Norman Bates


Dnes už se nenajde asi nikdo, kdo by neznal tuto legendární hororovou postavu. Na svět přišel díky románu Psycho, který napsal spisovatel Robert Bloch, ale všichni si ho budou pamatovat především ze stejnojmenného filmového zpracování z roku 1960, které si vzal pod patronát sám velký mistr Alfred Hitchcock. A kdo že to vlastně je?

Norman junior se narodil Normanovi a Normě Batesovým. Otec mu zemřel, když byl ještě malý a o jeho smrti se vedly po celou dobu jen samé spekulace. Údajně byl ubodán rojem rozzuřených včel, ale dle místních drbů to však mohlo být úplně jinak, kdo ví. Od té doby vyrůstal pouze s panovačnou matkou v jejich domě, tyčícím se nad malým motelem. Jeho matka byla psychicky narušená a svými častými změnami nálad svého syna emocionálně zneužívala. Týrala ho nejen psychicky, kdy ho zavírala do skříně, ale i fyzicky, což zcela nahlodalo jeho sebevědomí a ke své matce cítil malý Norman obrovský respekt, strach ale zároveň i lásku. Její chování omlouval svou vlastní nerozvážností, která jí doháněla k šílenství. Postupem času se na ní stal úplně závislý a začal k ní cítit i něco víc než jen lásku k matce. Stala se z toho opravdová posedlost. Opravdové problémy nastaly, když se Norman dostal do puberty. Po očku se začal zajímat i o jiná děvčata, což jeho matka nemohla překousnout. Když nepomohl výprask po nalezení erotického časopisu, začala Norma svého syna poučovat a kázat mu, že sex je špatná a hříšná věc, protože všechny ostatní ženy kromě ní nejsou nic víc než obyčejné poběhlice. Každá, která by ho chtěla svést z cesty, patří do pekla!!! Norman své matce bezmezně věřil a dívkám se snažil vyhýbat. Jednoho dne si však jeho matka přivedla do domu svého milence. Norman je sledoval dírou ve zdi a tu noc se v něm cosi zlomilo. Přestal věřit své matce, která ho v jeho očích zradila a začal jí nenávidět. Tento fakt ho přinutil svou matku i jejího milence otrávit strychninem. Později svého činu litoval, protože byl ke své matce až příliš fixován a rozhodl se podniknout další zrůdný čin. Tělo své matky ukradne a odnese do svého domu. Tam jí vypreparuje a nyní může konečně žít spokojený život.

Jeho duševní stav a hlavně narušená psychika však zapříčinili rozdvojení jeho osobnosti a částečnou ztrátu vlastní identity. Norman se začínal vžívat do role své matky a snažil se tak vždy utéct před sebeobviňováním za její smrt. Postupem času již přijal její identitu zcela za svou. Své tajemství si chránil co možná nejlépe, ale nedej bože, aby někdo zpochybnil existenci jeho matky, nebo ohrozil jeho vytvořenou iluzi. V tu chvíli se v něm probudilo jeho horší já – z milého a lehce vyplašeného mladého muže se stane vraždící maniak, který se převleče do matčiných šatů, na hlavu si dá paruku a s dlouhým kuchyňským nožem si sjedná pořádek.

Norman byl v Bochově románu popisován jako obtloustlý čtyřicátník malého vzrůstu, který jen vysedává v kanceláři motelu a většinou vraždí jen v okamžiku, kdy je značně opilý. Alkohol mu dopomůže k rychlejší proměně identity a vhrne mu adrenalin do žil. Za to Hitchcock se rozhodl pro radikální změnu, protože film měl být hlavně pro střední a mladší generaci. Proto v jeho filmu vystupuje vysoký, štíhlý a hlavně zručný mladý muž, kterému je něco přes dvacet let.

Norman se od vraždy své matky do žádné jiné ženy nezamiloval až do doby, kdy do jeho motelu přijíždí krásná Marion Craneová. Dívka, která je na útěku před zákonem poté, co odcizila 40 000 dolarů v hotovosti. Hustý liják ji přinutí zastavit na noc v malém motelu u cesty. Netuší však, že půjde o její noc poslední. Norman se v záchvatu vzrušení přemění ve svou matku a nebohou dívku ubodá ve sprše. Tato legendární scéna zůstane navždy v srdcích i paměti všech fanoušků Hitchcockova Psycha. K Normanově neštěstí měla však zavražděná dívka sestru Lily a přítele Sama, kteří se rozhodli Marion vypátrat a najmou si dobrého detektiva Miltona Arbogasta. Ten za slušné peníze udělá vždy velice poctivou práci, a proto je jen otázkou času než překročí práh Normanova domu. I pro něj jsou to však kroky poslední, protože identita matky se už nyní natrvalo usadila v synově hlavě a zcela ovládla jeho mysl. Na konci filmu je Norman nakonec přece jenom dopaden a umístěn do psychiatrické léčebny. Tohle však ještě nebyl v žádném případě konec tohoto příběhu.

