Porno vs. Horor (III. část)


Článek není vhodný pro osoby mladší 18 let.

 

Moji milí úchyláci a prasáci, úchylný strýček Solo je tu zas! Já vím, je to už dlouhých sedm let, co jsem vám sliboval další nášup perverzních filmů a asijských prasečinek a jelikož jsou ty Vánoce, tak vám to konečně splním a přináším vám svůj dosti netradiční dárek. To víte, s přibývajícím věkem už začínám být hlava děravá a hlavně mi jaksi chcípnul harddisk, na kterém jsem měl tyto skvosty uskladněny. Což samozřejmě není omluva, ale dalo mi fušku, je zase získat zpět. Takže všichni mravokárci a puritáni urychleně opusťte tento článek, protože tohle není nic pro vás. Navíc bych to samé doporučil i těm z vás, jenž máte slabší žaludek, protože podobné prasárny a bizáry jsou jen pro opravdové fajnšmekry!

Asiaté nejsou jen mistry hororové atmosféry, při kterých si nejeden doslova nasere do kalhot, ale především mají posunutou hranici svých perverzních – sexuálních – bizarních choutek, které se nebojí natáčet na kameru. Což se samozřejmě zbytku světa zrovna moc nelíbí, ale já je za to soudit nebudu. Co se propojení porna a hororu týče, zde se soustředí hlavně na své legendární anime kousky. Všechny ty jejich hentai či manga jsou však propojeny s různými žánry (s hororovým žánrem občas). Daleko více kousků se řadí do takzvaných odvětví, jako jsou sexploitation, torture, Pinku eiga či bizarre scat. A právě o nich bude převážně tento článek. Obdobných filmů však existují stovky, snad i tisíce, takže jsem vybral jen pár kousků pro vaši představu – to snad chápete…

Pinku nelze definovat jen do jednoho žánru, protože pro svou ojedinělost ho prostě není možné jaksi „zaškatulkovat“. Hranice erotiky a porna je v něm opravdu křehká a záleží jen na tvůrcích, zda tuto pomyslnou hranici překročí, nebo si budou pouze hrát s představivostí diváka. Což se ve finále děje i tak, protože v drtivé většině jsou stejně intimní partie herců a hereček rozmazány či „rozkostičkovány“. Vše se točí především okolo násilí, agrese, fyzického ponižování, sadomaso praktik (svazování, bičování). Asi nejznámějšími tvůrci jsou Hisayasu Satô či Kōji Wakamatsu (na historii a další tvůrce se můžete podívat zde. Těchto filmů bylo natočeno několik stovek – možná i pár tisíc a neznámějším studiem, které se jejich natáčení věnovalo, bylo svého času to nejstarší japonské Nikkatsu.

Objeví se tu i pár (ne)chuťovek z „oblasti“ scat filmů. Tyhlety prasárny jsou jen pro opravdu silné povahy, protože jejich obsah dokáže znechutit snad všechny. Tomuto se už nedá říkat ani umění, protože jde o přehlídku fekální podívané, při které aktéři kromě červů a jiného hmyzu, pojídají své zvratky či hovna, pijí moč a u toho ještě provozují sex (mnohdy hrané znásilnění). Některé z nich jsou zařazeny i mezi hororové filmy, ale po jejich částečném zhlédnutí jde zcela jistě o omyl (ona ta podívaná je vskutku nechutná, ale z dosti odlišných důvodů než z hororového hlediska.

Jak už jsem poukazoval minule, tak ani tentokrát zde na Horror.cz většinu recenzí na tyto filmy nenajdete, ale pokud budete mít zájem, můžete se mrknout na můj hororový blog. Tam je ve většině případů naleznete!

Shojo no harawata (Guts of a Virgin) (1986)

Tři fotografové společně s mladými modelkami dělají lechtivé snímečky v terénu. Poté, co skončí, odjíždí všichni společně autem zpět do města, ale poté, co padne mlha, se ztratí. Naštěstí se jim podaří najít úkryt v podobě opuštěného domu, kde se rozhodnou přečkat noc. Nadržení pánové si nuceně žádají o zpestření večera, a tak se jejich pobyt změní v divoké sexuální orgie. Místy to až hraničí se znásilněním, ale pokud si dívky chtějí udržet práci, musí se podrobit. Netuší však, že se staly terčem pozornosti „lesního monstra“, které je začne jednoho po druhém nemilosrdně zabíjet.

