Hororová místa ČR - Strašidelné hřbitovy

Nic, má panenko, nevidíš?"

"Ach proboha! Ten kostel snad?"

"To není kostel, to můj hrad!"

"Ten hřbitov - a těch křížů řad?"

"To nejsou kříže, to můj sad!

Hoj, má panenko, na mě hleď

Předpokládám, že všichni poznali krátkou ukázku z povinné literatury Erbenovy Kytice. Studijnější typy si pak možná ještě vybaví i něco málo z učiva týkajícího se látky a to fakt, že Erben byl nejen dobrým spisovatelem, ale hlavně sběratelem lidových pohádek a pověstí.

Jeden z takových příběhů, jenž literáta inspiroval k napsání zřejmě nejhovorovější básně v celé sbírce Svatební košile, se váže k hřbitovu v obci Velhartice.

Není úplně jisté, jak zněla původní verze, jisté ale je, že v ní vystupovala krásná dívka, její milý (tou dobou již v mrtvolném stavu) a mladík z vesnice, který se marně snažil zaujmout uvolněné místo po dívčině boku. Jeho úsilí však přicházelo v niveč a láska se pomalu přeměnila na nenávist. Mladík tedy svého soka za pomoci temné magie oživil a vyslal ho k jeho bývalé lásce. Jak shledání milenců proběhlo, už všichni známe ze zmíněné básně.
Psychotronici tvrdí, že lze dodnes zaznamenat negativní energii v místě, kde k obřadu oživení došlo. Rostou na něm dvě podivně tvarované borovice, za jejichž kmeny se prý ani nedoporučuje chodit. Místo, kde umrlec překročil hřbitovní zeď, zase signalizuje pokroucený kmen třešně.

A aby toho nebylo málo, má velhartický hřbitov ještě jednu záhadu. Na čelní zdi kostela se nalézají tmavé skvrny, v nichž lze s trochou snahy rozpoznat dívčí tvář. Místní se přou, komu by měla patřit a zdá se, že pomalu každý obyvatel má svoji teorii. V čem se ale většinou shodnou, je skutečnost, že skvrny se znovu objevily i po rekonstrukci kostela, při které byly přetřeny. V blízké době se chystá další oprava, tak se nechme překvapit.
Velhartice leží kousek od města Sušice a kromě záhadného hřbitova v nich najdete i nádherný hrad a malý skanzen roubených stavení. Hřbitov se nachází u hlavní silnice vedoucí od Velhartic na jih.

Noutonice

Noutonický hřbitov se sice nedočkal takové literární slávy jako ten ve Velharticích, avšak mezi milovníky záhad a lovci paranormálních jevů se těší stejné pozornosti. Místní o něm prý vypráví, že se na něm pohybují hroby (co to ale znamená, už žádný z nich bohužel nevysvětluje), po setmění je slyšet nářek, kroky a podivnou mlhu. Zkrátka každý, kdo místo zná, se mu po setmění vyhne jako čert kříži.

Hrůzu nahánějící zážitky přidávají i nadšenci, kteří se vydali na místo bádat, a opět i psychotronici, podle jejichž měření by měl být nejvíce aktivním místem zazděný vchod do hřbitovní kaple.
Jedna z teorií označuje jako hlavního působitele paranormálních jevů tajemnou baronku, k níž si její rodina zachovávala velký odstup, a která zemřela při zvláštní nehodě na koni. Ani po smrti ji však rodina nepřijala a prý ji pohřbila v neoznačeném hrobu mimo rodinnou hrobku.
Do Noutonic se můžete vydat nedaleko za Prahu, konkrétně severozápadním směrem k městu Okoř.