Theodore Robert Bundy


Ted Bundy se narodil 24. listopadu 1946 v Elizabeth Lund Home (domově pro svobodné matky) v městečku Burlington, státě Vermont. Jeho matka Eleanor Louise Cowellová několikrát uvedla různá jména pravděpodobných otců, ale nikdy se to nepotvrdilo, takže totožnost jeho otce zůstala neznámá. Aby ho nedali do nějakého sociálního zařízení (protože matka se o něj nebyla schopná postarat), vzali si ho do opatrovnictví jeho prarodiče. Vydávali ho za svého syna a on v dětství věřil, že jeho pravá matka je ve skutečnosti jeho sestrou. V dětství se několikrát stěhoval a pravdu se dozvěděl až v roce 1951 když si jeho pravá matka vzala Johna Bundyho a on si ho adoptoval a dal mu své příjmení. Usadili se ve městě Tacoma ve státě Washington. Jeho “noví rodiče” měli ještě několik dalších dětí a malý Ted se o ně musel starat a hlídat je, což mu už tehdy moc nevyhovovalo, protože se cítil podvedený. Jeho otec se mu vše snažil vynahradit a brával ho s sebou na různé výlety do přírody, hrál s ním různé hry, ale nikdy se mezi nimi neutvořil žádný pevnější vztah. Ve škole se Tedovi docela dařilo a úspěšně vystudoval Woodrow Wilson High School v Tacomě. Tak jako v dnešní době existují různé skautské či jim podobné organizace, tak i Ted chodil do Boy Scouts of America.

Do společenského života se mu však nepodařilo nikdy pořádně zařadit. Byl plachý, nespolečenský, s nikým nekamarádil a nikomu moc nevěřil. Jeho zálibou byla četba kriminálních příběhů, ve kterých se dost často psalo o vraždách a brutálním násilí. To ho doslova fascinovalo a jak sám přiznal, různé fotky či obrázky, kde bylo zobrazené násilí, ho nevýslovně vzrušovaly. Již v mládí začal jeho kriminální zločin. Už odmala měl rád lyžování a jelikož si nemohl dovolit nové lyže, tak je prostě ukradl. Začal falšovat lyžařské lístky, ale byl odhalen a dopaden. Tyto přestupky se mu však později vymazaly z jeho spisu.

Když v roce 1965 dokončil úspěšně studium na Woodrow Wilson High, dostal stipendium a vybral si University of Puget Sound, kde začal studovat psychologii a orient. Po dvou semestrech přešel na University of Washington v Seattlu. Zatímco studoval, tak si přivydělával jako skladník v obchodě a později začal pracovat v krizovém centru. Jeho spolupracovnicí zde byla bývalá policistka Ann Rule, která později napsala jeho životopis. V roce 1968 se díky svým studijním výsledkům dostal do kanceláře Nelsona Rockefellera, kterému pomáhal při jeho republikánské kampani. V roce 1969 se Ted seznámil s rozvedenou Elizabeth Kloepfer a její malou dcerkou. S Elizabeth začal chodit a vydrželi spolu až do jeho uvěznění. V roce 1972 Bundy úspěšně promoval z psychologie. Poté začal opět pracovat pro republikánskou stranu, ale po menším skandálu odešel. V roce 1973 se rozhodl začít studovat práva, ale v polovině prvního ročníku ho vyhodili ze školy. Zhruba ve stejnou dobu, kdy začali podivně mizet dívky ve státě Washington.

Dodnes se přesně neví, kdy začal Ted Bundy vraždit. Stejné je i tápání policie v konečném počtu jeho obětí. V době jeho řádění zmizelo něco přes stovku žen a mladých dívek. Bundy se však přiznal jen ke zhruba 30 vraždám. První nepotvrzenou obětí se mohla stát teprve osmiletá dívka Ann Marie Burrnová, která zmizela poblíž Tedova domu, když mu bylo čtrnáct. On však až do své smrti popíral, že by měl s jejím zmizením něco společného. Poprvé se prý pokusil unést nějakou ženu v roce 1969, ale neúspěšně.