Na své si zde přijdou především příznivci soft porna, kolem kterého se točí převážná část děje. Přiznám se však, že sledovat hodinu souložící Japonce je hrozná nuda, zvláště když vše probíhá v nehorázně nudném tempu. Když vzápětí došlo konečně i na hororovou část příběhu, začaly na mě jít mrákoty. Jsem už zvyklý na ledasco, ale sledovat zabahněného Asiata s velkým ptákem, bylo už i na mě moc. Jakýkoliv pokus o navození potřebné atmosféry ztroskotal vždy v samém počátku. Mohli za to především i stupidní výkony herců a hereček, špatná kamera a téměř nulová hladina napětí. Sem tam se sice objevil jistý náznak zlepšení, ale spíš než horor mi to připadalo jako nějaká černá (úchylná) komedie. Viz scéna masturbace s utrhnutou rukou. Jedinou výjimkou se stalo vytahování vnitřností skrze dámské přirození.

Yuke yuke nidome no shojo (Go, Go, Second Time Virgin) (1969)

Mladá dívka Poppo je brutálně znásilněna na střeše činžovního domu čtveřicí násilníků. Vše zpovzdálí sledoval tichý chlapec Tsukio, ze kterého měli všichni až dosud jen srandu. Zneuctěná Poppo jej následně poprosí, zda by ji nemohl zabít, což však Tsukio odmítá. Mezi oběma outsidery vzniká podivné pouto, které zpevňuje jejich pochmurná minulost i traumatizující zážitky, kterými si museli oba projít. Jenomže jejich utrpení nemá být ještě konec. Násilnici se vrací, aby dívku znovu znásilnili a Tsukio už nehodlá jen tak nečině přihlížet…

Kôji Wakamatsu je jedním z průkopníků raného Pinku eiga a jeho filmy se dodnes těší velké popularitě. K natočení tohoto filmu se nechal inspirovat brutální smrtí Sharon Tate (jejíž fotografie se tu i objeví) a jejími vrahy. Přestože se tento kousek nese především dosti dramatickém duchu a nahota tu nehraje tak podstatnou roli, přestože je všudypřítomná, ve své druhé polovině se změní v ryzí exploitation.

Krev bude stříkat opravdu všude, mrtvých se zde objeví taky dost a je jen velká škoda, že se vše odbylo pouze na řezničinu kuchařským nožem. Na tehdejší dobu celkem slušná práce, která ještě více okořenila již tak až „depresivní“ atmosféru. To samé se však dá říci i o jakési formě sondy do lidské duše (rozhovorů mezi Poppo a Tsukiem). Navíc se mi líbilo, že byl téměř celý film natočený černobíle. Dodalo to tomu ještě určité kouzlo okamžiku a hlavně celá umělecká stránka filmu byla skvostná.

Uma to onna to inu (Horse-Woman-Dog) (1990)

Na pobřeží žije podivný pár středního věku společně se svými dvěma pomocníky, psem a koňem. Na tom by možná nebylo nic divného, kdyby toto uskupení neholdovalo opravdu zvráceným zábavám. Zatímco muž si rád fotí a osahává mrtvá těla mladých dívek, žena společně s pomocníky tato děvčata ráda mučí, znásilňuje a sem tam je „připuštěn“ jak pes, tak i kůň. Nyní se jim do spárů dostane další mladá žena trpící amnézií, která rovněž bude muset projít všemi těmi hrůzami na vlastní kůži…

Hisayasu Satô rovněž patří mezi kontroverzní tvůrce, jehož především dřívější tvorba mnohdy způsobila hotové pozdvižení. Což je i případ tohoto perverzního kousku, jehož obsah mnozí nedokázali dodnes zkousnout. V době vzniku mu však udělala zajímavou reklamu především firma Shintōhō Eiga, která film distribuovala pod anglickým názvem Horse-Woman-Dog. A tento film se následně stal nejúspěšnějším „filmovým hitem“ této společnosti.