V roce 1983 spatřilo světlo světa pokračování Psycho 2, tentokrát pod taktovkou režiséra Richarda Franklina. Norman Bates je po dvaadvaceti letech propuštěn na svobodu i přes velkou nelibost Lily Loomisové. Vrací se zpět do svého domu a snaží se vést normální život. Jeho doktor Raymond je přesvědčen, že Bates je zcela vyléčen a dohodí mu dokonce práci v jednom malém bistru. Norman zde začne pracovat jako pomocná síla v kuchyni a seznámí se zde s mladou servírkou Mary. Jeho psychika je však brzy narušena podivnými vzkazy, jenž nalézá ve svém domě. Možná by na tom nebylo nic zvláštního, kdyby nebyly podepsány jeho matkou. V tu chvíli se v něm opět probudí všechny vzpomínky a přestože se Norman snaží potlačit v sobě všechno zlé, brzy začnou v jeho okolí mizet další lidé. Zmatený Bates začíná pochybovat ve své vyléčení a začíná si myslet, že za vraždy může zřejmě on sám. Netuší, že Lilly Loomisová a její dcera Mary chtějí Normana donutit k návratu za mříže. Brzy se však ukáže, že se do jejich hry přimíchal ještě někdo další, kdo se snaží Normanovi dokázat, že je jeho skutečná matka. Nezemřela snad před léty? Nebo snad obživla a nyní si chce znovu získat synovu pozornost? Vražedná hra se brzy začne vymykat kontrole a Norman zažívá všechno to peklo znovu. Tentokrát však shodou okolností zůstává nepotrestán.

Do role Normana Batese byl obsazen charismatický herec Anthony Perkins, pro kterého to byla jeho životní role. Tisíce diváků a divaček si ho doslova zamilovalo a to především díky jeho přesvědčivému výkonu a charisma. Proto bylo zcela pochopitelné, že se tento herec objevil ve všech čtyřech dílech, které byly nakonec natočené. Jedinou výjimkou se stal remake původního snímku, který byl natočen roku 1998. tehdy již mrtvého Perkinse vystřídal průměrný Vince Vaughn, který svou roli moc dobře nezvládl a tento snímek u diváků doslova vyhořel.

Sám Perkins byl svou rolí doslova posedlý a roku 1986 natočil Psycho 3. Bohužel se však ukázalo, že i když jste skvělým hercem zákonitě nemusíte být dobrým režisérem. Norman Bates již nebyl tím pohledným mladíkem, ale vyzrálým mužem. Zabíjel už tentokrát skoro všechny na potkání a přestože byly vraždy mnohdy i dost nápadité, tak nešlo přehlédnout inspirování z předešlých dílů. Norman se zde znovu zamiloval, tentokrát do bývalé jeptišky Maureen, ale byla to láska spíše platonická. Jeho mysl už zcela ovládala identita matky, která mu nedovolila žádný vážnější vztah. Bates byl v tomto filmu už pouhým vraždícím maniakem, kterého nakonec policie i usvědčila a on skončil opět ve vězení.

Když v roce 1990 vznikl poslední film z názvem Psycho 4: Začátek diváci už mnoho neočekávali. Jenže režisér Mick Garris pro ně připravil menší překvapení. V tomto díle se dozvíme, že se Norman oženil se zdravotní sestřičkou Connie a čekají přírůstek do rodiny. Pro mnohé by to byla skvělá zpráva, ale Bates má obavy, že jeho dítě bude postiženo stejnou kletbou jako on sám a rozhodne se vlastní manželku zavraždit. Ještě před tím se chce však podělit se svým tragickým životem s širokou veřejností a tak prostřednictvím rádia začne vypovídat svůj životní příběh. Tentokrát máme šanci sledovat střídání přítomnosti a minulosti v nichž jsou divákům poodkryta všechna dosavadní tajemství a otazníky. Brzy po natočení tohoto filmu Anthony Perkins umírá a s ním i tato legendární postava.

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

  1. Profilový obrázek
    násoska 23 srpna 2011 v 22:01

    viděla jsem všechny díly včetně remaku..co na to říct.. první Psycho je samozřejmě klasica, stejně jako román, ale to ostatní, uff–brečela bych..je asi dost úchylné, zajímat se o vrahy, nicméně do Eda Geina má Bates velmi, velmi daleko..i do Hitchcocka, ale to je jen drobný dodatek.. pro mne beztak vede Powellův Zvědavec..

Nový komentář