Hororová místa ČR – Strašidelné hřbitovy


Velhartice

“Hoj, má panenko, tu jsme již!
“Nic, má panenko, nevidíš?”
“Ach proboha! Ten kostel snad?”
“To není kostel, to můj hrad!”
“Ten hřbitov – a těch křížů řad?”
“To nejsou kříže, to můj sad!”
“Hoj, má panenko, na mě hleď”

a skoč vesele přes tu zeď!”

 

Předpokládám, že všichni poznali krátkou ukázku z povinné literatury Erbenovy Kytice. Studijnější typy si pak možná ještě vybaví i něco málo z učiva týkajícího se látky a to fakt, že Erben byl nejen dobrým spisovatelem, ale hlavně sběratelem lidových pohádek a pověstí.

Jeden z takových příběhů, jenž literáta inspiroval k napsání zřejmě nejhovorovější básně v celé sbírce Svatební košile, se váže k hřbitovu v obci Velhartice.

Není úplně jisté, jak zněla původní verze, jisté ale je, že v ní vystupovala krásná dívka, její milý (tou dobou již v mrtvolném stavu) a mladík z vesnice, který se marně snažil zaujmout uvolněné místo po dívčině boku. Jeho úsilí však přicházelo v niveč a láska se pomalu přeměnila na nenávist. Mladík tedy svého soka za pomoci temné magie oživil a vyslal ho k jeho bývalé lásce. Jak shledání milenců proběhlo, už všichni známe ze zmíněné básně.

Psychotronici tvrdí, že lze dodnes zaznamenat negativní energii v místě, kde k obřadu oživení došlo. Rostou na něm dvě podivně tvarované borovice, za jejichž kmeny se prý ani nedoporučuje chodit. Místo, kde umrlec překročil hřbitovní zeď, zase signalizuje pokroucený kmen třešně.

A aby toho nebylo málo, má velhartický hřbitov ještě jednu záhadu. Na čelní zdi kostela se nalézají tmavé skvrny, v nichž lze s trochou snahy rozpoznat dívčí tvář. Místní se přou, komu by měla patřit a zdá se, že pomalu každý obyvatel má svoji teorii. V čem se ale většinou shodnou, je skutečnost, že skvrny se znovu objevily i po rekonstrukci kostela, při které byly přetřeny. V blízké době se chystá další oprava, tak se nechme překvapit.

Velhartice leží kousek od města Sušice a kromě záhadného hřbitova v nich najdete i nádherný hrad a malý skanzen roubených stavení. Hřbitov se nachází u hlavní silnice vedoucí od Velhartic na jih.

 

Noutonice

Noutonický hřbitov se sice nedočkal takové literární slávy jako ten ve Velharticích, avšak mezi milovníky záhad a lovci paranormálních jevů se těší stejné pozornosti. Místní o něm prý vypráví, že se na něm pohybují hroby (co to ale znamená, už žádný z nich bohužel nevysvětluje), po setmění je slyšet nářek, kroky a podivnou mlhu. Zkrátka každý, kdo místo zná, se mu po setmění vyhne jako čert kříži.

Hrůzu nahánějící zážitky přidávají i nadšenci, kteří se vydali na místo bádat, a opět i psychotronici, podle jejichž měření by měl být nejvíce aktivním místem zazděný vchod do hřbitovní kaple.
Jedna z teorií označuje jako hlavního působitele paranormálních jevů tajemnou baronku, k níž si její rodina zachovávala velký odstup, a která zemřela při zvláštní nehodě na koni. Ani po smrti ji však rodina nepřijala a prý ji pohřbila v neoznačeném hrobu mimo rodinnou hrobku.

Do Noutonic se můžete vydat nedaleko za Prahu, konkrétně severozápadním směrem k městu Okoř.

Sdílejte článek

Skypper ( profil autora )

Dlouholety fanda hororu. Mam rad hlavne horory s pribehem a spise duchariny a magii, na masakry me moc neuzijete.

  1. Anonym 26 ledna 2011 v 13:10

     Rád bych doplnil, některé informace. Tajemnou hraběnkou byla Barbara Dlauhovesky von Langendorf ( 1831 – 1857?? ). Měla údajně zemřít po pádu z koně ( objevují se i teorie, že měla být zavražděna ).

    Dle historie, tato hraběnka žila na zámku Statenice. Zámek Statenice je obestřen mnoha pověstmi a mýty o podzemních chodbách. Některé mýty vypráví o propojení zámku s hradem Okoř, Sv. Salvátorem a Lichocevsí.

    Smrt hraběnky se dvojí. Podle jedné zahynula hraběnka po pádu z koně, když byla na vyjížďce, mělo se to stát u kapličky mezi Kamýkem a Velkými Přílepy. Podle druhé byla připravena o život lstí, shozením z koně. Údajně u kapličky mezi Velkými Přílepy a Noutonicemi.

    Na Noutonickém hřbitovu se nachází opravdu rodinná hrobka Khuenburg-Dlauhovesky. Zde je podle náhrobků pohřbeno 8 šlechticů z tohoto rodu a jeden malý hrob se dvěma jmény. Nicméně jméno hraběnky chybí. Kam byla pohřbena. Podle místních se má její duch v noci zjevovat a člověka, který nemá na hřbitově co dělat, strašit.

    Otázkou je proč bylo odepřeno hraběnce, aby byla pohřbena v rodinné hrobce? Kde je tedy pohřbena? Proč je zadní část kostela zazděna? Proč z tohoto místa vychází nejvíce negativní energie.

    Na hřbitově se projevují tyto anomálie. 1. ozvěny, skřípoty a šepot, 2. pohybující se hroby, 3. stíny mezi hroby, 4. namodralé světlo pohybující se mezi hroby, 5. vůně kadidla u pumpy

    Na těchto místech se špatně pořizují fotografie: kaplička, hrobka Frenzlů

  2. Allegor 16 srpna 2010 v 17:22

     No, bohužel, u nás na hradě jsou pověsti vcelku suchýho rázu, nějaká ta krvavá historka z doby před dávnými a dávnými časy, tajná chodba a tak. Nicméně, pokud tam budu ještě někdy provádět, vymyslím si dopředu pár nových, abych to oživil:) Především to chce strašidlo, hrady, zámky, hřbitovy a tak jsou bez strašidla jak krb bez ohně. Jak to říkal Saturnin: strašidlo a vaječný koňak:)

    Jo, a líbilo by se mi pokračování tohoto seriálu:)

Nový komentář