Jeffrey Lionel Dahmer


Narodil se 21. května 1960 v malém městečku West Alois, státě Wisconsin. Jeho otec Lionel pracoval jako lékárník a matka byla v té době nezaměstnaná. O sedm let později se narodil jeho bratr David. V té době se rodina přestěhovala do Ohia, kde začal chodit na základní školu Revere High School. V dětském věku byl Jeffrey naprosto normálním dítětem a svým rodičům dělal obrovskou radost. Jenže když dosáhl deseti let, začal být stále uzavřenější a stranil se ostatních dětí. V období mezi dvanáctým a patnáctým rokem života začal nosit ze školy špatné známky a byl častým důvodem rodinných hádek. Jeho nová obliba ve sbírání mrtvých zvířat se nelíbila jak otci, tak ani matce. Domů si stále časti začal nosit zdechliny mrtvé zvěře, kterou našel v lese či v okolí jejich domu. Ty potom ve svém pokoji pitval a zkoumal anatomii jejich těl. Mimoto začal potají pít, a když končil střední školu, byl z něj již plnohodnotný alkoholik.

V roce 1977 se jeho rodiče rozvedli, což docela těžce nesl. V té době studoval na Ohio State University, ale skončil hned v prvním ročníku. Lépe řečeno ho z ní vyhodili, protože nechodil na většinu přednášek a byl stále opilý. Většinu svého času totiž trávil Dahmer po barech nebo se upíjel k smrti doma. Jeho otec s ním ztratil trpělivost a přinutil ho vstoupit do armády. Chtěl tak zachránit svého syna, dokud to ještě šlo a nebyla z něj úplná troska. Ze začátku se zdálo, že se Jeffrey opravdu zlepšuje, ale po dvou letech v armádě začal opět pít, což mělo za následek, že jej kvůli jeho alkoholismu na začátku roku 1981 vyhodili. Jeffrey Dahmer se tak styděl, že nechtěl přijít otci na oči a odjel na slunnou Floridu, kde začal pracovat v jedné nemocnici. Jenže opět ho přemohlo vábení alkoholu, a tak brzy kvůli němu skončil opět na dlažbě. Nezbylo mu nic jiného než se vrátit zpátky domů, kde ovšem s pitím nepřestal. To se mu stalo osudným jednoho podzimního večera 1981, kdy byl policií zatčen za výtržnictví. V té době měl už za sebou i jednu vraždu, ale o té trochu později.

V roce 1982 se nastěhoval ke své babičce, u které žil dalších šest let. Která v něm pořád viděla svého milého vnuka, ale brzy nastaly první problémy. Jeffrey si stále více uvědomoval, že se mu začínají líbit chlapci. Úplně propadl jejich kouzlu a nedokázal si bez nich představit svůj mizerný život. Nejvíce se mu líbili snědší rasy a míšenci. Pohled na jejich tmavší barvu pleti ho doslova fascinoval. Během té doby začal i drobně krást a z jedné své noční akce si tajně domů přinesl mužskou figurínu, kterou ukradl v jednom obchůdku. Oblékl jí do svého oblečení a často před ní onanoval. Jeho malé tajemství však zanedlouho objevila právě babička, která ji našla ve skříni. Co jí však zaskočilo ještě víc, byly prázdné láhve, které schovával pod postelí. Našla jich celkem 357. V té době se začal objevovat i nehorázný zápach, který vanul celým domem ze suterénu. Babička požádala Dahmera staršího, aby udělal se svým synem pořádek. Ten svého syna trochu zmáčkl a Jeffrey se mu přiznal, že začal opět pitvat mrtvá zvířata (konkrétně veverky), která poté polije chemikáliemi, aby se rozpustila. Tentokrát se otec i babička s vysvětlením spokojili, jenže brzy začal dělat Jeffrey mnohem větší problémy. V letech 1982 a 1986 byl Dahmer dvakrát zatčen za exhibicionismus, poté co pokaždé onanoval na veřejnosti před malými chlapci. To už bylo moc i na jeho babičku, která ho v létě roku 1988 požádala, aby se odstěhoval. Odjel tedy do Milwaukee, kde si našel práci v továrně na čokoládu i vlastní byt. 26. září 1988 však udělal obrovskou chybu, která ho stála nejen nové místo, ale hlavně i svobodu. Na zavolání sousedů do jeho bytu vtrhla policie, která ho chytila jak onanuje před teprve třináctiletým chlapcem Somsackem Sinthasomphone. Dostal pětiletou podmínku a jeden rok musel vykonávat veřejně prospěšné práce v hlídaném objektu, navíc byl u policie vedený jako sexuální delikvent. Po dvou měsících byl však propuštěn a Dahmer si našel nový byt. Brzy poté začalo jeho vražedné řádění, které skončilo až v roce 1991.