Přestože v mnoha lidech vzbudil jen to nejhorší pohoršení, našlo se i extrémní množství takových, který si ho pořídili hlavně ze zvědavosti. Přeci jenom sex ze zvířaty každý nepraktikuje a zvědavost byla větší než společenská etika. A v tomto filmu se znásilňuje nejen muži, ale i psem a dokonce koňem. Samozřejmě že vše důležité bylo opět rozmazáno a okostičkováno, ale i tak to byla dosti nechutná podívaná. Obě herečky, jenž to musely podstoupit, si to viditelně neužívali, což se však nedá říci o jejich mužských protějších. Dokonce se nám tvůrce pokoušel podstrčit kromě bizarní podívané i bizarní příběh a drsné finále. To však popravdě mnoho lidí opravdu nezajímalo. Něco tak šokujícího se totiž nevidí každý den a dodnes se Uma to onna to inu těší velkému zájmu.

Joshû Ayaka: Itaburi mesu chôkyô (Female Prisoner Ayaka) (2008)

Ayaka a Kenji žijí v celkem harmonickém manželství, ovšem jedinou vadou na kráse je psychické rozpoložení ženy. Během spánku má totiž děsivé sny, ve kterých je opakovaně znásilňována a ponižována vězeňskými dozorci a pomalu přestává rozeznávat hranice reality a své fantasie i během dne. Manžel jí doporučí, aby si zašla k psychologovi, jenže její stav se nelepší, spíše se neustále zhoršuje…

Máte-li rádi pořádné sexploitationy a Pinku eiga, tak by vás tato jejich směsice mohla velmi potěšit. Na své si přijdou nejen příznivci erotiky a soft porna, ale i dramatických zápletek a stupňující se psycho atmosféry. Tento kousek je totiž svým způsobem velice všestranný a dokáže upoutat nejen pohlednou hlavní hrdinkou, ale i svým dramatickým vyvrcholením (a to nemyslím jen orgasmem – ten tu bude samozřejmě taky, ale i slušně krvavým závěrem). Až jsem zíral, jak Japonci za ty roky pokročili.

Samozřejmě pořád tam funguje cenzura, ale tady si tvůrci vedli tak šikovně a obratně, že nebylo potřeba žádných rozmazaných a okostičkovaných záběrů. Dokonce tu někteří aktéři předvedli i vcelku uspokojivé herecké výkony a ne jen svá těla. Je však pravda, že mi tu chybělo více toho svazování a mučení, páč já přeci jenom dávám přednost u těchto kousků násilí před znásilňováním – no a nahoty tu bylo požehnaně.

Dan Oniroku hakui nawa jigoku (All Women Are Whores) (1980)

Zpěvačka Toshiko má slibně rozjetou kariéru a je stále populárnější. Což se jí však stane osudné. Vyhlédli si ji totiž dva únosci, kteří ji násilně dovezou omámenou do svého bytu, kde ji sváží, mučí a znásilňují. Šance na záchranu je mizivá a agresivita mužů nabývá na síle. Jejich jedinou slabinou je psychická nerovnováha a příchod neznámé ženy, která si rovněž libuje v S&M praktikách a uspokojování živým hadem…

Vysněná kariéra vám sice může přinést úspěch, ale dost často se můžete stát terčem narušených psychopatů nebo otravných fanoušků. A hlavní postava tohoto Pinku se dostane do spárů dvou šílenců – pomocníků při točení fake tvorby, kteří již nadále nehodlají snášet ponižování ze strany svých chlebodárců a rozhodnou se všechno to mučení a znásilňování vyzkoušet doopravdy na vlastní pěst. I z toho důvodu unesou mladou zpěvačku, kterou ve svém brlohu sváží, mučí a opakovaně znásilňují.

