John Wayne Gacy


Narodil se 17. března 1942 přistěhovalcům Johnovi Wayne Gacymu st. a Marion Elaine Robinsonové jako druhé ze tří dětí. Chodil v Chicagu do katolické školy, kde byl mezi učiteli i spolužáky docela oblíbený a ani s učením neměl problémy. Doma už to bylo horší. Jeho otec byl těžkým alkoholikem a často svou rodinu bil. To ho více táhlo k matce i sestrám se kterými měl celý život pěkný vztah. V jedenácti letech se nešťastnou náhodou udeřil do hlavy což mělo za následek krevní sraženinu v mozku, na kterou však tehdy doktoři nepřišli. Trpěl častými bolestmi hlavy a ztrácel vědomí, což mělo za následek výpadky paměti. Teprve v šestnácti mu doktoři nařídili léčbu, která sraženinu odstranila. To však nebyl jediný zdravotní problém, který se vyskytl. O rok později začal mít problémy se srdcem a byla mu diagnostikována neznámá srdeční indispozice. Infarkt však za celý svůj život neměl. Tedy až do svého zatčení. V období puberty, vystřídal čtyři vysoké školy, ale učení ho nebavilo. Odešel proto z domu a usadil se v Las Vegas. Nemohl tam však najít pořádnou práci a tak si jen občas přivydělal na nějakém vedlejšáku. Po nezdaru se vrátil zpátky domů za matkou. Přihlásil se znovu na školu a začal studovat Northwestern Business College. Tam se mu nesmírně dařilo a ukázal, že má velký obchodní talent.

Začal pracovat ve firmě Nunn-Bush Shoe Company, kde dosáhl dobrých výsledků a brzy byl přeložen do  Springfieldu v Illinois, kde vedl obchod s pánskou konfekcí. Ve Springfieldu se kromě obchodu věnoval i různým společenským organizacím. V organizaci Jaycees byl dokonce zvolen prvním viceprezidentem a Mužem roku. V roce 1964 se Gacy seznámil se svojí spolupracovnicí Marlynn Myersovou, kterou si ještě v tom samém roce i vzal. Pomohl si tím i po finanční stránce. Jeho nový tchán Fred W. Myers totiž vlastnil řetězec fastfoodů (KFC) a nabídl mu práci manažera v jedné z poboček. Gacy pracoval opět svědomitě a dařilo se mu i v osobním životě. Narodili se mu dvě děti (syn, dcera). Všechno vypadalo naprosto dokonale, ale brzy tato idylka skončí.

Začalo se spekulovat o jeho sexuální orientaci. Pracoval v prostředí mladých chlapců, které zaměstnával ve své restauraci (baru), naléval nezletilým a údajně s nimi podváděl manželku. Jeho blízcí i známí tomu nevěřili. Přišel ovšem rok 1968 a pravda vyšla najevo. Na jaře toho roku stanul Gacy před soudem. Byl obžalován z údajného znásilnění mladého chlapce Marka Millera, který pro něj pracoval. Ten řekl, že ho Gacy nalákal do svého domu, svázal ho a znásilnil. Ten to popřel jen řekl, že si to chlapec vymyslel, protože mu odmítl zvýšit plat. Rozsudek byl odložen. O čtyři měsíce se však případ opět obnovil. Vyšlo totiž najevo, že si Gacy najmul jistého Dwighta Anderssona, který měl Millera zmlátit v lese. Soud poslal Gacyho na psychiatrické vyšetření. Ve zprávě stálo, že je mentálně způsobilý, nicméně pro společnost nebezpečný. Gacy se nakonec přiznal k sodomii a byl odsouzen k 10 letům ve státní věznici Iowa. Bylo mu teprve 26 let. Ihned poté, co nastoupil svůj trest, se s ním rozvedla jeho žena (důvod: znesvěcení manželství). O osmnáct měsíců později byl za slušné chování propuštěn na čestné slovo a vrátil se zpátky do Chicaga k matce. Jeho otec mezitím zemřel a John si dával za vinu, že se s nim nemohl rozloučit. Společnost ještě netušila, co všechno jim ukáže za překvapení.

Našel si práci jako vedoucí v restauraci a snažil se vést nový život. Vybudoval si přátelský vztah se sousedy, ale znovu se dostal do křížku se zákonem. Byl obviněn ze sexuálního obtěžování nezletilého chlapce na autobusové zastávce, kde mu měl dělat nevhodné návrhy. Chlapec se k soudu ovšem nedostavil a tak byla obvinění vůči němu stažena. Brzy si našel novou lásku a 1. června 1972 se znovu oženil. Tentokrát se jeho ženou stala rozvedená matka dvou dcer Carole Hoffová. Gacy se jí svěřil se svou minulostí, ale ona věřila, že láska k ní ho změnila. Gacy si založil firmu Painting, Decorating and Maintenance (PDM) a zaměstnal opět jen samé mladé chlapce. Vypadalo to, že se jim bude dařit dobře, ale opět začaly menší problémy. Gacyho sousedé si často stěžovali na zápach, který se nese od jeho domu. Moc nevěřili jeho verzi, že je to kvůli vlhkosti a špatným trubkám, ale při jeho zahradních mejdanech na všechno rychle zapomínali. Skutečnou pravdu se mu podařilo skrývat neskutečně dlouho. V roce 1975 se Gacy a Carole od sebe vzájemně odcizili. V sexu jim to už vůbec neklapalo a navíc jeho chování se nedalo předvídat. Začal trpět nespavostí, agresivním chováním (kdy sice nikoho nezmlátil, ale rozstříkal nábytek). John se už doma skoro nezdržoval. Pořád něco po večerech kutil v garáži, nebo na zahradě a jeho žena začala mít divné tušení. Poté, co u něj v šuplíku nalezla časopisy s homosexuální náplní a přiznání, že upřednostňuje muže před ženami, to už Carole nevydržela a v roce 1976 se s Gacym rozvedla.