Poprvé Jeffrey Dahmer vraždil už v roce 1978. V té době ještě žil v domě svých rodičů. Ti odjeli na víkend pryč, a tak měl volné pole působnosti. Svůj čin však dopředu vůbec neplánoval. Když mu došel doma alkohol, sedl za volant mámina auta a vyrazil na nákup. Na zpáteční cestě uviděl stopovat devatenáctiletého Stephena Hickse. Zastavil mu a pozval ho k sobě domů, kde popíjeli a dívali se na televizi. Když mu začal dělat Dahmer neslušné návrhy a chtěl se s ním vyspat, Hicks odmítl a naštvaně chtěl odejít pryč. To však nechtěl Jeffrey připustit a v návalu zlosti ho udeřil činkou do hlavy. Později tělo rozřezal a zahrabal v blízkosti domu. Následujících devět let nikoho nezabil, tedy to tvrdil on sám při výslechu. Ve spisech se však uvádí, že v době, kdy sloužil v armádě, byla jednotka umístěna na několik měsíců do Německa, kde se v době jeho pobytu pohřešovali tři mladí muži. Dahmer se však nikdy k jejich vraždám nepřiznal, a tak zůstaly tyto případy dodnes otevřené. V době, kdy si hledal práci v Milwaukee, objevil i tajemství gay barů. Začal tyto podniky často navštěvovat a vyhlídl si v nich svou druhou oběť. Byl jí dvacetišestiletý černošský tanečník Steven Tuomi. Chvíli po něm zavraždil teprve čtrnáctiletého chlapce Jamese “Jamieho” Doxtatora a o dva měsíce později i pětadvacetiletého Richarda Guerrera. Další vražda se na chvíli musela odsunout, protože Dahmer bych policií chycen, jak ve svém bytě onanuje před malým chlapcem, a byl odsouzen. Po propuštění si našel nový byt, ve kterém začalo jeho největší řádění. Tato adresa se navždy stala noční můrou většiny Američanů:

Oxford Apartments
924 North 25th Street
Apartment 213

 

Milwaukee Wisconsin

Po svém předčasném propuštění však Jeffrey prožíval záchvaty zuřivosti, které utápěl opět v alkoholu. Neuplynuly ještě ani tři měsíce od jeho propuštění a Dahmer potřeboval opět vraždit. Snadnou kořistí se mu stal gay Anthony Sears. Po jeho zabití jako by se konečně uklidnil a sekal skoro celý rok dobrotu. Začal opět pracovat v továrně a zdálo se, že přestal i pít. V té době často navštěvoval svou babičku a pomáhal jí s opravou jejího domu. Jenže přišel rok 1990 a Jeffrey Dahmer začal řádit jako pominutý. Opět začal navštěvovat gay bary a neuplynul snad měsíc, aby ve svém bytě nezabil nějakého muže či chlapce. V rozmezí července a září stačil zabít hned čtyři (Eddie Smith, Ricky Beeks, Ernest Miller, David Thomas). Až doteď se však pouze zacvičoval. To nejhorší mělo přít o rok později, tedy roku 1991. Jeffrey Dahmer zjistil, že se dají mrtvoly využít i po smrti. Stal se z něho nekrofil a kanibal. Pocítil neukojitelnou touhu sbírat lidské suvenýry a části svých obětí si schovával a vyvěšoval různě po bytě. Navíc začal opět zabíjet jako na běžícím páse. V únoru mu padl do spárů devatenáctiletý Curtis Straughter, v dubnu Errol Lindsey a v květnu jednatřicetiletý Tony Hughes – ten Dahmera okouzlil natolik, že jeho tělo nechal v ložnici rozkládat několik měsíců.

