocity v kempovém prostředí a alespoň si zase jednou bez rodičů užili života. Avšak jeden by mohl tvrdit opak. No nic.
Tommy je klukem jak má být. Neposlušný v zájmu rodinných hodnot, plný energie a také všestraných koníčků, kam kromě ovládání PC her a šmírování nahotinek z okna přes dvůr, patří i modelování bizarních podob, masek, kterým propůjčuje dle své bujné fantazie životní příběhy z druhé strany.
!(A kdo zná minulost Jasona Voorheese …)!
Život pod maskou je vtělesnění se do charakteru podoby a tak i vnést chování jí náležící do celé postavy. Přesně tím chlapec žije.
Snad rozvod rodičů, život bez přátel a jiné okolnosti, jež přiměl osud zahrát kartami, se probouzí ve chvíli a nabere na síle, kdy se Tommy setkává tváří v tvář se svými představami, s protějškem v samotném převtělení zla a to i zároveň s tím, koho mašinérie pobízí v plnění svých předsudků na úkor paní Pomsty. V tu chvíli se nachází jistá podobnost.
Jason Voorhees je zrůda vypiplaná matkou přírodou, a to v danném slova smylsu – chlapec žije sám v objetí zrůdných tváří, které mu propůjčují smyslnost.
A tak vězte, že jan málo stačí k tomu, aby se z Jasona stala oběť s tváří dítěte a z Tommyho maskovaný zabiják s pokřivenou myslí.
„A v tu chvíli stál sám proti temnotě, v níž objevil svou tvář.“
Přesunem se tak přibližně o deset, dvanáct let dopředu, a to k pátému pokračování série a zároveň vztahující se k našemu příteli Tommymu, jež zaujmul místo po boku svých přátel v bílých pláštích v nápravném zařízení, v ústavu pro duševně choré.
Jeho diagnóza je přesně stanovena a opakované halucinace, sny ve kterých se zjevuje Jason v celé své kráse neberou konců. A tak se střídají iluze a fikce s realitou doby a to co může být pravda, je zas a jen nekončící sen.
to je fakt naprostá špica
božžžžžžžžžžžžžíííííííííííííííííí
sssssuuuuupppppppeerrr!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
moc hezkej článek!!