Nejen Gacyho život, ale i firma začala procházet krizí. A tak se zkoušel seznámit s vlivnými lidmi. Brzy se spřátelil s demokratickým okresním komisařem Robertem F. Matwickem. Spolu se svými pomocníky z firmy uklidil místní demokratické sídlo a stal se velice oblíbeným po celém městě. Hlavně díky svým vystoupením pro děti, kdy se převlekl do klaunského převleku a pod jménem klaun Pogo bavil nemocné v nemocnicích či malé děti ve školách.

V roce 1978 udělal Gacy obrovskou chybu, kterou později zaplatil životem. 23. května 1978  dorazil do nemocnice mladý chlapec Jeffrey Ringall, který prohlásil, že byl unesen, týrán a následně znásilněn. Moc si toho nepamatoval, ale později dokázal Gacyho identifikovat. Tohle ovšem nebyla stopa, která policii na  Gacyho přivedla. Od roku 1975 se nasbíralo několik případů zmizení mladých lidí, ve kterých figurovalo Gacyho jméno. Jednalo se o několik jeho zaměstnanců, nebo chlapců z města. Při prohlídce domu zarazil policisty nejvíce podivný pach, který se nesl celým domem. Při důkladné prohlídce jednotlivých pokojů nalezli několik předmětů (občanek, prstenů, atd..), které patřili pohřešovaným. Gacy byl předvolán k výslechu, kde ho identifikoval Ringall a on se nakonec přiznal zhruba ke třem desítkám vražd. Policisté rozkopali sklepní prostory pod domem a nalezli spoustu mrtvých rozkládajících se těl. Některé z nich se podařilo identifikovat jen díky samotnému Gacymu, který se rozhodl spolupracovat, aby si zajistil snížení trestu. Další těla byla nalezena v místní řece, a to z důvodu nedostatku místa pod domem. Gacy se musel těl zbavit jinak a tohle bylo nejvhodnější řešení.

Soud

6. února 1980 začal v Chicagu soud s Johnem Waynem Gacym. 24. února byl odsouzen k trestu smrti smrtící injekcí. Datum popravy bylo stanoveno na 10. května 1994. Gacyho obhájce podal odvolání a jako důvod uvedl, že jeho klient je psychicky labilní a v době vražd byl mimo. Soud ovšem nevyhověl, protože podle lékařských posudků není Gacy blázen, ale trpí agresivním a zvráceným chováním.
33 zavražděných mladých mužů a chlapců zemřelo jen kvůli tomu, že Gacy potřeboval ukojit svoje zvrácené touhy a potřeby. Na lavici svědků se posadili i někteří jeho zaměstnanci, kteří pod přísahou mluvili o tom, jak jim dělal Gacy neslušné návrhy, mlátil je, nedával jim výplaty a některé i znásilnil. Poté, co byl rozsudek smrti vykonán, byl Gacyho mozek použit na vědecký výzkum Dr. Helen Morrisonové.

Seznam obětí

  1. Timothy McCoy, (18 let, 3.ledna 1972)
  2. John Butkovitch, (17let, 21.července, 1975)
  3. Darrell Sampson, (18 let, 6.dubna, 1976)
  4. Randall Reffett, (15 let, 14.května, 1976)
  5. Sam Stapleton, (14 let, 14 května, 1976)
  6. Michael Bonnin, (17 let,  3.června, 1976)
  7. William Carroll, (16 let, 13.června, 1976)
  8. Rick Johnston, (17 let, 6.srpna, 1976)
  9. Kenneth Parker, (16 let, 25.října, 1976)
  10. Michael Marino, (14 let,25.října, 1976)
  11. Gregory Godzik, (17 let, 12.prosince, 1976)
  12. John Szyc, (19 let, 20.ledna, 1977)
  13. Jon Prestidge, (20 let, 15.března, 1977)
  14. Matthew Bowman, (19 let, 5.července, 1977)
  15. Robert Gilroy, (18 let, 15.září, 1977)
  16. John Mowery, (19 let, 25.září, 1977)
  17. Russell Nelson, (21 let, 17.října, 1977)
  18. Robert Winch, (16 let, 10.listopadu, 1977)
  19. Tommy Boling, (20 let, 18.listopadu, 1977)
  20. David Talsma, (19 let, 9.prosince, 1977)
  21. William Kindred, (19 let, 16.února, 1978)
  22. Timothy O’Rourke, (20 let, červen, 1978)
  23. Frank Landingin, (19 let, 4.listopadu, 1978)
  24. James Mazzara, (21 let, 24.listopadu, 1978)
  25. Robert Piest, (15 let, 11.prosince, 1978)
  26. dalších 8 obětí nebylo nikdy identifikováno