V květnu se však udála ještě jedna věc, která mohla změnit další vývoj událostí, ale shodou okolností zůstal psychopatický vrah stále na svobodě a jeho další oběť zemřela. Byl jí čtrnáctiletý chlapec Konerak Sinthasomphone (shodou okolností mladší bratr chlapce, před kterým Dahmer kdysi onanoval a byl zatčen). V ranních hodinách 27. května obdržela policejní stanice nouzové volání, ve kterém jí tři náhodní chodci řekli, že na předměstí Milwaukee nalezli polonahého malého chlapce, který se motá po ulici, nesouvisle mluví cizí řečí a je pronásledován mladým bělochem, který se ho snaží odvléct zpátky do jednoho z blízkých domů. Tři policisté tedy dojeli na místo a vyslechli si svědectví mladých žen i Dahmera. Ten tvrdil, že Konerak je jeho devatenáctiletý milenec a měli spolu před chvílí mileneckou hádku, trochu se opili a on pak utekl. Teď se s ním chce udobřit a vrátit se v poklidu domů. Policisté i přes protesty svědkyň odvedli chlapce zpět do Dahmerova bytu, kde po menším výslechu přece jenom uvěřili jeho tvrzení a chlapce tam nechali. Sotva odešli, Jeffrey kluka znásilnil, poté rozčtvrtil a tělo polil kyselinou. Jako suvenýr si nechal pouze chlapcovu lebku. Poté, co policie později zatkla Dahmera, byli policisté obvinění ze zanedbání svých povinností s důsledkem zabití. Přestože věděli, kdo že to Dahmer je, nic neudělali, přestože cítili v domě divný puch, nevyšetřili jeho původ a už vůbec neprověřili identitu chlapce. Policisté John Balcerzak a Joseph Gabrish přesto všechno nakonec byli vzati na milost a dokonce později dostali ocenění jako policisté roku. Navíc se v roce 2005 John Balcerzak stal prezidentem policejní asociace v Milwaukee.

Jeffrey Dahmer se však nezalekl a dál pokoušel štěstěnu. V létě 1991 zabil pravidelně jednu oběť týdne. Matt Turner, Jeremiah Weinberger, Oliver Lacy a Joseph Bradehoft se stali jeho posledními obětmi. Při jejich zabíjení použil menší zlepšovák. Do lebky jim vyvrtal malou dírku, do které nalil kyselinu hydrochlórovou. Udělal z nich vlastně takové “zombie”, protože oběti žily, ale nemohly se vůbec hýbat, než je nakonec sám nezabil.