Dokonce jim na pomoc přijde tajemná žena se svým hadem. Jeden by si řekl, že muselo jít o další nechutnou podívanou, ale já vás trošku zklamu. Moc toho k vidění není, spoustu věcí si musí divák domýšlet (jak znásilňování hadem, tak i to opravdové), protože tentokrát nebylo zapotřebí žádných rozmazaných záběrů ani kostiček na intimních partiích. Navíc se ke konci trochu přitvrdí a jeden z únosců doslova uřízne penis tomu druhému, zatímco kopuluje – ale ani to není vidět.

Dan Oniroku shoujo mokuba-zeme (Girl and Wooden Horse Torture, The) (1982)

Středoškolačka Nami vypadá na první pohled jako zcela normální studentka, ale tato křehká dívka doslova trpí svými sadomasochistickými choutkami a bizarními představami, které ji neuvěřitelně vzrušují. V jejích halucinacích figuruje učitel Muraki, který provádí S&M praktiky nejen s ní, ale i s ostatními studentkami. Dívky svazuje, bije, mučí erotickými pomůckami, nechává je pomočit, znásilňuje. To všechno jí vzrušuje a její představy se stávají stále více reálnými. Dojde to až tak daleko, že je Muraki obviněn ze znásilnění a vyhozen ze školy. Jejich cesty se však znovu zkříží…

Fumihiko Katô si tímto kouskem prožil svůj režisérský debut. Nechal se inspirovat romány populárního spisovatele S&M Dana Oniroka a společně se scénářem mu pomáhal režisér a scénárista Takashi Ishii. Film je plný polonahých děvčat, která jsou svázána, mučena nejen erotickými pomůckami ale i kleštěmi, pomočeny, bičovány – no prostě je zde k vidění všechno možné, co by normální holka asi zažít nechtěla.

Naši hlavní hrdinku to však neskutečně rajcuje a je pro ni stále složitější rozeznávat, co je jen výplod její fantazie a co realita. Podobně však na tom bude i sám divák. Zvrácený příběh se samozřejmě soustředí hlavně na ponižování a mučení přítomných dívek, které učitel nejraději svazuje a „znásilňuje“ nejrůznějšími robertky. Tu a tam dojde i na polykání moči, nebo štípáním kleští do bradavek. S&M praktiky zrovna nevyhledávám, ale v rámci rozšíření svých „zkušeností s nejrůznějšími subžánry“, jsem do podobných kousků prostě jít musel. Nejde však o nic, co bych musel moc často vyhledávat.

Squirmfest (Purge) (1989)

Ústřední postavou tohoto „shock bizarre“ je asijská žena, která nejprve sní nudle s červy, které poté zapíjí sklenicí mléka – což se následně ukáže býti účinným klystýrem. Následně je donucena svými společníky sníst a pít nejen své výkaly, ale i ty jejich. Dojde i na sex a pojídaní živých cvrčků a jiných brouků…

Mám rád nejrůznější prasečinky, ujeté – bizarní – morbidní podívané a nějak se tím netajím, ale občas narazím na kousky, které jsou už i za mou potenciální hranicí přijatelnosti. A tohle je toho zdárným příkladem. Na některých internetových stránkách je Squirmfest zaškatulkován do skupiny „shock bizarre“ podobně jako třeba u nás známé dokumenty Traces of Death (Stopy krve), nebo Faces of Death (Tváře smrti) – což je ovšem nesmysl. Tento kousek je totiž hlavně nechutným fekal pornem (scat). Dobrý možná tak pro lidi trpící koprofilií (sexuální úchylkou) nebo rovnou pro koprofágy (pojídače výkalů). Rozhodně si ke sledování tohoto kousku nenoste žádné jídlo! Váš žaludek by to vydržet nemusel. Pojídá se tu totiž nejrůznější hmyz, lidská stolice, pije moč, polyká sperma – no prostě samé laskominy pro gurmány.

Squirmfest II (Purge II) (1990)

Žena se rozhodla se svým přítelem udělat pěkný den a natočit své vlastní domácí video. Pokud však čekáte klasické porno, jste šeredně na omylu. Zde totiž na vás čeká fekální scat péčko, plné pojídání žížal a hlenů, zvracení, močení, potírání vlastními výkaly a samozřejmě i zvráceného sexu. Nic pro slabší jedince a lidi se slabším žaludkem!

