Thing, The


The Thing je obecný název pro sice konkrétní, ale žádným specifickým termínem označený organismus z vesmíru.

Objev na planetě Zemi

Dostal se na Zemi v dobách, kdy zde byl život jako takový ještě prakticky nemožný. Vlivem gravitace bylo vyřazeno z provozu ovládání vesmírné lodi, v níž se bytost nacházela. Létající talíř byl přišpendlen k planetě v oblasti dnešní Antarktidy. Tvor se sice pokusil opustit místo havárie, ale zcela nepřipraven na zdejší podnebí se po několika uražených metrech zřejmě ztratil ve sněhové vánici a padl, načež okamžitě zmrzl. Teprve po 20 000 000 let ukázaly přístroje arktických výzkumníků na magnetickou anomálii, jejímž zdrojem byla právě tato loď. U ní samozřejmě našli tělo mimozemšťana, které zanedlouho rozmrazili.

Adaptační schopnosti organismu

Tehdy se ukázalo, co je tvor vlastně zač. Coby imitátor se zmocňuje genetické informace jakéhokoli živého organismu a vlastními buňkami nahradí v rekordně krátké době ty hostitelovy. V podstatě tak mění podobu do kohokoli, s kým se setká, čímž ho samozřejmě zabije a sebe tak nejen maskuje, nýbrž i rozmnožuje. Poznat ho je velmi těžké, jelikož si osvojuje i mozkové buňky a jejich kompletní obsah, takže se chová stejně jako objekt, jímž se stal. Jedinou možností na odhalení je zjistit, zda se některé části jeho děla nechovají soběstačně. Bylo totiž dokázáno, že každá jeho buňka žije vlastním životem a je nezávislá na ostatních. Sama se rozmnožuje, sama bojuje o svůj život, čímž je zároveň sobecká k ostatním a k danému tělu jakožto celku. Tím představuje pro planetu potencionální hrozbu. Kdyby se jedna jediná buňka dostala z Antarktidy do civilizace, přestal by původní život na Zemi existovat během 27 000 hodin od okamžiku prvního kontaktu.

Spolehlivá identifikace organismu

V praxi se osvědčila zkouška krve, při niž se do kádinky s touto tekutinou ponoří rozžhavená jehla. Pokud krev pouze zasyčí, je více než pravděpodobné, že daný objekt je stále člověkem, potažmo zvířetem. Pokud se však krev začne bránit, tj. začne stříkat okolo, uhýbat, respektive vydá bolestný zvuk, je na čase sáhnout po plamenometu nebo elektrických kleštích a danou ne-osobu urychleně uškvařit.

Nejasný původ a podoba

Není zcela jasné, zda nalezený tvor v té podobě, v jaké zamrznul, odpovídá běžnému vzezření svého druhu, nebo zda je to pouze nějaký virus, shromažďující kolem sebe potřebné buňky. Není rovněž jisté, odkud tvor pochází a zda jeho druh za tu dobu již nevyhynul. Protože od té doby nejsou známy žádné další výskyty podobného organismu na Zemi, lze se domnívat, že buď zanikl, nebo že sem létající talíř zavítal pouze shodou okolností, v níž mohly figurovat i černé díry, ale to jsou pouze spekulace. Za ty miliony let by se za předpokladu, že je Země v běžném doletu této rasy, již dávno objevily další kontakty, ne-li pokusy o kolonizaci. Objevují se rovněž teorie, podle kterých patří létající talíř některé nám blízké planetě, jejíž dopravní prostředky Zemi běžně míjejí. Skutečnost této nešťastné návštěvy pak zmíněné teorie vysvětlují právě pomocí napadení posádky jiným organismem, který byl na palubu nabrán na jiném vesmírném tělese, nám možná rovněž nikoli tak vzdáleném.

Technologický přínos

Je zcela zřejmé, že v době objevu se jevilo vybavení tvora jako nám nedosažitelné. Talíř byl z kovu, jejž vědci nedokázali blíže identifikovat. Pokusili se dostat dovnitř pomocí rozpuštění ledu trhavinou, ovšem detonace nenávratně zničila i vzácný koráb. Později se tvor pokusil na arktické stanici sestavit přístroj, pomocí kterého by z nehostinného kontinentu unikl. Byl schopen sestrojit z odpadků antigravitační zařízení na bázi atomového pohonu. Lze se pouze dohadovat, zda právě toto nenapomohlo k pozdějšímu vývoji atomové energie a rozvoji vesmírného průmyslu.

Známé popisy tvora

Protože se celý problém kolem tohoto organismu od okamžiku jeho objevení až do chvíle jeho zničení týká horizontu několika dní, je spousta zpráv o něm nejasná. Do dnešních dnů existují pouze 3 komplexnější zprávy o tehdejších událostech, jež rozhodovaly o budoucnosti planety Země.

První pochází z roku 1938 a jejím autorem je John W. Campbell jr. Hovoří o tříoké bytosti s červenou srstí, která takřka nenásilnou cestou postupně imitovala celou americkou arktickou výpravu, která ji objevila. Zpráva klade důraz na telepatickou schopnost tvora, na krevní zkoušku a na úplné zlikvidování pomocí elektrického proudu. Zásluhy se připisují muži jménem McReady.

Druhá z roku 1951, jejímiž autory jsou Christian Nyby a Howard Hawks, popisuje věc jako člověku podobné monstrum, které saje lidskou krev a tím se udržuje při životě. Struktura těla byla popsána jako rostlinná. Zničení elektřinou na americké stanici bylo touto zprávou i přes značné rozdíly přesto potvrzeno.

Třetí zpráva Johna Carpentera z roku 1982 se vrací defacto k první zmínce o imitujícím organismu, s tím rozdílem, že se na americkou stanici dostal skrze psa, jenž utekl norské polární výpravě, která bytost nalezla. Obsahuje informace o zničení věci pomocí plamenometů, dokonce i krevní zkoušce, avšak nepotvrzuje úplnou likvidaci. McReadyho zásluhy jsou uznány, ale v době pořizování materiálu nebylo zcela jasné, jestli byl sám McReady ještě člověkem a zda byla bytost ve chvíli, kdy byl tábor vyhozen do povětří, mrtvá.

Objevují se zvěsti, že rozdíly mezi první a druhou zprávou na jedné straně a druhou zprávou na straně opačné jsou způsobeny zmatečným jednáním zapisovatelů, kteří měli v případě druhé zprávy zapsat dění v norském táboře, ale tím by automaticky vznikly i potíže se zprávou první. Lze se pouze dohadovat, zda podobnost první a třetí zprávy svědčí o věrohodnosti celého problému a existenci podobného organismu, z něhož se, zdá se, naštěstí nic nedochovalo.

Sdílejte článek

10 komentářů

Přidejte svůj komentář

Nový komentář