22. července udělal Jeffrey další chybu, která se mu tentokrát stala už osudovou. Do svého bytu nalákal mladého černocha Tracy Edwardse, kterému nabídl pití a pustil video. Po chvíli se mu udělalo nevolno, a tak mu Dahmer nasadil pouta. Odvlekl ho do ložnice, kde Tracy uviděl fotky rozřezaných těl, lidské lebky, rozkládající se těla a obrovský modrý barel, ze kterého se linul strašný smrad. V tu chvíli se probudil Tracy opět k životu a svedl s Dahmerem vyrovnaný boj, při kterém ho nakonec ač spoutaný přemohl a utekl na ulici. Zde zastavil právě projíždějící auto, ve kterém seděli policisté Robert Rauth a Rolf Mueller. Ti vystrašeného černocha vyslechli a nechali se dovést až ke dveřím vrahova bytu. Ten jim otevřel s úsměvem na tváři a vpustil je do bytu. Na rozdíl od svých kolegů se ovšem tito policisté rozhodli vypátrat zdroj strašlivého zápachu, který byl cítit v celém bytě. Když otevřeli ložnici, naskytl se jim ten nejděsivější pohled v jejich životě. V sudu uprostřed pokoje byla nacpána čtyři mužská těla, v chladničce byly dvě mužské hlavy, dvě další v mrazáku a sedm hlav bylo uvařených. V kotlíku na kamnech bylo několik mužských genitálií. Na zdech vysely fotografie rozřezaných těl, z lebek udělaný oltář a zmražené lidské srdce.

Výpověď

Dahmer při výpovědi dopodrobna vysvětlil svůj postup při seznamování se svými oběťmi a jejich následném zavraždění. Seznamoval se s nimi většinou v gay barech. Pokaždé se zajímal pouze o homosexuály nebo bisexuály, které pozval na sledování videa a pití alkoholu. Do pití jim přidal omamný lék Halcion, který je uspal. Análně je zneužil a posléze je ubodal a rozřezal pilkou. Hlavu a genitálie si ponechával jako trofeje, bicepsy a svalstvo dal do mrazáku na pozdější využití. Nejčastěji si z nich vařil polévku. Dahmer tvrdil, že se lidské maso nejvíc podobá hovězímu. Zbytek těla vhodil do vany, polil kyselinou a následně vylil do odpadu. Svým obětem lil kyselinu i do hlavy malým otvorem, oběť prý potom žila ještě několik dnů jako zombie.

Soud

30. ledna 1992 začal soud s Jeffrey Dahmerem. Byl obviněný ze sedmnácti vražd, z nichž se k patnácti nakonec přiznal. Dahmer se pokoušel hájit tím, že je duševně nemocný, což rozzuřilo celou soudní síň a soud musel být přerušen. Pozůstalí chtěli trest smrti, ale ve státě Wisconsin je trest smrti zrušen, a proto nemohl být vykonán. Soud ho nakonec uznal duševně zdravým a odsoudil ho k patnácti doživotním trestům. Tedy k 936 letům vězení. 16. května 1992 tedy nastupuje Dahmer svůj trest v Columbia Correctional Institution, kde ho nečeká nic lehkého, protože zde jsou vězněni většinou míšenci a černoši (tedy lidé se stejnou barvou pleti, jaké s radostí zabíjel). Několikrát se ho také jeho spoluvězni pokusili zabít. V místní kapli se proto nechal Jeffrey Dahmer pokřtít, aby mohl jít po smrti do nebe. Poprvé unikl jen o vlásek smrti při bohoslužbě ve vězeňské kapli. Zde ho napadl jeden z vězňů a chtěl mu hrdlo podříznout žiletkou. Dahmer se však ubránil a skončil jen s povrchovým zraněním. 28. listopadu 1994 už však takové štěstí neměl. Ve chvíli, kdy uklízel vězeňské toalety blízko tělocvičny společně se dvěma vězni, ho jeden z nich Christopher Scarver (dvojnásobný vrah) napadl násadou od koštěte a utloukl ho k smrti. S vážným zraněním hlavy byl převezen do nemocnice, ale při přepravě zemřel. Svůj mozek nechal dát na vědecký výzkum.

Po jeho smrti byl celý obytný dům, kde bydlel, určen k demolici a na jeho místě měl stát památník mrtvým obětem. Město se však nakonec rozhodlo dům opravdu zničit, ale na jeho místě už nic nikdy stát nebude. S domem shořelo i veškeré kompletní vybavení Dahmerova bytu.