Již první Squirmfest dokázal řadu lidí naprosto šokovat svým obsahem a dvojka si se svým předchůdcem nic nedaruje. Máte-li slabší žaludek raději se na tento humus ani nedívejte. Kdo normální by se taky na podobné věci chtěl dívat dobrovolně. Snad jen ze zvědavosti, nebo musí mít rád bizarní – ujeté podívané. Já mám rád sice nejrůznější šílenosti i asijské prasečinky, ale tenhle fekal byl už i na mě moc. Místy se mi tak trochu zvedal i žaludek. Ono totiž sledovat někoho, jak pořád zvrací a následně se to snaží opět pozřít, není nic úžasného stejně jako pití moči, roztírání hoven po celém těle, zvracení do úst toho druhého či pojídání jeho hlenu – fuj, prasata jedna. Do toho jsme dokonce svědky orálního sexu, kdy má žena ústa plná živých žížal a přitom orálně uspokojuje partnera. No prostě zvrácenost největšího kalibru.

Hanra honban: joshidaisei boko-hen (Naked Action: College Girl Rape Edition) (1990)

Mladík se dostane do tíživé finanční situace, a tak hledá způsob, jak z toho ven. Jeden způsob by byl, ale musel by zajít za hranice slušnosti a svých morálních zásad. Dostane totiž anonymní e-mail, který ho nabádá k páchání trestné činnosti a to ne ledajaké. Pokud dokáže sáhnout k násilí a znásilnění žen, které při tom vyfotografuje a pořízené fotky následně odešle, dostane slušný balík peněz. Mladík se zprvu zdráhá, ale zanedlouho v tom najde zalíbení, je stále krutější a vynalézavější…

Hisayasu Satô má za sebou opravdu pestrou režisérskou kariéru a většina jeho filmů je dosti kontroverzních. Pinku eiga se pro něj stal „životním poselstvím“ a je pro něj stejně důležité, jako ON pro toto filmové odvětví. Tento kousek však patří k tomu slabšímu, co natočil. Přece jenom se zde smísila erotika s krimi zápletkou, ale v poněkud „slabší“ formě, než na jakou jsme u něj zvyklí. Samozřejmě i tady dojde ke znásilňování, svazování a ponižování žen a sexuální akt je jak jinak rozmazán (okostičkován), ale samotná zápletka moc záživná není.

Lolita vib-zeme (Lolita: Vibrator Torture) (1987)

Psychicky narušený muž unáší mladé studentky do svého příbytku (nákladního kontejneru), kde je sváže, mučí, znásilňuje vibrátory, má s nimi často i pohlavní styk a vše si při tom natáčí a fotografuje. No a na závěr je drasticky zabíjí. Nově nabytým materiálem pak následně ozdobí zdi svého hrůzného obydlí.

Mezi těmi stovkami klasických Pinku eiga filmů, v nichž převažují sadistická erotická dramata, se dá občas narazit i na jejich mnohem tvrdší odnož. Hisayasu Satô natočil opravdu kvantum filmů, které pobouřily širokou veřejnost napříč světem (snad kromě Japonců, jenž si v podobných uchylárnách libují) a občas dokázal i řádně přitvrdit. Tento kousek budiž toho důkazem. Sadistická náplň a násilí páchané na „mladých pannách“ doslova šokovalo i řadu kritiků. Někteří z nich tento film dokonce označili za režisérův nejextrémnější počin.

Je to ale opravdu tak šokující prasárna, při které se vám zvedne žaludek a bude trpět společně s obětmi? No nevím, viděl jsem už mnohem větší hardcore. O nějaké přehlídce brutálního gore si můžete nechat jen zdát. Zde se dočkáte leda tak zakrvácených vibrátorů, a to ještě bez detailních záběrů na trýznění obětí. Jasně, uvidíme mazání krve po nahých tělech, ocucávání bradavek, stříkání sprejem na tělo a kalhotky, ale žádný pořádný bizarre se nekonal. Na tehdejší dobu to ale pro mimo asijské publikum (pokud se to vůbec dostalo ven) musela být skutečně šokující podívaná.

Děkuji za vaši pozornost a bude nějaké další příště? Možná…

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář