Když se řekne B-film


O pojmu

Pojmem b-film se dříve, tedy zhruba ve 30. – 40. letech 20. století, označoval film značně levnější produkce nežli snímek hlavní při tzv. dvojitých představeních (double-features). Tato dvojitá představení sestávala z promítání dvou filmů. Jeden z nich byl dražší a kvalitnější, ten druhý, horší, sloužil zpravidla jako jeho doplněk. Podobný způsob dnes hojně využívají muzikanti slavnějších kapel k tomu, aby pomocí méně známého interpreta přivedli fanoušky do správné nálady pro své vlastní vystoupení. Dnes tímto označením chápeme obecně horší nebo nehodnotný filmový počin, který musí vystačit s malým rozpočtem a nedosahuje kvalit filmů, které se těší masivní mediální podpoře. Tyto lze častěji vidět v kinech, blýskají se známějšími herci i tvůrci, mnohdy i vznešenějšími náměty.

Počátek

B-filmy se začaly točit za ekonomické krize ve 30. letech jako reakce na rostoucí poptávku po vizuální zábavě. I když na jejich natáčení nebylo vynakládáno mnoho prostředků, brzy vznikla studia, která se na tento druh filmů zaměřila. Rovněž režiséři. Jedním z těch, kdo se na „béčka“ specializovali, byl například Edgar G. Ulmer (1904-1972). Rodák z Olomouce, který brzy vyměnil svoji domovinu za Ameriku, kde rovněž v Kalifornii zemřel. Odborníky na slovo vzaté je nazýván králem b-filmů. Natočil mj. „Black cat“ (1934).

Rozkvět

V hospodářsky příznivějších 50. letech se mohly b-filmy soustředit na mládež a promítání v dnes již méně nebo vůbec známých autokinech. Nastala expanze sci-fi filmů a hororů. Tehdy se Hollywood dostal kvůli různým proti-koncernovým kampaním a televizi pod značný ekonomický tlak a byl nucen začít točit vedle velkých filmových projektů i úspornější snímky. U těch se sice nepodepisovaly dlouhodobější smlouvy s herci ani režiséry, nebylo do nich mnoho investováno, na druhou stranu v nich zbyl podstatně větší prostor pro tvůrčí svobodu. V tomto období rozkvětu béček se objevila jména jako Roger Corman (Little Shop of Horrors, 1960) nebo Jack Arnold (Creature from the Black Lagoon, 1954, Tarantula, 1955).

Od té doby se b-filmy v podstatě stávaly něčím jako odrazovým můstkem mnoha herců a režisérů do bran Hollywoodu. Vedle toho se v nich mohli uplatnit i ti herci, kteří se v Hollywoodu k pořádné roli nedostali. Zářnými příklady postupu od póvlu k lesku je Jack Nicholson a John Wayne. Současně se v béčkách mohly rozšiřovat i kulturním společenstvím méně akceptované žánry. Již byly zmíněny horory. Dnes jsou hranice mezi béčky a ostatními kategoriemi daleko jemnější. Kupříkladu kdysi klasický zástupce béček „Godzilla“ dnes patří jako i jiní k mainstreamu, tzv. hlavnímu proudu, který je uznávaný a vyhledávaný větší částí lidské populace.

Dnes

Dnešní dělení filmů do kategorií A a B vychází především z ekonomických hledisek.

A) Snímky z kategorie A jsou charakteristické většími nároky na rozpočet. Jsou atraktivnější, neobyčejné, často velkolepé, promítají se zpravidla v kinech po celém světě. Proto jsou podporovány reklamou, na niž jsou vynakládány nemalé prostředky. Předpokládá se totiž, že čím víc se dá o filmu vědět, tím více lidí zaujme a tím více financí se vydělá. Tyto filmy jsou rovněž snadněji sehnatelné, a to nejen na klasických nosičích a v běžných formátech, ale i ve zcela netradičních nebo nových. Pro příklad není třeba chodit daleko. I v dnešní době vlády dvd disků lze sehnat drtivou většinou pouze tuto kategorii filmů.

B) B-filmy jsou v první řadě mnohem levnější. Málokdy se o nich dá dovědět prostřednictvím reklamy, málokdy se čeká, že přinesou tvůrcům větší zisk. Nejsou až tak oblíbené, proto se třeba opětovných vydání na již zmíněných dvd discích dočká jen opravdu kvalitní, obecně netradičně oblíbené a mnohdy nekriticky uctívané (jinak řečeno kultovní) béčko. K béčkům patří žánry jako již několikrát zmíněný horor, sci-fi, western, černošský film, slasher, apod. K tomu leckterý film nevalné úrovně.

C) Vedle těchto škatulí existují ještě tzv. c-filmy. Jsou charakteristické směšným rozpočtem a stejně působícím obrazovým materiálem.

Dříve bylo zakázáno pouštět do kin b-filmy, které obsahovaly náměty a scény, jež byly pro a-filmy tabu. A to i do kin, která se na béčka přímo specializovala. Současnost je k těmto skutečnostem vstřícnější. I když není pochyb o tom, že v některých zemích má do finální podoby snímku stále hodně co říci cenzura, s rostoucí odolností lidstva se minimálně v případě hororů brzy nebude mít čeho chytit.

Zdroje informací: www.wikipedia.de, www.imdb.com, Slovník cizích slov

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    beonica 11 prosince 2007 v 17:29

    Já mám dojem, že béčka se točí v daleko uvolněnější – a tedy více tvůrčí – atmosféře. Je to na těch filmech vidět. Sice tam občas v záběru prolítne mikrofon, ale stejně se na to dobře kouká. Ono když někdo nacpe velké prachy na film nějakému režisérovi, tak mu do toho pochopitelně i kecá – ze strachu, aby si rejža nedovolil nějaký experiment a on nepřišel o peníze. U levnějších filmů je tohle asi méně intenzivní.

    Jinak jsem ráda, že´s zmínil ten původní Little Shop of Horrors. Moc milý film, dá se zadara stáhnout a je tam ve své první roli Jack Nicholson. Je to sice takový horor-nehoror, ale až budu mít čas, tak možná zplodím recenzi.

  2. Profilový obrázek
    Zbynek 11 prosince 2007 v 12:38

    Já osobně mám radši b-filmy. Když jsou takový slavný A-filmy jako hostel,nenávist, atd…Dopadne to o dost hůř . A když se kouknete na b-filmy jako evil dead, Blair witch project,černočerná tma,bad taste,atd… Zjistíte že je dobře že máme b-filmy. Je to taková nezávazná podívaná u který nic nečekáte a nakonec se vám dostane do rukou super horror(již zmiňovaný evil dead,2001 maniaků, mrtví k snídani, izolace atd..).

Nový komentář