V roce 1994 napsal o svém synovi Lionel Dahmer knihu, která se dočkala slušné popularity. Část výdělku daroval pozůstalým a snad i díky tomu se dočkal velké podpory veřejnosti, která nad ním i jeho novou ženou nezanevřela. Jeho první žena Joyce (Dahmerova matka) zemřela na rakovinu. A bratr David si změnil příjmení, odstěhoval se a žije v anonymitě.

Jsou natočené i dvě filmová zpracování, a to Dahmer (2002) a Jeffrey Dahmer: The Secret Life (1993).

Oběti

  1. Stephen Hicks, ( 19.let, 6.června, 1978)
  2. Steven Tuomi, ( 26.let, 15.září, 1987)
  3. James “Jamie” Doxtator, ( 14.let, leden, 1988)
  4. Richard Guerrero, ( 25.let, 24.března, 1988)
  5. Anthony Sears, ( 24.let, 25.března, 1989)
  6. Eddie Smith, ( 36.let, červen, 1990)
  7. Ricky Beeks, ( 27.let, červenec, 1990)
  8. Ernest Miller, ( 22.let, září, 1990)
  9. David Thomas, (23.let, září, 1990)
  10. Curtis Straughter, ( 19.let, únor, 1991)
  11. Errol Lindsey, ( 19.let, duben, 1991)
  12. Tony Hughes, ( 31.let, 24.května, 1991)
  13. Konerak Sinthasomphone, ( 14.let, 27.května, 1991)
  14. Matt Turner, ( 20.let, 30.června, 1991)
  15. Jeremiah Weinberger, ( 23.let, 5.července, 1991)
  16. Oliver Lacy, ( 23.let, 12.července, 1991)
  17. Joseph Bradehoft, ( 25.let, 19.července, 1991)

Další tři mladí muži jsou pohřešováni v Německu, kde Dahmer sloužil – k vraždám se však nepřiznal.

V roce 1981 zmizel na Floridě jistý Adam Walsh, který rovněž figuroval na seznamu Dahmerových obětí, ale ani k jeho vraždě se nepřiznal.

Sdílejte článek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

  1. Solo 12 října 2009 v 23:39

     for Achara: nevím hádat se nebudu, čerpal jsem asi z deseti různých stránek na netu, + dvou knížek o masových vrazích z celého světa. Tu tvojí co radíš jsem si už objednal. Pokud umíš anglicky tak si přelož tento odstavec:

      On November 28, 1994, Dahmer was
    murdered in a Portage, Wisconsin by another inmate at the Columbia Correctional
    Institute. Inmate Christopher Scarver, a double murderer, beat Dahmer and
    inmate Jesse Anderson to death with a broom while all three were cleaning a
    bathroom. Scarver said he was the “son of God” acting on his
    “father’s” command to kill. Shortly before death, Dahmer was
    rebaptized into Christianity. His father would not grant permission for his
    brain to be studied on religious grounds.

    for ondřej: nebyl to černoch, ale asiat. Jinak ta sekce by byla super. Mám v plánu napsat víc takových článků, ale nevím jestli se to hodí na hororový web. Přecejenom se snažím psát jen o těch, o kterých byl natočený jen film. Pokud to administrátoři dovolí hodím sem i několik zrůd z různých koutů světa proti kterým jsou tihle amíci jen břídilové

  2. ondrej 12 října 2009 v 19:03

     Krásný, opravdu úžasný článek, jenž je stejně dokonalý, jako šokující. Jasně dokazuje, že horor nemusíme hledat v knihách a filmech, ale také ve skutečnosti. Nejvíce mě dostala pasáž o tom, jak policisté odvedli toho černocha zpět k vrahovi a nechali ho tam zemřít. I to nalévání kyseliny do hlav se mnou otřáslo. Dle mého Jeffrey Lionel Dahmer dostal ve vězení, co si zasloužil. Ten konec mu patřil. Jinak doufám, že takovýchto článků zde bude časem víc a víc. Jsem pro jim zřídit speciální sekci.

Nový komentář