Hororová místa ČR - Výlet za upíry

 Bydlím v bývalém mlýně a když jsme dělali novou podlahu, objevili jsme jakousi tajemnou šachtičku, vedoucí z jedné místnosti dolů do tunelu, jímž protékala voda a v němž byla umístěna vodní turbína, pohánějící mlýn. Přeli jsme se vcelku vášnivě, o co se vlastně jedná, bohužel jsme ale nenalezli žádné archeologické cennosti, nebo možná naštěstí, protože to bychom asi podlahu jen tak nedodělali. Padaly nejroztodivnější hypotézy od mříže na čištění bot přes tajnou schránku až po zbytky hrobu, a já jsem vymyslel šílenou morbidní teorii:

Jelikož ve mlýně zemřelo v minulosti několik osob v dětském věku, nejčastěji na tuberkulózu, jedná se pozůstatek děsivých satanských obřadů. Ty děti totiž neumíraly na tuberkulózu, nýbrž byly zlovolným mlynářem, spolčeným se samotným peklem, obětovány vodním démonům, a jejich krev/části těl sesílány vlnám právě touto cestou.

Sice je to celkem nepěkné zneuctění odkazu předků, ale zase by se z toho dala udělat celkem mrazivá lokální pověst.

Jakési do té doby neregistrované podzemí jsme objevili i během brigády na čáslavské faře, žádné upíří rakve jsme však neobjevili, a to i přesto, že pod skoro svatým místem by lidé mohli právě tak nebezpečné předměty ukrýt: Jakmile by se noční živočich vydal na procházku, hned by narazil na kříže, svaté obrazy a možná dokonce na pátera osobně, no a musel by šupajdit zpátky do rakve, pokud je tedy pravda, že se upíři bojí svatých věcí, čemuž osobně nevěřím.

Na takovou upíří legendu máme zaděláno na hradě Lichnice (Lichtenburg), kde podle nechutně profláklé místní pověsti žila jakási krutá paní, která vyžadovala od svých nápadníků, aby se s koněm otočili na takovém skalním ostrohu, který není zas tak malý, nicméně osobně bych tak s koněm fakt nejezdil, zvlášť když ho neumím ovládat. Pochopitelně jich řada spadla do poměrně solidní díry pod ostrohem a sbírali je po kouskách, až jeden, asi znalec mineralogie, si dal do podkov ostruhy, před zraky krásné paní obrátku úspěšně provedl, jelikož byl však znechucen její bezcitností, na místě jí proklál srdce šípem. Šíp ale není březový kůl, a jelikož ostroh pořád stojí a zříceniny hradu také, mohla by se dáma občas vrátit na nějaké to nostalgické vzpomínání, taková postava se mi zdá být celkem vhodným kandidátem na upíra.

Máme u nás také zámeček, bohužel již zrenovovaný, což mu poněkud ubralo na půvabu, kde před lety během dětského tábora několik lidí včetně mé sestry zaznamenalo čísi pohyb po chodbách, a ač se k tomuto jednání ráno doznal jeden místní občas, nepovažuji jeho tvrzení za zcela důvěryhodné. Tak kdo ví...

Jedno místo asi kilometr od mého domu je z poměrně nepochopitelných příčin (dobrá silnice, žádná prudká zatáčka, jen kopeček) úsekem častých smrtelných nehod, a osobně mě z toho místa mrazí v zádech, kdykoliv se tam sám objevím, a musím říci, že v přiléhající části lesa jsem v životě nebyl, a nikdy se mi tam ani trochu nechtělo.

Jak tak o tom přemýšlím, pár zajímavých míst, především atmosférou, u nás máme. Není to zase taková bída. Jednou jsem během velmi pozdní lesní vycházky zahlédl mezi stromy jakési světlo, které z ničeho nic zmizelo. Váhal jsem, ale nakonec jsem nebyl hrdina a nevypravil se na okamžitý terénní průzkum:)

Stejně mi ale asi navždycky bude vrtat hlavou, proč si kamarádka uprostřed noci klekla na trávník, zaryla prsty do země a začala vrčet jako šelma psovitá:)

 peknyy priste muzes jeste napsat o ceskych lykanech a prej ze nemas co psat