První známý případ se stal 14. ledna 1974, když se vkradl do pokoje osmnáctileté studentky Jeni Lenz. Ve spánku ji udeřil do hlavy kovovou tyčí, kterou vyrval z její postele. Následně ji touto tyčí pohlavně zneužil. Dívka však útok přežila, ale skončila s trvalým poškozením mozku. Takové štěstí však již neměla další oběť Lynda Ann Healy, kterou Bundy omráčil, zabalil do prostěradla a odvezl do lesa, kde ji uškrtil a poté znásilnil. Následně jí ještě usekl hlavu. V témže roce začalo docházet k dalším zmizením. Bundy se přiznal k vraždám devatenáctileté Donny Gail Mansonové, Susan Rancourtové, Kathy Parksové, Brendy Ballové a Georgeann Hawkinsové, kterou unesl přímo před vchodem do studentských kolejí. V červnu 1974 se mu povedl obzvláště husarský kousek. Během několika hodin unesl za bílého dne dvě dívky (Janicu Ottovou a Denise Naslundovou) u jezera Sammamish v národním parku Issaquah. Ten den ho vidělo osm různých lidí, kteří se však nedokázali pořádně shodnout na jeho popisu. Jediné co si pamatoval každý, byl mladý hezký muž s rukou v sádře, který potřeboval pomoci se svou lodí. Ostatky nebohých dívek byly nalezeny až 7. září 1974. Policisté pomocí Bundova doznání a částí kostí nalezli později na tom samém místě nebo blízkém okolí i zbytky těl jeho ostatních obětí.

Po události u jezera se rozhodl Ted Bundy, že je načase začít znovu studovat a odjet jinam. Přihlásil se na práva a začal studovat na University of Utah v Salt Lake City. Ani tady si však Ted  nedal pokoj a brzy začal vraždit znovu. V říjnu 1974 unesl a zavraždil Nancy Wilcoxovou. O dva týdny později zavraždil teprve sedmnáctiletou Melissu Smithovou, dceru šerifa malého městečka Midvale. Bundy ji znásilnil, uškrtil a tělo pohodil. To bylo nalezeno o devět dní později. Další v řadě byla taktéž sedmnáctiletá dívka Laura Aime, která zmizela během halloweenské noci. Její tělo bylo nalezeno na Den díkůvzdání na břehu řeky.

8. listopadu 1974 udělal Ted Bundy první velkou chybu. Do svého auta nalákal Carol DaRonchovou, kterou poté během jízdy udeřil páčidlem do hlavy, ale dívka se z rány vzpamatovala a začala s ním v plné rychlosti bojovat o holý život. Ted zpanikařil a zastavil na kraji vozovky. Dívka toho využila a z auta utekla na druhou stranu vozovky, kde zastavila projíždějící auto a ujela. Bundy se začal zase věnovat studiu a vraždy v Utahu skončily. Bohužel v roce 1975 to v Tedově mysli začalo zase skřípat, a tak svou pozornost upřel na Colorado. 12. ledna 1975 zmizela přímo před svým domem Caryn Campbellová, její ostatky nalezli 17. února. Další obětí se stala lyžařská instruktorka Julie Cunninghamová, kterou přesvědčil, aby mu pomohla odnést lyže do jeho auta. 6. dubna unesl a zavraždil Denise Oliversonovou. Tesně před tím než usedl na elektrické křeslo se Bundy přiznal, že v té době zavraždil ještě dvě sedmnáctileté dívky Lynette Culverovou a Susan Curtisovou.

Bundy byl poprvé zatčen 16. srpna 1975 při policejní kontrole. V jeho autě byly nalezeny tyto předměty: páčidlo, pouta, sekáček na led, lyžařskou masku, atd. K jeho identifikaci byla povolána Carol DaRochová, která ho poznala a on byl odsouzen k patnáctiletému vězení za její únos. Trest měl vykonat v Utahské věznici. V červnu 1977 měl být Bundy předvolán k soudu za vraždy spáchané v Coloradu a byl převezen do soudní budovy ve městě Osiko. Tam během pauzy utekl oknem, ale při pádu z budovy si poranil kotník. To ho zbrzdilo a po šesti dnech byl opět chycen. Převezli ho do Coloradské věznice Glenwood Springs. Bundy měl však v hlavě plán útěku a za 500 dolarů si pořídil pilku. Podařilo se mu utéct znovu, ukradl auto a odletěl do Chicaga. Stráže si jeho útěku všimly až za trestuhodných 17 hodin. V tu dobu se již procházel po ulicích Chicaga.

8. ledna 1978 přijel autobusem na Floridu. Po dvou a půl letech v něm vypuklo jeho šílenství znovu. Chuť zabíjet byla veliká, a tak se 15. ledna vkradl na Floridskou dívčí kolej (spolek Omega) a ve spánku zabil dvě dívky- Lisu Levy a Margaret Bowmanovou. Pokusi se zavraždit ještě dvě další spící studentky Karen Chandlerovou a Kathy Kleinerovou, ale byl vyrušený. Jeho poslední prokázanou obětí se stala teprve dvanáctiletá Kimberly Leachová. 15. února 1978 ho zastavila policejní hlídka. Při pokusu o útěk byl chycen a převezen do vězení. V červnu 1979 byl souzen za vraždu mladých dívek a odsouzen k smrti na elektrickém křesle. Ve vězení si Ted Bundy vzal za manželku Carole Ann Booneovou, která mu porodila dceru v říjnu 1982.

Jeho poprava byla několikrát odložená, protože se Bundy rozhodl spolupracovat s policejním vyšetřovatelem Robertem K. Resslerem. Pomohl sestavit profily několika dalších sériových vrahů a dokonce spolupracoval i na vyšetřování vlastního případu. Doznal se k dalším vraždám a upozornil na místa, kde se nacházely jeho oběti. Své ohavné činy popisoval s takovým elánem, že se policistům dělalo špatně a většina z nich potvrdila, že si to Bundy náležitě vychutnával. Popsal každičký detail tak přesně, jako by se ty vraždy odehrávaly přímo před ním (znovu). On spolupracoval hlavně proto, že doufal ve změnu trestu na doživotí. Vrchní soud nad tím dokonce uvažoval, protože chtěl vyšetřit všechna zmizení v době Bundyho řádění, ale rodiny obětí byly zásadně proti.

24. ledna 1989 byl Ted Bundy popraven na elektrickém křesle. Čas popravy 7.06 hod. Před státním vězením na Floridě se sešel neskutečný počet lidí, kteří čekali na ověření, že je Bundy skutečně mrtev.

Proč a jak se mu dařilo své oběti přesvědčit?

Ted Bundy častokrát použil fintu se zlomenou rukou či poraněnou nohou, aby tak nalákal své oběti k autu, kde mu měli pomoci něco donést či naložit. Jeho charakterové rysy byly zcela obyčejné a neměl nějak moc zajímavý obličej, který by si svědci mohli zapamatovat. Navíc mu často stačilo trochu upravit svůj vzhled a byl k nepoznání. Ne nadarmo se mu přezdívalo “chameleon”. Všechny oběti byly bílé ženy v rozmezí 12-25 let a většina z nich měla dlouhé rovné vlasy. Bundy své oběti většinou udeřil tupým předmětem do hlavy (tím je omámil), poté je uškrtil a znásilnil. Některé z nich dokonce převážel ve svém autě na velké vzdálenosti, kvůli zbavení těla. Před každou akcí se většinou dost posilňoval alkoholem. Některé oběti znásilnil až po smrti, což vyvolává reakce, že by mohl trpět i nekrofílií. Ta byla nakonec prokázaná, protože se přiznal, že k některým mrtvolám se vracel i několikrát jen proto, že potřeboval ukojit svou potřebu. Hnijící těla namaloval make-upem a poté s nimi souložil. Některým obětem dokonce uřízl hlavu pilkou a jejich hlavy si schovával po domě. Konečné číslo, ke kterému se přiznal, je 36 žen. Jenže při několika výsleších dělal údajně narážky, že si mají policisté připsat před tyto čísla ještě jedničku. Což by odpovídalo zhruba počtu zmizelých osob. Jenže tohle se již nikdy nepodaří dokázat.

zdroj:wikipedia

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Nový komentář