Policie potvrdila, že již delší dobu před zatčením měli několik tipů na Gacyho, ale pro nepřímé důkazy nedostali povolení k prohlídce. Tady je několik jmen, u jejichž zmizení figuroval Gacy jako podezřelý, což se nakonec i potvrdilo.

Johnny Butkovich: Pracoval pro Gacyho firmu PDM. Ten mu několikrát nedal výplatu a tak si na něj pozval dva kamarády, aby z něj peníze vymlátili. Nastala hádka, ale nic z něj nedostali. Butkovich odešel a už ho nikdy nikdo neviděl. Rodiče chlapce poprosili policii, ať zajede za Gacym a zjistí proč se jejich syn nevrátil domů. Ten prohlásil, že John u něj dal výpověď a odjel za hranice, prý kvůli lepší práci. Tento případ zůstal dlouho nevyřešený, ale nakonec se ukázalo, že se stal Butkovich jednou z prvních obětí.

Michael Bonnin: další ze zmizelých pracovníků Gacyho firmy. Po jedné z prací zmizel a nebylo po něm ani stopy. Policie opět Gacyho vyslýchala, ale nic jim tentokrát neřekl.

William Carroll: místní drobný zlodějíček a povaleč. Byl často vídán s Gacyho partou a kamarádil s Butkovichem a Bonninem. Vědělo se o něm, že je homosexuál a několik sousedů ho vidělo často ve společnosti samotného Gacyho a jeho domu.

Gregory Godzik: tento mladík rovněž pracoval pro PDM. Miloval své auto Pontiaca a svou přítelkyni. Právě při cestě za ní zmizel ze světa. Auto se našlo, ale tělo nikoliv. Teprve při domovní prohlídce sklepních prostor Gacyho domu o dva roky později.

John Szyc: nikdy pro Gacyho nepracoval, ale znal se z několika jeho zaměstnanci. Jednoho večera roku 1971 se jel projet ve svém voze, ale zmizel. O několik hodin později bylo policií zastaveno jeho auto, ve kterém ale seděl jiný mladík. Ten prohlásil, že vůz koupil od svého šéfa Gacyho. Policie Gacyho ihned vyslýchala, ten jí ovšem řekl jen to, že mu mladý Szyc auto prodal a odešel po svých pryč.

Robert Piest: teprve patnáctiletý chlapec zmizel ze své práce v nemocnici. Přijela si pro něj jeho matka, ale on jí řekl, že právě dostal nabídku na lepší zaměstnání a musí se ještě chvíli zdržet a projednat podmínky. Už se nikdy neobjevil. Své matce však předtím sdělil Gacyho jméno a ta informovala policii. Vyšetřování se ujal  poručík Kozenczak a ten si zjistil Gacyho minulost. Ihned předvolal Gacyho k výslechu a nařídil domovní prohlídku. Při prohlídce nalezli několik zajímavých věcí jako erotické kazety, gay časopisy, pouta, krabičku ve které byly doklady totožnosti zmizelých chlapců + prsteny a jiné osobní věci, marihuanu, dřevěné prkno s otvory na ruce, knihy s homosexuální tématikou, policejní odznak, provaz a injekční stříkačku. Tělo mladého Piesta však nikoliv. To bylo nalezeno až za několik dní v řece.

Americký masový vrah John W. Gacy inspiroval svým hrůzným životem několik režisérů. Bylo o něm natočeno několik filmů i dokumentů nejznámější jsou tyto dva

  • Gacy (2003)
  • To Catch a Killer (1992)

Gacy byl však i tak trochu umělcem. Namaloval několik desítek obrazů, které dodnes zdobí několik světových galerií, ale i soukromých sbírek. Většinou šlo o obrazy klauna, ve kterém se viděl a vysloužil si i přezdívku ‘‘vraždící klaun‘‘. Polovina jeho tvorby však byla po jeho smrti spálena jeho odpůrci a pozůstalými.

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

  1. Profilový obrázek
    ondrej 13 června 2009 v 17:16

     Opravdu jeden z nejúžasnějších článků o psychopatech či tedy hororových postavách, které tady doposud jsou. Solo udělal jasný obrázek o skutečném vrahovi, který nedal a nedá spát mnoha lidem i dnes. A nejhorším na tom je, že takových lidí bylo a bude mnohem víc. Doufám Solo, že takovýchto článků bude víc. Je to napsané opravdu úžasně a dokázal bych si více takových článků představit i jako knihu.

Nový komentář